ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.5291.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5291/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně J. U., zastoupené advokátkou, proti žalovanému F. J., zastoupeného advokátem, o zaplacení 157.579,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 92/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. března 2006, č.j. 18 Co 98/2006-156, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.377,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 11. srpna 2005, č.j. 15 C 92/2004-117, výrokem I. zastavil řízení pro 467,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 124.334,80 Kč s 2% úrokem s prodlení od 16. 11. 2003 do zaplacení, výrokem III. ohledně částky 32.778,- Kč s 2% úrokem z prodlení
od 16. 11. 2003 do zaplacení žalobu zamítl a výroky IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. března 2006, č.j. 18 Co 98/2006-156, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 124.334,80 Kč s 2% úrokem z prodlení z částky 8.691,50 od 16. 11. 2003 do zaplacení změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 115.643,50 Kč a do částky 8.691,50 s 2% úrokem z prodlení z této částky od 16. 11. 2003 žalobu zamítl (výrok I.). V části výroku II., kterou bylo rozhodováno o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 2% úrok z prodlení z částky 115.643,50 Kč od 16. 11. 2003 do zaplacení a ve výroku IV. a V. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 odst. 1 o.z., který vznikl na straně žalovaného po zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, kdy veškeré nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Žalovaný tak užíval byt, garáž a část pozemků bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že nebylo možno jednoznačně dovodit, v jakém rozsahu byly užívány žalovaným pozemky, stanovil výši nájemného jednou polovinou znalcem vypočteného nájemného za užívání pozemků.
Proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 115.643,50 Kč, podal žalovaný dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm.a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda výkon práva vlastníka v případě právní nejistoty o uspořádání budoucích vztahů mezi účastníky, je či není v rozporu s dobrými mravy. Namítá nesprávnost zjištění výše nájemného a neprovedení jím navrhovaných důkazů. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalobkyně a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Dovolatel otázku výkladu ustanovení §451 odst. 2 o.z. zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnil, v čem podle něho má spočívat naplnění jím výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud žalovaný uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu Jestliže žalovaný současně uplatňuje v dovolání dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.740,- Kč /srov. §2 odst. 1, §3 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 7.040,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, představována částkou 8.377,60 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. října 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu