ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4946.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4946/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce R. G., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 150.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 35/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2007, č.j. 35 Co 500/2006-95, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 15. ledna 2007, č.j. 35 Co 500/2006-95, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. prosince 2005, č.j. 27 C 35/2004-76, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč
a na nákladech řízení částku 11.658,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (srov. zejména právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99, in www.nsoud.cz, z nějž také soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely a s judikovaným závěrem se při posuzování dané věci zcela ztotožnily, jakož i další – na citovaný judikát – obsahově navazující rozhodnutí dovolacího soudu – např. jeho rozsudky ze dne 16. října 2007, sp. zn. 32 Odo 381/2006, ze dne 19. března 2009, sp. zn. 30 Cdo 1331/2007, anebo např. jeho usnesení ze dne 9. března 2005, sp. zn. 32 Odo 881/2004, či ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 33 Odo 463/2005). Z těchto příkladmo citovaných rozhodnutí dovolacího soudu mj. vyplývá ustálený právní názor, že dostatečným právním důvodem k poskytnutí zálohy na budoucí koupi je i příslib budoucího úplatného převodu vlastnictví k nemovitosti, pro nějž - na rozdíl od smlouvy o převodu - není forma předepsána. Jestliže se zamýšlená koupě později nerealizovala, záloha se stává bezdůvodným obohacením ve chvíli, kdy odpadl právní důvod, na jehož základě kupující plnil prodávajícímu, tedy kdy prodávající odmítl nemovitosti kupujícímu prodat, popř. vytvořil stav, z něhož je zřejmé, že koupě již nebude realizována. Okamžikem, kdy se kupující dozvěděl, že zamýšlená koupě nebude uskutečněna, počíná běh subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na vrácení zálohy, tedy nikoliv - kterýžto právní názor ve svém dovolání nedůvodně zaujímá žalovaný - (již) ode dne, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě, která je ovšem absolutně neplatná.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu