ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3010.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3010/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně CZ F. a.s., zastoupené Mgr. J. B., advokátem, proti žalované F. s.r.o., zastoupené JUDr. O. K., advokátem, o 32,069.871,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 23/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2009, č. j. 6 Cmo 423/2008-449, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. března 2002, č. j. 33 Cm 23/2001-235, ve výroku ve věci samé, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 32,069.871,05 Kč s 16% úrokem z prodlení z částky 14.939.000,- Kč od 4. srpna 2000 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, zda může být pohledávka přisouzena subjektu, který ji již nevlastní, a zda jde o nové skutečnosti ve smyslu ustanovení §205a odst. 1 písm. e) (správně písm. f) o. s. ř., když se žalovaná teprve po vydání rozsudku soudem prvního stupně dozvěděla, že pohledávka, jež je předmětem řízení, byla postoupena žalobkyní již před jeho zahájením třetímu subjektu. Tyto otázky však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní, protože již byly dovolacím soudem vyřešeny.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Základem pro rozhodnutí odvolacího soudu byl skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně. Vzhledem k zásadě neúplné apelace, jež platí v odvolacím řízení, mohou být skutečnosti, nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, odvolacím důvodem pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanovení §205a odst. 1 o. s. ř.. Z možností zde vyjmenovaných by mohl přicházet v úvahu pouze důvod uvedený pod písmenem f), tedy šlo-li by o skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně. Z této dikce ale jednoznačně vyplývá, že podstatný je objektivní a nikoliv subjektivní stav (tedy kdy skutečnost nastala a nikoliv kdy se o tom účastník řízení dozvěděl), přičemž k postoupení žalované pohledávky žalobcem došlo předtím, než soud prvního stupně ve věci rozhodl (dokonce před zahájením řízení).
Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 9. února 2006, sp. zn. 21 Cdo 1224/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2006, pod číslem 102 uvedl, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, protože je účastník nemohl bez své viny použít za řízení před soudem prvního stupně, nejsou - s výjimkou věcí uvedených v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. - způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku soudu prvního stupně nebo jeho usnesení ve věci samé; za podmínek uvedených v ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. však mohou představovat důvod žaloby na obnovu řízení, a od závěrů tohoto rozhodnutí nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v této věci. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nemohl vyjít při svém právním posouzení z jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn soudem prvního stupně, a pokud se žalovaná dozvěděla o postoupení pohledávky, jež je předmětem řízení, teprve po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, opravňuje ji to k podání žaloby na obnovu řízení (a z obsahu spisu vyplývá, že tak učinila).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však v této věci nejde, protože dovolatelka žádnou takovou otázku neformulovala.
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu