ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4053.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4053/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice-M. v., o vyřízení stížností na porušování zákonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 181/2004-17, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 11 Co 463/2005-39, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 18. dubna 2005, č. j. 12 C 181/2004-17, výrokem I. zamítl žalobu s návrhem uvedeným ve výroku, výrokem II. zastavil řízení o návrhu na určení, že žalovaná porušuje živnostenský zákon č. 445/1991 Sb. konstatováním existence dvojího přerušení podnikatelské činnosti státního zaměstnance paní kpt. H. H. v oboru „technickoorganizační činnost“ v oblasti požární ochrany a konstatováním, že dvojité přerušení paní kpt. H. z hasičského záchranného sboru J. je v souladu s §31 odst. 12 zák. č. 455/1991 Sb. a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2006, č. j. 11 Co 463/2005-39, rozsudek soud prvního stupně podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se nedomáhá přezkumu správního rozhodnutí, nýbrž určení nesprávnosti (nezákonnosti) postupu správních orgánů při vyřizování jeho stížností. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se jedná o žalobu určovací a že na takovém určení nemá žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. Stejně tak je správný závěr soudu prvního stupně, že ve vztahu k nesprávnosti údaje v živnostenském rejstříku není žalovaná pasivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zejména poukazuje na to, že soud místo řešení problematiky a ověření, že se jedná o nedodržování, resp. porušování zákonů, polemizoval zda jde o žalobu určovací a ne na plnění, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem, že požaduje revizi stížnosti apod. Tímto výkladem oba soudy ve svých rozsudcích ohrozily jeden ze základních principů demokratického státu, nerespektovaly Ústavu ČR a porušily její čl. 9 odst. 3 a Listinu základních práv a svobod. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 25. května 2006 a navrhla zamítnutí resp. odmítnutí dovolání žalobce.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Posouzení naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. a pasivní legitimace žalované odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. března 1997, 3 Cdon 1338/96). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu