ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4283.2007.1
sp. zn. 32 Cdo 4283/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Moniky Vackové v právní věci žalobkyně E. T., spol. s r.o., , zastoupené JUDr. Ing. V. L., advokátem, proti žalované Z., a.s., , o 65 831,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 74/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2006, č.j. 27 Co 423/2005-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. října 2006, č.j. 27 Co 423/2005-70, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. dubna 2005, č.j. 46 C 74/2003-52, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 65 831,20 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Je-li dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.), pak při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Otázku vymezenou dovolatelkou, tj. vznik práva prodávajícího na zaplacení kupní ceny v případě, že předmět koupě nebyl dodán kupujícímu, Nejvyšší soud za otázku zásadního právního významu nepovažuje. S ohledem na dispozitivní povahu ustanovení §450 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) upravujícího otázku vzniku povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu prodávajícímu a vázanost dovolacího soudu v případě přípustnosti dovolání zvažované podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkovým základem sporu, tedy i zjištěním soudů obou stupňů o dohodě účastníků kupní smlouvy o tom, že zboží bude dodáno až po zaplacení kupní ceny, je řešení této otázky zřejmé. Tímto smluvním ujednáním se účastníci kupní smlouvy odchýlili od úpravy v uvedeném ustanovení §450 odst. 1 obch. zák., neboť vznik práva na zaplacení kupní ceny nečinili závislým na dodání zboží prodávajícím. Nesjednali-li si účastníci kupní smlouvy dobu splatnosti kupní ceny, stala se splatnou dle §340 odst. 2 obch. zák., v daném případě tedy uvedením splatnosti v předmětných fakturách. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že se v případě uplatněného žalobního nároku na zaplacení kupní ceny za dodané zboží jednalo o pohledávku, kterou byl prodávající povinen přihlásit v rámci vyrovnacího řízení vedeného se žalovanou jako úpadkyní, žádného tvrzeného rozporu s hmotným právem se nedopustil.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu