ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.394.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 394/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2009 o dovolání obviněného K. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 7 To 665/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 672/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. S.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný K. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 10. 2007 sp. zn. 3 T 672/2006 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák, jehož se dopustil tím, že v úmyslu přivodit společnosti L.- k. s.r.o, se sídlem H., B., neoprávněně finanční prospěch, jako její jednatel dne 18. 1. 2001 v H. objednal faxem u společnosti O. s.r.o., dříve firmy A. S. spol. s r.o., se sídlem Ch. – Z., objednávku č. 010/2001 ze dne 18. 1. 2001 materiál tvořený 2 ks plechů z oceli třídy 17240 o rozměrech tabulí 5x1000x2000 mm, 12 ks plechů třídy oceli 17240 v tabulích o rozměrech 50x10x4000 mm, přestože věděl, že společnost L. – k. s.r.o. za dodaný materiál řádně nezaplatí, protože nemá na jeho úhradu dostatek disponibilních finančních prostředků a od roku 1998 není schopna plnit své splatné závazky, přičemž z přijaté faktury č. PF/21000465 ze dne 26. 1. 2001 na částku 133.406,20 Kč splatné 9. 2. 2001 uhradil až dne 29. 3. 2001 jen částku 35.000,- Kč a zbývající část neuhradil, čímž způsobil společnosti O. s.r.o. škodu ve výši 98.406,20 Kč.
Za tento trestný čin a současně sbíhající se trestné činy neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §247 odst. 1 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně č.j. 15 T 493/2003-307 ze dne 20. 7. 2004, jenž nabyl právní moci dne 9. 3. 2005 a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 7. 2006, č.j. 3 T 50/2005-951, jenž nabyl právní moci dne 14. 12. 2006, za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců.
Podle §60a odst. 1 tr. zák. a §58 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen a současně nad ním byl vysloven dohled. Zkušební doba mu byla stanovena v trvání 4 let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech na dobu 3 let.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20. 7. 2004 č. j. 15 T 493/2003-307, jenž nabyl právní moci dne 9. 3. 2005 a Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 7. 2006 č.j. 3 T 50/2005-951, jenž nabyl právní moci dne 14. 12. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně napadeným usnesením ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 7 To 665/2007 tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2008 podal obviněný K. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný zopakoval námitky, které uplatnil již v předcházejícím řízení.
Uvádí, že si po sdělení obvinění zvolil obhájce JUDr. I. A., který byl na základě nepravdivých informací státního zástupce vyloučen usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 59/2007-274 ze dne 27. 2. 2007 z jeho obhajování. Obviněný si byl na základě toho nucen zvolit nového obhájce. V pokračujícím řízení bylo zcela vyvráceno tvrzení státního zástupce, které bylo důvodem pro vyloučení uvedeného obhájce. Postupem orgánů činných v trestním řízení tak došlo podle tvrzení dovolatele k porušení práva na obhajobu.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hodoníně zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zaujal tato stanoviska.
Pokud dovolatel polemizuje s důvody rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž byl obhájce JUDr. I. A. vyloučen z obhajování obviněného podle §37a odst. 1 písm. a) a §35 odst. 2 tr. ř., a uvádí, že soud rozhodoval na základě nepravdivých tvrzení státního zástupce, pomíjí základní důvod tohoto postupu. Totiž to, že JUDr. I. A. v hlavním líčení konaném dne 24. 7. 2007 vypovídal jako svědek.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak dovolatel toliko cituje jeho zákonné znění, přičemž ani nespecifikuje, o kterou jeho část dovolání opírá. Vlastní dovolací námitky obviněného, které se týkají nesprávné aplikace §37a tr. ř., ale deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Protože obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebo jinému dovolacímu důvodu, nemůže relevantně uplatňovat ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V rámci tohoto dovolacího důvodu není možno namítat jakékoli porušení procesních předpisů. S ohledem na uvedené konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem namítanou vadu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle písmene g). Dovolatel opakuje své námitky, které již prezentoval v odvolání ke Krajskému soudu v Brně. Takové námitky jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat. Pro úplnost se dodává, že namítané porušení procesních předpisů by nebylo možno uplatnit ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podle nějž je dovolací důvod dán, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoli ho podle zákona mít měl. Tento důvod je dán tehdy, jestliže obviněný nemá po celé řízení či po jeho část obhájce, ačkoli byl ve věci dán některý z důvodů nutné obhajoby. V posuzované věci však důvod nutné obhajoby nebyl dán a obviněný si poté, co byl vyloučen z obhajoby JUDr. I. A., zvolil nového obhájce a to JUDr. M. A. (viz č. l. 282).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý z dovolacích důvodů (druhá alternativa).
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nepřichází v úvahu, neboť jde o důvod ryze procesního charakteru a dopadá pouze na situace, kdy odvolací soud rozhodl bez věcného přezkoumání, tj. na situace, kdy odvolací soud rozhoduje o podaném odvolání podle §253 tr.ř. (v případě stížnosti viz též §148 tr. ř.).
Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by byla naplněna v situaci, kdy napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně a procesně právními vadami předpokládanými v dovolacích důvodech podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr.ř.
Zde je nutno konstatovat, jak již uvedl ve svém vyjádření státní zástupce, že dovolatel pouze cituje znění předmětného dovolacího důvodu, aniž by jakkoli konkretizoval, v čem spatřuje jeho naplnění.
Jestliže z podání dovolatele neplyne námitka, na základě níž by bylo shledáno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 pís. g) tr. ř. (jako tomu bylo v projednávaném případě), není ani naplněna ta část dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm l) tr. ř., podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí dovolání, ačkoli byl v přecházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Jak již bylo konstatováno, prvá část tohoto dovolacího důvodu, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., též není aplikovatelná, neboť odvolání bylo odvolacím soudem zamítnuto nikoli z formálních důvodů, nýbrž podle §256 tr. ř. po meritorním přezkumu rozsudku nalézacího soudu.
Ve světle výše nastíněných skutečností je tedy možno konstatovat, že Nejvyšší soud neshledal vady rozhodnutí, jež by naplňovaly předmětné dovolací důvody.
V posuzované věci se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s citovaným ustanovením zákona proto bylo dovolání obviněného K. S. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec