ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.640.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 640/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněného M. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 42 To 89/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 18/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. J.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný M. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 10. 2008, sp. zn. 13 T 18/2008, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 18. 2. 2007 v noci kolem 2.00 hod. v předsálí kulturního domu v N. Ř., okr. J., kde právě probíhala taneční zábava, v přítomnosti nejméně dalších tří osob fyzicky napadl P. K., kterého, po obvinění z poškození vozidla R. K. v B. a navazujícím verbálním konfliktu, třikrát prudce udeřil hlavou do obličeje, čímž mu kromě bezprostředního krvácení z nosu způsobil otřes mozku se zlomeninou nosu, kteréžto zranění si vyžádalo chirurgický operační zákrok v podobě reposice nosních kůstek s následnou hospitalizací do 22. 2. 2007, včetně navazujícího léčení a opětovné hospitalizace v době od 1. 5. do 4. 5. 2007 s další operací nosu v celkové anestézii, kdy nejméně po dobu obou hospitalizací a vždy následujících nejméně sedmi dnů byl P. K. daným zraněním omezen v obvyklém způsobu života, a to mimo samotné hospitalizace i poté přetrvávající bolestivostí daného zranění, otoky, ztíženým dýcháním a na to navazující nutností dodržovat klidový režim.
Za tyto trestné činy byl obviněnému uložen podle §202 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 15 měsíců. Dále byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR.
O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě napadeným usnesením ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 42 To 89/2008, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 17. 2. 2009 podal obviněný M. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný v podstatě opakuje námitky, které uplatnil již v předcházejícím řízení.
Uvádí, že v odvolání poukázal na skutečnost, že jednání, jež je mu kladeno za vinu, se nedopustil. Výpověď poškozeného K. označuje za účelovou. Z výpovědi svědka L. J. neshledává jakoukoli spojitost mezi zraněním, které měl utrpět poškozený a jeho jednáním. Poukazuje, že oproti ojedinělé výpovědi poškozeného a prakticky neutrální výpovědi svědka L. J., ze kterých soud dovozuje jeho zavinění, stojí výpovědi celé řady svědků, přímých účastníků pošťuchování ve skupině. Z jejich výpovědí nelze dovodit, že by došlo ke zranění poškozeného při pošťuchování, natož že by poškozeného napadl. Závěr nalézacího soudu, že svědci R. K. a M. M. buď samotný útok neviděli nebo se snaží obviněnému neuškodit, je nelogický. Tito svědci se přímo celého jednání účastnili a rovněž je vyloučeno, že by se mu snažili neuškodit, neboť pokud by obviněný nebyl označen za údajného viníka, mohl poškozený označit kohokoliv ze skupinky. Neexistuje jediný důkaz, který by svědčil o jeho vině. Vznik poranění poškozeného je možný i z jednání (jiné osoby účastnící se střetu) D. Ch. Poškozený řešil ošetření svého poranění až druhý den, ke zranění mohlo dojít i z jiných příčin. Podle názoru dovolatele nebyly dány podmínky pro vyslovení výroku o vině a trestu a zamítnutí odvolání. Odvolací soud nepřihlédl k argumentaci o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a o absenci důkazů jednoznačně svědčících o jeho vině a porušil tak zásadu in dubio pro reo.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu nalézacího a zprostil obviněného obžaloby z důvodů uvedených v ust. §226 písm. a), c) tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zaujal tato stanoviska.
V dovolání dovolatel předkládá vlastní verzi skutkového děje a vlastní hodnocení důkazů, poukazuje, že soudy důkazy vyhodnotily v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Je zřejmé, že skutečnosti namítané obviněným v dovolání nekorespondují s jím zvoleným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve své podstatě v rozporu s hmotně právní povahou tohoto dovolacího důvodu se dovolatel domáhá toho, aby soud hodnotil důkazy jiným, pro něho příznivějším způsobem.
Námitky uvedené dovolatelem by mohly mít význam z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, pouze pokud by bylo možno dospět k závěru o existenci extrémního nesouladu mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů a pokud by obviněný tento nesoulad odůvodněně namítl. Takový extrémní nesoulad však v dané věci dán není a obviněný ho v podaném dovolání ani nenamítl.
Závěrem státní zástupce uvedl, že dovolatel napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v §265b odst. 1 tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Není zásadně možno opětovně ve třetí instanci přezkoumávat skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. S ohledem na uvedené konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem vyslovené námitky nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel v obsahu podaného mimořádného opravného prostředku reviduje výpovědi jednotlivých účastníků posuzovaného skutkového děje. Předkládá dovolacímu soudu vlastní verzi tohoto děje a vynáší zde vlastní hodnocení důkazů, jež byly provedeny před nalézacím soudem. Tvrdí, že soudy nižších stupňů vyhodnotily shromážděné důkazy v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a že při absenci důkazů mělo být soudy postupováno podle zásady in dubio pro reo. Pochybení soudu spatřuje v chybném vyhodnocení provedených důkazů a namítá, že v průběhu dokazování nebylo prokázáno, že by se dopustil skutku, pro nějž byl odsouzen.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatelem předkládané námitky jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat. Podle uplatněného dovolacího důvodu lze napadat nesprávné právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudem, není však možno namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávné hodnocení důkazů či neúplnost dokazování. Nejvyšší soud není a nemůže být třetí instancí přezkoumávající v plném rozsahu skutkový stav. V takovém případě by zastával pozici soudu prvního stupně, který koná hlavní líčení a provádění a hodnocení důkazů je jeho prvořadým právem, popř. by v pozici soudu odvolacího znovu činil totožnou revizi učiněnou již dříve tímto soudem druhého stupně. Pro úplnost se dodává, že dovolatelem uplatněné námitky nelze podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Ve světle výše nastíněných skutečností je tedy možno konstatovat, že Nejvyšší soud neshledal v uplatněném dovolání takové vady rozhodnutí, jež by naplňovaly předmětný dovolací důvod.
V posuzované věci se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec