ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3796.2007.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Ing. M. B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. F., zastoupenému advokátkou, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 68/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2007, č.j. 12 Co 521/2006-130, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2007, č.j. 12 Co 521/2006-130, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. dubna 2006, č.j. 24 C 68/2005-82, ve výroku I. o věci samé, pokud jím byla vyslovena neúčinnost kupní smlouvy
ve vztahu k movitému vybavení domu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, jinak tento výrok a výrok II. o nákladech řízení potvrdil (výrok I.). Současně rozhodl
o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
K podání dovolání je oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Jestliže odvolací soud v části výroku I. o věci samé rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, pak svým rozhodnutím dovolateli újmu nezpůsobil a dovolání je tudíž subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem SJ 138, ročník 2000)
Dovolání žalovaného směřujícího proti zbývající potvrzující části napadeného rozhodnutí ve věci samé není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2002, sp. zn. 30 Cdo 1262/2002, uveřejněném pod číslem C 1603 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu/C.H.BECK, ročník 2003 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2.6.2005, sp. zn. 30 Cdo 955/2005, uveřejněném v časopise Právní rozhledy, číslo sešitu 21, ročník 2005, str. 803) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, neboť jeho přípustnost nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 132, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod číslem 130, ročník 2006).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.
Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. a č. 277/2006 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 2.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3, §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb. a č. 276/2006 Sb.), vše zvýšené o 19% DPH v částce 484,50,- Kč.
Celkovou částku 3.034,50,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě
(§160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval
(§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu