ECLI:CZ:NS:2009:32.CDO.4698.2008.1
sp. zn. 32 Cdo 4698/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce V. F.S. L., zastoupeného opatrovníkem JUDr. R. R., advokátem proti žalovanému P. Š., zast. JUDr. H. T., advokátkou o zaplacení 1,037.635,03 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7/30 Cm 33/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. ledna 2007, č. j. 4 Cmo 224/2004-278, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 714,- Kč do tří dnů od doručení tohoto usnesení k rukám opatrovníka JUDr. R.R., advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v záhlaví označenému, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 56.013,30 Kč (výrok II.), když Krajský soud v Brně potvrzeným rozsudkem ze dne 21. dubna 2004, č. j. 7/30 Cm 33/99-225, uznal žalovaného povinným uhradit žalobci 1,037.635,03 Kč (výrok I.), jakož i uhradit žalobci náklady řízení ve výši 41.512,- Kč (výrok II.), neshledal dovolací soud přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. března 2005 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 3. článku II. části první zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Pro úsudek dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel v rámci jediného relevantního dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. napadl, resp. jejichž nesprávné řešení v dovolání zpochybnil (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132).
Dovolatel však žádnou (hmotně)právní otázku zásadního významu nevymezuje (neoznačuje ani, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci ve smyslu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a pouze „vznáší otázku zásadního právního významu týkající se otázky principu neúplné apelace“. Tuto otázku spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem k prokázání skutečnosti, že žalovaný všechny platby na základě faktur za zboží (ovoce a zeleninu), dodané žalobcem, zaplatil, ačkoli žalovaný zpracovaný znalecký posudek v odvolacím řízení předložil. Došlo tak podle jeho tvrzení k porušení jeho majetkových práv i práva na spravedlivý proces.
Další otázku zásadního právního významu pak dovolatel uplatňuje co do výše odměny opatrovníka, jímž byl ustanoven advokát a podle názoru dovolatele nemůže jeho odměna jako opatrovníka činit tolik, jako odměna advokáta za zastupování na základě plné moci.
K těmto hrubým vadám řízení je podle dovolatele dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti a dovolatel se dožaduje zrušení obou rozhodnutí, prvoinstančního i odvolacího.
Dovolatel však přehlíží, že dovolací soud může přihlédnout k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a tak tomu v daném případě není.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, směřujícím proti potvrzujícímu výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, popř. proti výroku o nákladech řízení odvolacího není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je třeba uzavřít, že dovolání musel Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, takže žalovaný je povinen zaplatit na náhradu nákladů žalobce, spočívajících v zastupování soudem ustanoveným opatrovníkem, a to podle §9 odst. 5, §7 bod 1. a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v částce 600,- Kč s připočtením 19 % DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. v částce 114,- Kč, celkem tedy 714,- Kč, k rukám opatrovníka žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2009
JUDr. František F a l d y n a, CSc.
předseda senátu