Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 09.09.2009, sp. zn. 30 Cdo 4492/2007 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4492.2007.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4492.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4492/2007 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce S. o. J., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) A. C., a 2) L. K., zastoupené advokátkou, o zaplacení částky 84.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 349/2004, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2007, č.j. 20 Co 115/2007-236, takto: I. Dovolání druhé žalované se odmítá. II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.777,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky. Stručné odůvodnění podle §243c odst. 2 o.s.ř.: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. května 2007, č.j. 20 Co 115/2007-236, potvrdil jako věcně správný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. prosince 2006, č.j. 31 C 349/2004-179, pokud jím bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 84.000,- Kč s 2,5% úrokem z prodlení z částky 30.000,- Kč od 16.11.2004 do zaplacení a dále s 2,5% úrokem z prodlení z částky 54.000,- Kč od 9. 9. 2005 do zaplacení, a dále uvedený rozsudek změnil tak, že ohledně dalšího úroku z prodlení žalobu zamítl; odvolací soud též rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Druhá žalovaná uvedený rozsudek Městského soudu v Praze napadla dovoláním. Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že toto dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Dovolatelka otázku výkladu ustanovení zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnila, v čem podle ní má spočívat naplnění jí výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud je takto v dovolání fakticky uplatněn (§41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolatelka v dovolání nerozlišuje mezi jednotlivými výroky ve věci samé rozsudku odvolacího soudu. Napadá tak fakticky i výrok, kterým v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně byla žaloba zčásti zamítnuta. V této části, jíž nebyla nikterak dotčena na svých právech, však k dovolání nebyla legitimována (§240 odst. 1 o.s.ř.). Podané dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm.b) a c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 5.395,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 5.695,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 6.777,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. září 2009 JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/09/2009
Spisová značka:30 Cdo 4492/2007
ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4492.2007.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-08