ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.5412.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 5412/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované S. ž. d. c., státní organizaci, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 63/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2006, č.j. 1 Co 259/2006-91, takto:
Dovolání žalobkyně se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobkyně M. K. potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2005, č.j. 34 C 63/2004-56, ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 240.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a že žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni dalších 2.760.000,- Kč, se zamítá (výrok II.). Současně změnil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §13 odst. 3 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. října 2006, sp. zn. 30 Cdo 2219/2006, a ze dne 28. února 2005, sp. zn. 30 Cdo 1651/2004). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobkyně
s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu