ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4279.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4279/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalované O. H., zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 99/1994, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. října 2006, č. j. 1 Co 209/2006-339, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.495,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. května 2006, č. j. 24 C 99/1994-323, zamítl žalobu, aby žalované byly uloženy povinnosti poskytnout následující satisfakci – omluvu a zaslat ji žalobci: „O. H. se omlouvá, že v dopise ze dne 15. 6. 1993, č. j. 239/93, který zaslala Š. ú. B., nepravdivě uvedla, že žalobce hrubě napadl nevybíravými nadávkami předsedu pořádkové komise F., že arogantně odmítl písemný doklad“ a zaplatit mu na náhradu nemajetkové újmy 50.000,-Kč.; rozhodl též o náhradě nákladů řízení, včetně státem placených nákladů tohoto řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. října 2006, č. j. 1 Co 209/2006-339, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
S dovoláním vyjádřila nesouhlas žalovaná v písemném vyjádření.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2007, č. j. 30 Cdo 2951/2006-137). Navíc dovolatel ani žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.) v dovolání nevymezil. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatel ve skutečnosti nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž vyplývá skutkový závěr, na jehož podkladě odvolací soud rozhodl. Protože dovolatel zpochybňuje skutkový závěr, který byl podkladem pro právní posouzení věci, nejedná se o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku nesprávnosti skutkových zjištění, tedy o dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť právě ten slouží k nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Výtkou, že odvolací soud se nezabýval jeho námitkami uplatněnými před soudy obou stupňů žalobce uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však taková dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř. - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004. sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když
v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.200,- Kč [srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou
č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.500,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalované, představována částkou 12.495,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Karel Podolka,v. r.
předseda senátu