ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4678.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4678/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce S. E., zastoupeného JUDr. M. K., advokátkou se proti žalované K. P. s.r.o., zastoupené Mgr. L. J., advokátem o 369.941,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 30/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2008, č. j. 8 Cmo 334/2007-317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2007, č. j. 15 Cm 30/2004-256, ve výroku ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby o zaplacení částky ve výši 369.941,70 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo, ani dle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu, na jejímž řešení by dovolací soud své rozhodnutí založil a která by byla pro jeho rozhodnutí určující (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132) nevymezil. Odvolacímu soudu vytýká, že došlo k vadám řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pokud odvolací soud nebral na zřetel, že mezi účastníky řízení byla dne 1.11.1999 uzavřena v ústní formě smlouva o dílo a že žalobce žalované dílo předal, ač to z výsledků dokazování vyplývá, a pokud odvolací soud uzavřel, že žalobce neprokázal své tvrzení, že pro žalovanou pracoval, aniž by zhodnotil provedené důkazy, včetně konstatování odvolacího soudu, že se nebude zabývat hodnocením ostatních provedených důkazů. Z toho dovolatel dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces odvolacím soudem, v němž spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Tento dovolací důvod však nemůže přípustnost dovolání založit.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se totiž podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Z pohledu výše formulovaných závěrů, od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou tedy pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky, jimiž je namítáno nesprávné hodnocení důkazů, a námitky, že skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž vycházel při právním posouzení věci, jsou neúplná a nesprávná, protože jde o námitku vady řízení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a námitku nesprávných skutkových zjištění podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jež nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Lze proto uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo, a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. listopadu 2009
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu