ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2813.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2813/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc., a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce S. V., s.r.o., zastoupeného JUDr. V. H., advokátem proti žalovanému M. V., o zaplacení částky 224.227,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 75/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2008, č.j. 15 Co 165/2007-213, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, v záhlaví označenému, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. října 2006, č.j. 8 C 75/2004-177, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu 224.227,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“, jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v dané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a dovolací soud je neshledal přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věta první o. s. ř. je dovolací soud nejen vázán uplatněným dovolacím důvodem, nýbrž i tím, jak jej dovolatel obsahově svými dovolacími námitkami vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam relevantní jen ty právní otázky (z těch, na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod. č. 132).
Dovolatel žádnou zásadní právní otázku, která by měla judikatorní přesah (byla by významné nejen pro konkrétní věc, nýbrž obecně pro případy téhož druhu), nevymezil.
Dovolatelovy námitky, že předmětná smlouva o dílo ze dne 22. července 2002, uzavřená podle 536 a násl. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), je absolutně neplatná, neboť „mezi účastníky nebylo jasno, jaký byl skutečný rozsah zadaného a ujednaného díla a v tomto směru měla každá strana o této otázce jiné představy“, nejsou relevantní, neboť zpochybňují rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska provádění a hodnocení důkazů a učiněných skutkových zjištění (skutkového stavu). Z hlediska těchto námitek nelze usuzovat na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o námitky, jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Tyto námitky rovněž nelze obsahově podřadit dovolacímu důvodu nesprávného právního posouzení věci, jímž může být založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pokud jde o námitky dovolatele, že sporná smlouva o dílo je neplatná dle §70 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, tyto námitky neobstojí, neboť jednak výhrady dovolatele směřují ke konkrétním okolnostem daného případu a nemají tak judikatorní přesah, jednak právní závěr odvolacího soudu, že uvedená smlouva, sjednaná v rámci veřejné zakázky malého rozsahu, je platným právním úkonem, není v rozporu s hmotným právem.
Pokud dovolatel v dovolání uplatnil námitku vady řízení spočívající v tom, že rozhodoval věcně nepříslušný soud, je třeba uvést, že vady podle podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a ani případné vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.), kterýžto předpoklad, jak výše uvedeno, splněn není. Dovolací soud dodává, že o věcné příslušnosti Okresního soudu ve Vsetíně k projednání a rozhodnutí dané věci bylo rozhodnuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2005, č.j. Ncp. 1060/2005-143.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, včetně případného rozporu s hmotným právem, nutno uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu