ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.5398.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 5398/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilého D. K., zastoupeného Městským úřadem Č., jako opatrovníkem, syna E. K., zastoupené advokátkou, a D. K., zastoupeného advokátem, o úpravu poměrů pro dobu před i po rozvodu manželství, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 11 P 22/2008, o odvolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č.j. 31 Co 307/2008-227, takto:
Řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným zamítl otcův návrh
na opravu odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2008, č. j.
31 Co 307/2008-219.
V podání ze dne 10.11.2008 označeném jako odvolání, vyjadřuje otec nesouhlas s označeným usnesením krajského soudu. V podání ze dne 3. 12. 2008, označeném jako doplnění odvolání, otec výslovně sděluje, že „jeho podání ze dne 10.11.2008 je odvoláním, nikoli dovoláním, jak je v odvolání samotném uvedeno, včetně odůvodnění.“
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li
to zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím,
že otec „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. 85, roč. 2001).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání otce proti usnesení krajského soudu vydanému v odvolacím řízení zastavil (§104 odst. 1,
§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243b
odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otec, který z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a ostatním účastníkům podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu