ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.2928.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 2928/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. f. Č. r., proti žalovanému J.Č., zastoupenému Mgr. P.K. advokátem o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 28/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2007, č.j. 8 Co 428/2007-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.307,- Kč, k rukám Mgr. P. K., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě označenému v záhlaví, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 6. dubna 2007, č.j. 20 C 28/2006-79, jímž tento soud zamítl žalobu o určení, že pozemky specifikované ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P. f. Č. r. a žalobci uložil zaplatit na nákladech řízení částku 31.307,- Kč, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věta první o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen uplatněným dovolacím důvodem, nýbrž i tím, jak jej dovolatel obsahově svými dovolacími námitkami vymezil. Proto jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky (z těch, na kterých rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Za právní otázku, kterou odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem, dovolatel pokládá otázku splnění podmínek §11 odst. 1 písm. b) zák. č. 95/1999 Sb., jakožto nezbytných podmínek pro uzavření smlouvy, jíž bylo vlastnické právo ke sporným pozemkům převedeno na žalovaného. Povinnost „prokazování bezdlužnosti vůči F. n. m. Č.r. (dále též „FNM ČR“ nebo „Fond“) leží zcela jasně na straně žalovaného, nikoliv žalobce“. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká nesprávný právní závěr, že FNM ČR „nesplnil svůj závazek předat žalovanému lékárnu, čímž se žalovaný nemohl stát dlužníkem FNM ČR“. Soudy obou stupňů pak dle přesvědčení dovolatele nevzaly v úvahu některé skutečnosti, resp. se s nimi nevypořádaly. Dodatkem o prodloužení splatnosti kupní ceny za objekt lékárny, uzavřeným mezi FNM ČR a žalovaným, byla splatnost kupní ceny za objekt lékárny prodloužena do 31.7.2002, žalovaný dodatečný termín splatnosti kupní ceny vůči FNM ČR nedodržel, v důsledku čehož byl od 1.8.2002 označen za dlužníka. Z toho důvodu se dovolatel domáhá zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26.5.2008, sp. zn. 28 Cdo 936/2008 (ve sporu mezi týmiž účastníky o jiné pozemky), od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci, uvedl, že ke dni 1. 8. 2002, kdy se žalovaný dostal do prodlení s platbou kupní ceny ze smlouvy uzavřené s Fondem ze dne 1. 2. 1998, vznikla specifická skutková i právní situace. Fond totiž současně nebyl schopen dostát své povinnosti předat žalobci plnění z posledně zmíněné smlouvy, jímž byl objekt lékárny v Ch.. Za této situace, která přetrvala až do rozhodného dne 21.10.2002 (den sjednání smlouvy mezi účastníky), nelze dospět k (jednostrannému) právnímu závěru, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu vůči Fondu v intencích §11 odst. 1 písm. b/ zákona č. 95/1999 Sb. Tento závěr by zcela opomenul skutečnost, že – při žádoucí ekvivalenci práv a povinností smluvních stran – Fond národního majetku, jako účastník smlouvy ze dne 1. 2. 1998, neposkytl sjednané plnění. Proto soud prvního stupně správně podpůrně aplikoval ustanovení §325 obch. zák., podle něhož se při závazkovém vztahu se vzájemným plněním nemůže domáhat splnění závazku druhou stranou ta strana smlouvy, která nejen že svůj závazek nesplnila, ale ani nebyla v rozhodné době jej schopna splnit, resp. připravena jej splnit současně s protistranou.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacím námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, včetně případného rozporu s hmotným právem, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu v té části výroku, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nutno uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, je povinen nahradit žalovanému náklady právního zastoupení ve výši 6.307,-Kč, spočívající v odměně za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §5 písm. b) vyhl. č. 484/2000 Sb., ve výši 5.000,- Kč, za použití §10 odst. 3 a snížené podle §18 odst. 1 cit. vyhlášky, a dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši Kč 300,- Kč podle §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a z částky 1.007,- Kč odpovídající 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř., kteroužto částku je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta Mgr. Pavla Koutného.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. srpna 2009
JUDr. František F a l d y n a , CSc.
předseda senátu