ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.1526.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 1526/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců 1) J. C. a 2) A. C., zastoupených advokátem, proti žalované L. S., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 21/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 13 Co 248/2006-63, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 5.300,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 24. dubna 2006, č. j. 3 C 21/2005-46, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že „žalobci jsou spoluvlastníky ve společném jmění manželů domu na p. č. st. 577 a pozemků p. č. st. 577 a p. č. 208/20 v L. n. J., zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro V., Katastrální pracoviště J. na listu vlastnictví č. 189 pro obec a kat. území L. n. J. (dále jen „předmětné nemovitosti“), a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 13 Co 248/2006-63, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
I když žalobci v dovolání vyjadřují názor, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud nesprávně dovodil, že účastníky uzavřená darovací smlouva je platným právním úkonem, z obsahu samotného dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že kritika správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem je založena na zpochybnění skutkových zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a postupu, jakým k nim odvolací soud dospěl. Oproti odvolacímu soudu mají za to, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že darovací smlouvu uzavřeli nesvobodně, pod psychickým nátlakem a v omylu, do něhož je žalovaná uvedla, a že žalobkyni v uzavření darovací smlouvy bránil její zdravotní stav. Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně hodnotil provedené důkazy a že zdravotní stav žalobkyně posoudil na základě neúplně provedeného dokazování. Jsou přesvědčeni, že v řízení měl být proveden jimi navržený důkaz příslušným odborným vyjádřením. Žalobci tedy v dovolání předestírají odlišné skutkové závěry, na nichž pak budují své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že darovací smlouva je absolutně neplatným právním úkonem - §37 odst. 1 a §38 odst. 2 obč. zák.). Tím nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalobců tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004 a SJ 130/2006). Pro úplnost se sluší poznamenat, že v posuzovaném případě výhrada žalobců k tomu, že nebyl proveden navržený důkaz, není naplněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť odvolací soud své rozhodnutí založil na skutkovém závěru o zdravotním stavu žalobkyně v době uzavření darovací smlouvy; správnost skutkového zjištění, že žalobkyni v uzavření darovací smlouvy nebránil její zdravotní stav, je proto zpochybnitelná pouze v rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití však v této věci nepřipadá v úvahu.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 5.000,- Kč (§2 odst. 1, §5 písm. b/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. srpna 2009
JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.
předsedkyně senátu