ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4220.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 4220/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce C. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – 1) M. s., a 2) S. p. š. M. v. v P., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 101/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února 2008, č. j. 1 Co 314/2007-90, takto:
Dovolaní žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. června 2007, č. j. 37 C 101/2005-60, výrokem I. - V. zamítl žalobu, aby se žalovaná jednající M. s. písemně omluvila žalobci za nesprávný úřední postup Krajského státního zástupce P. K, aby se žalovaná jednající S. p. š. M. v. v P. písemně omluvila žalobci za nesprávný úřední postup ředitele S. p. š. v P. Z. J., aby žalovaná jednající S. p. š. M. v. v P. vydala pokyn řediteli této školy ke zrušení jeho rozhodnutí o uvolnění žalobce ze služebního poměru příslušníka Policie ČR ze dne 4. 7. 2003 č. 50/2003,
aby žalovaná jednající M. s. zaplatila žalobci částku 50.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“),
aby žalovaná jednající S. p. š. M. v. v P. podle §13 odst. 2 o. z. zaplatila žalobci částku 350.000,- Kč. Výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce výrokem I. rozsudku ze dne 12. února 2008, č. j. 1 Co 314/2007-90, zastavil řízení o odvolání žalobce proti výrokům IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně, týkajícím se náhrady nemajetkové újmy. Výrokem II. změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná jednající M. s. je povinna se písemně omluvit žalobci za to, že krajský státní zástupce P. K. zaslal řediteli S. p. š. M. v. v P. Z. J. obžalobu v jeho trestní věci v plném znění, obsahující citlivé osobní údaje. Výrokem III. potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ve znění, že se zamítá žaloba, aby se žalovaná, jednající S. p. š. M. v. v P., písemně omluvila žalobci za to, že ředitel této školy Z. J. neoprávněně manipuloval s obžalobou zaslanou mu krajským státním zástupcem P. K. v plném znění, obsahujícím citlivé osobní údaje. Výrokem IV. potvrdil rozsudek městského soudu ve výroku III. a výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. V případě žalované jednající M. s. však dospěl k odlišnému závěru, když zaslání obžaloby krajským státním zástupcem řediteli S. p. š. M. v. v P., vyhodnotil jako zásah do práv žalobce chráněných ustanovením §11 o. z., zejména do jeho práva na důstojnost a soukromí. U žalované jednající S. p. š. M. v. v P. pak neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce v postupu ředitele této školy; nadto poukázal na to, že není oprávněn v řízení o ochranu osobnosti přezkoumávat postup ředitele školy související s ukončením služebního poměru žalobce.
Proti potvrzujícím výrokům III., IV. a V. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., zejména upozorňuje, že soud nepřihlédl k žalobcem předloženým důležitým listinám
a vytýká vadnou aplikaci ustanovení §13 o. z. Dovoláním napadá i výrok o náhradě nákladů řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila druhá žalovaná podáním ze dne 5. června 2008 a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp. zn. 28 Cdo 95/2002, usnesení téhož soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 30 Cdo 146/2008 apod.). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu; jestliže z obsahu dovolání vyplývá též uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení pak procesní předpis neupravuje (srovnej §236 násl. o. s. ř.). Z uvedených důvodů proto bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu