ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4365.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4365/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Š. K., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. M. Š., advokátkou, o 59 950 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 5 C 82/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. 21 Co 102/2008-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 19. října 2007, č. j. 5 C 82/2006-153, kterým bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni 59 950 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.
Podle ustanovení §236 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním
napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
V posuzované věci jde bezesporu o obchodní věc, neboť jde o spor mezi podnikateli o úhradu ceny za poskytnuté účetní služby. I když dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění jedním výrokem (celkovou částkou) ve výši 59 950 Kč s příslušenstvím, je z obsahu spisu zcela nepochybné, že tato částka představuje pět samostatných nároků s odlišným skutkovým základem (konkrétně jde o vyúčtování služeb ve výši 30 000 Kč, 10 000 Kč, 2 750 Kč, 4 000 Kč a 13 200 Kč podle pěti uzavřených smluv o dílo), a proto je třeba také přípustnost dovolání posuzovat ve vztahu ke každému ze všech těchto pěti nároků samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9). V případě všech pěti uvedených nároků jde tedy ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat – byť za určitých předpokladů – dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2009
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu