ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.5059.2007.1
sp. zn. 33 Cdo 5059/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce O. B., zastoupeného advokátem, proti žalované K. Š., zastoupené advokátem, o 149.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 102/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2008, č. j. 12 Co 559/2006-67, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.067,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2007, č. j. 12 Co 559/2006-67, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 17. června 2005, č. j. 7 C 102/2005-20, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 149.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % od 1. 8. 2004 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebo §241 odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004).
Žalovaná vytýká odvolacímu soudu, že považoval za správný postup soudu prvního stupně. Nadále má zato, že byla zkrácena její procesní práva, neboť soud prvního stupně ji neupozornil na skutečnost, že při jednání, kterého se z omluvitelných důvodů neúčastnila (svou nepřítomnost omluvila), může být ve věci rozhodnuto. Dále odvolacímu soudu vytýká, že neakceptoval její námitky ve vztahu k naplnění odvolacího důvodu podle §205a odst. 2 písm. e/ o. s. ř. Je přesvědčena, že aby platil zákaz nových tvrzení a navrhování nových důkazů pro odvolací řízení, musela by být o takových následcích ve smyslu §119a o. s. ř. výslovně poučena. To se však nestalo. Uvedené dovolací námitky vystihují dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
a nejsou tak – jak bylo popsáno výše – způsobilé založit přípustnost dovolání v dané věci. Výtky dovolatelky nejsou navíc ani opodstatněné. Poučovací povinnost podle
§119a odst. 1 o. s. ř. směřuje jen vůči účastníkům řízení, kteří jsou u jednání přítomni. Adresáty tohoto poučení tedy nejsou ti účastníci (jejich zástupci či zmocněnci), kteří
se jednání nezúčastnili, a to bez ohledu na to, z jakého důvodu. Toho, že jim nebylo poskytnuto poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř., se mohou úspěšně dovolat jen tehdy, kdyby soud jednal v jejich nepřítomnosti v rozporu s §101 odst. 3 o. s. ř. Tak tomu v posuzovaném případě nebylo, neboť žalovaná svou neúčast u jednání, které se konalo dne 17. 6. 2005 a k němuž byla předvolána již dne 24. 5. 2005, sice omluvila, nepožádala však o odročení jednání. Důkazy, které žalovaná navrhla provést v odvolacím řízení (tj. znalecké posudky o vadách), nabídla již v řízení před soudem prvního stupně. Soud ve smyslu §120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení uvedená v §120 odst. 2 o. s. ř.
(tzv. nesporná), může podle §120 odst. 3 věty první o. s. ř. provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Soud prvního stupně odmítl provést důkaz nabízenými listinami (znaleckými posudky, které si žalovaná nechala vypracovat za účelem prokázání,
že nemovitost měla vady) s odůvodněním, že jde o důkazy nadbytečné, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná jako kupující vady žalobci jako prodávajícímu řádně a včas vytkla; uzavřel totiž, že v dopise ze dne 29. 7. 2004 nebyly vady nemovitosti popsány určitě a srozumitelně. Protože odvolací soud tomuto skutkovému závěru soudu prvního stupně přisvědčil, a protože vycházel z tvrzení samotné žalované, že dopis, v němž vytkla vady nemovitosti, neadresovala žalobci, důvodně odmítl tyto důkazy provést v odvolacím řízení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 8.160,- Kč (§3 odst. 1, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a DPH ve výši 1.607,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu