ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.3915.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 3915/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně P.-B. Ch., spol. s r.o., zastoupené JUDr. B. B., advokátkou proti žalované H. C. a.s., zastoupené JUDr. K. S., advokátem o zaplacení 1.537.949,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 95/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2008, č. j. 6 Cmo 391/2007-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2007, č. j. 28 Cm 95/2002-140, ve výroku ve věci samé, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 1.537.949,- Kč s úrokem z prodlení za období od 15.7.2000 do 30.4.2002 ve výši 977.866,- Kč a s 0,1 % denním úrokem z prodlení z částky 1.537.949.- Kč jako nedoplatek kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 19.6.2000, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], vytýká odvolacímu soudu jednostranné hodnocení provedených důkazů, zejména pak skutečnost, že přecenil závěry znaleckého posudku Prof. Ing. T. V., Dr.Sc., podle nichž příčinou vady vedoucí k havárii stavby, na níž bylo zboží (ž. v.) použity, byl nevhodně řešený konstrukční detail zpracovaný podle projektové dokumentace žalované, oproti dalším znaleckým posudkům, které dospěly k opačnému závěru. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje bez jakékoliv bližší specifikace v tom, že „řeší právní otázky v rozporu s hmotným právem a konstantní judikaturou“.
Dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by dovolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132) nevymezila. Její výtka, že došlo k vadám řízení, které měly za následek nesprávné právní posouzení věci, a tím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, v níž spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nemůže přípustnost dovolání založit. Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by tak mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však v této věci nejde, protože - jak již bylo shora uvedeno - dovolatelka žádnou otázku výslovně neformulovala a nelze ji vyvodit ani z obsahu dovolání
Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu