ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3108.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3108/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. J. zastoupeného JUDr. J. C., advokátem proti žalovaným 1) Ing. J. K. a 2) Z. K., oběma zastoupeným Mgr. P. M., advokátem o 564 003 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 213/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2008, č. j. 21 Co 16/2008-272, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 827 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce Mgr. P. M.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 31. července 2007, č. j. 11 C 213/2005-247, v zamítavém výroku ve věci samé a v obou výrocích o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by odvolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132), nevymezil. Výtka dovolatele, že odvolací soud žalobou uplatněný nárok na zaplacení ceny díla neposuzoval podle §351 odst. 2 obchodního zákoníku, nemůže přípustnost dovolání založit, neboť ani jeden ze soudů obou stupňů neučinil zjištění, že došlo k odstoupení od smlouvy o dílo, což ostatně ani dovolatel v průběhu nalézacího řízení netvrdil.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalovaných sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 13 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 2 527 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. srpna 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu