ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4213.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4213/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce I., zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti V., spol. s r.o., zastoupené advokátem, o zaplacení 480.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 44/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2006, č. j. 1 Co 256/2005-143, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. října 2005, č. j. 23 C 44/2002-115, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci částku 480.400,- Kč s příslušenstvím. Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 1 Co 256/2005–143, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uplatněný nárok posuzoval s ohledem k tvrzeným zásahům do autorských práv v období od 1. ledna 2000 do 31. listopadu téhož roku podle autorského zákona č. 35/1965 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků, zatímco zásahy do autorských práv, k nimž mělo dojít v době od 1. prosince 2000 do 31. května 2004 hodnotil podle autorského zákona č. 121/2000 Sb. Poukázal na to, že za každé užití výkonu výkonného umělce prostřednictvím jukeboxů náleží těmto umělcům v případech platně uzavřené licenční smlouvy odměna, zatímco při neoprávněném nakládání s dílem bez potřebné licence jim přísluší mimosmluvní odměna nebo vydání bezdůvodného obohacení. Úhradu těchto nároků (včetně nároku na náhradu škody) je oprávněn vybírat a vymáhat subjekt, kterému M. k. ČR udělilo oprávnění k výkonu kolektivní správy. To bylo propůjčeno žalobci. Provozováním jukeboxů se žalovaná stala uživatelem výkonů výkonných umělců, když je komerčně užívala při zábavě hostů ve svých provozovnách. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná ve sporném období získala řádnou licenci k užití hudebních děl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Domnívá se, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní právní význam a proto je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (výtka, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a současně i fakticky dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (námitka, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Za otázky zásadního právního významu považuje, zda žalobce je oprávněn požadovat po subjektu, který je vlastníkem jukeboxu (zařízení na přehrávání CD nosičů) vydání bezdůvodného obohacení podle §40 odst. 3 autorského zákona z titulu, že daný subjekt předmětný jukebox vlastní, zda případná odměna žalobce, jako kolektivního správce, je vždy za všech okolností oprávněná,
a zda je výše bezdůvodného obohacení vždy a za všech okolností oprávněná. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se podáním ze dne 16. dubna 2007 vyjádřil žalobce a navrhl, aby je Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b)
o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Z dovolání vyplývá (§41 odst. 2
o. s. ř.), že žalovaná fakticky akcentuje okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., k němuž však nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolatelkou označené právní otázky
se pak vztahují výlučně ke konkrétně posuzovanému případu, a jejich zodpovězení v zásadě závisí na stavu daných skutkových zjištění. Dovolání proto bylo
(s přihlédnutím k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srovnej §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 12.257,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu