ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4608.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4608/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce I. G., zastoupeného advokátkou, proti žalované J. P., zastoupené advokátkou, o 80.675,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 200/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. května 2007, č. j. 13 Co 129/2006-183, takto:
Dovolaní žalobce se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.610,45 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. května 2007, č. j. 13 Co 129/2006-183, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2006, č. j. 51C 200/2004-162, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 80.675,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem. Soud druhého stupně současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že na straně žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 74.920,- Kč, neboť nebylo prokázáno, že by se žalovaná jakkoliv obohatila na úkor žalobce. Pokud by v důsledku toho, že v souvislosti s řádným nevyklizením bytu vznikla žalobci škoda, odvolací soud konstatoval, že věcí se nebylo třeba z tohoto hlediska zabývat, neboť žalovaná uplatnila včas námitku promlčení tohoto nároku. U včas uplatněného nároku ve výši 5.755,- Kč za nové přihlášení k odběru plynu a elektřiny se žalobci nepodařilo prokázat existenci dohody mezi žalobcem a žalovanou o „přehlášení“ odběru energie namísto jeho odhlášení. Současně odkázal i na závěr soudu prvního stupně o tom, že neexistuje právní předpis, který by omezoval účastníka smluvního vztahu ve způsobu ukončení odběru (jeho odhlášením nebo přehlášením) elektrické energie a plynu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. a dovolací důvod shledává v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vytýká zejména tvrzené nesprávné hodnocení vyklizení a předání bytu žalovanou žalobci odvolacím soudem a současně závěr soudů, že uplatňování jeho práva je v rozporu s dobrými mravy podle §3 odst. 1 o. z. U částky 5.755,- Kč trvá na tom, že bylo svědecky dokázáno, že žalovaná porušila dohodu se žalobcem, když se z odběru odhlásila nikoli přehlásila. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalobce se písemným podáním své zástupkyně vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.(soud prvního stupně sice dřívějším zrušeným rozsudkem rozhodl ve věci samé jinak, ovšem výlučně z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, přičemž ke zrušení tohoto rozsudku došlo rozhodnutím nikoli odvolacího, ale Ústavního soudu ČR) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237
odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §451 a násl., §420 násl. a §100
odst. 1 a §106 odst. 1 občanského zákoníku odvolací soud posoudil v souladu
s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např.rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 263/99, resp. zprávu Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. prosince 1979, uveřejněnou pod R. č. 22/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Nato, zmiňuje-li dovolatel skutečnost, že soudy dospěly k závěru o promlčení případného nároku na náhradu škody, vytýká jim jen obecně,
že pochybily, aniž by vyložil v jakém smyslu. Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (§41 odst. 2 téhož zákona), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Protože dovolání směřuje i proti výroku rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byla zamítnuta žaloba
na zaplacení částky 5.755,- Kč, přípustnost dovolání proti tomuto výroku vylučuje
již samotné ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolání proto bylo odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátkou, spočívající v paušální odměně ve výši 5.255,- Kč /srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 5.555,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalované, představována částkou 6.610,45 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu