ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4510.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4510/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci Z. R., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. N., a 2) J. Ch., o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 10 C 17/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2009, č.j. 30 Co 423/2008-91, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. června 2008, č.j. 10 C 17/2007-68, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je výlučným vlastníkem v rozsudku specifikovaných nemovitostí, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem, a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně náklady řízení ve výši 1.930,- Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Proti tomuto rozsudku, a to jak do meritorního výroku, tak i do výroků o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Žalobce v dovolání výslovně neodkazuje na jím uplatněný dovolací důvod ve smyslu §241
odst. 2 písm. a), b) nebo odst. 3 o.s.ř., leč z obsahu jeho dovolání – ač je žalobci „známa ta skutečnost, že úkonem dovolacího soudu není přezkoumávat závěry obecných soudů ohledně skutkové stránky věci“ - je zřejmé, že žalobce podrobuje kritice skutková zjištění, neboť má za to, že soudy obou stupňů na základě provedených důkazů nesprávně zjistily skutkový stav věci. Žalobce tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., jež stanoví, že je-li dovolání přípustné podle §237
odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238
a §238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl ovšem dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 132, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne
7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, pod číslem 130, ročník 2006). Dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení rovněž není přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 2423/99, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 188).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam, neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci ustanovení §146 odst. 3 o.s.ř., stanovící, že odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen hradit ostatním účastníkům jejich náklady, v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2009
JUDr. Karel P o d o l k a , v. r.
předseda senátu