ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.787.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 787/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2009 o dovolání obviněné J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2008 sp. zn. 11 To 352/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 114/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Obviněná J. Š. byla rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 29. 4. 2008 sp. zn. 2 T 114/2004 uznána vinnou trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2, písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (ad 1) a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (ad. 2), jichž se dopustila tím, že :
ad 1) společně s obviněnými M. Š. a T. Š. dne 28. 2. 2003 v domě na N. s. V. ve S. B., okres P.-v. znemožněním odchodu z objektu prodejny blokádou dveří, početní převahou a odejmutím mobilního telefonu, opakovaně údery rukama a kopáním do obličeje a těla poškozeného Ing. D. K., jej přinutili k sepsání písemnosti dle jejich pokynů, kterou poškozený přiznal odpovědnost za škodu ve výši 350.000,- Kč;
ad 2) společně s uvedenými obviněnými krátce po jednání popsaném v bodě 1) na témže místě požadovali po poškozeném Ing. D. K., vydání vozidla Škoda Octavia a když toto odmítl, obviněný M. Š. za přítomnosti obviněných J. a T. Š. vytrhl ruku poškozeného, v níž držel klíčky od svého vozidla, z jeho kapsy, vzal mu je a následně vozidlem odjel.
Za tyto trestné činy byl obviněné Š. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 2. 2006 č. j. 38 T 195/2005-98 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2006 č. j. 9 To 412/2006-136, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněné byla dále společně s uvedenými obviněnými uložena povinnost k náhradě škody poškozenému.
Proti uvedenému rozsudku soudu prvého stupně podali odvolání všichni obvinění a též státní zástupce ve prospěch obviněných T. Š. a J. Š.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 2. 10. 2008 sp. zn. 11 To 352/2008 (č. l. 548) tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku zrušil výrok, jímž byli obvinění J. Š. a T. Š. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a u obou těchto obviněných též výrok o trestu a výrok, jímž byli společně a nerozdílně s obviněným M. Š. zavázáni k náhradě škody.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově mimo jiné rozhodl tak, že obviněné J. Š. uložil podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon ji podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem.
Současně zrušil výroky o trestech:
- z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 38 T 195/2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2006 sp. zn. 9 To 412/2006,
- z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2005 sp. zn. 30 T 78/2004 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. 7 To 551/2005,
- z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 5. 2004 sp. zn. 19 T 143/2004,
jakož i všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu ze dne 2. 10. 2008 podala dne 9. 3. 2009 obviněná J. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Dne 25. 5. 2009 rozhodl Okresní soud Praha-východ, že podle §302 tr. ř. za použití §305 tr. ř. bude proti obviněné J. Š. konáno řízení proti uprchlému (č. l. 604), jelikož jmenovaná se začala skrývat a nepřebírala soudní písemnosti, konkrétně rozsudek odvolacího soudu.
V odůvodnění daného mimořádného opravného prostředku dovolatelka uplatnila následující námitky.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm k) tr. ř. spatřuje v tom, že podle jejího názoru soud popsal skutek, za nějž byla odsouzena, bez rozlišení individuálního jednání jednotlivých pachatelů. Neučinil žádné relevantní závěry o konkrétním, individuálním jednání obviněné. Pokud tedy popsal pouze kolektivní jednání všech obviněných, aniž by rozlišil, jakou měrou se ten který na něm podílel, dospěl k závěru o jejich kolektivní vině. Takto nelze postupovat ani v případech spolupachatelství. Soud se musí vypořádat i s mírou jednotlivého zavinění a společenské nebezpečnosti konkrétního jednání jednotlivých pachatelů. Výrok, jímž byla obviněná uznána vinnou, je tak neúplný, neboť odporuje §120 odst. 3 tr. ř., pokud neobsahuje přesný popis způsobu spáchání trestného činu obviněnou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka uvedla, že nadále přetrvávají pochybnosti o skutkových zjištěních nalézacího i odvolacího soudu, když není jasné, jakým konkrétním jednáním se měla osobně obviněná podílet na událostech, popsaných ve výroku č. 1 rozsudku soudu prvního stupně. Svým jednáním nemohla vykonat popsané jednání ve všech bodech, pouze se ho účastnila. Pokud bylo zjištěno, že obviněná byla pouze přítomna jednání podle obžaloby, kde ale její konkrétní podíl popsán již nebyl, pak takové jednání nenaplňuje žádný znak skutkové podstaty trestného činu podle §235 odst. 2 tr. zák. Pasivní účast u trestného jednání není trestným činem a nezakládá odpovědnost za jeho spáchání ve spolupachatelství. Spolupachatelství spočívá v aktivní účasti na trestním jednání a v naplňování byť jen některých znaků trestné činnosti. Tato charakteristika naplněna nebyla a proto rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotně právním hodnocení.
Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k novému projednání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněné zaujala tato stanoviska.
Uvedla, že námitky, které dovolatelka uvádí na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v polemice se skutkovými zjištěními soudu, který údajně chybně zjistil aktivní účast obviněné na vydírání poškozeného, ačkoli ta měla být po celou dobu zcela pasivní, zřejmě tento dovolací důvod nenaplňují. Dále rozvedené námitky vznesené u dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., by podle státní zástupkyně obsahově naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nelze je zcela evidentně považovat za odůvodněné. Dovolatelka podle opatřených skutkových zjištění za podmínek §9 odst. 2 tr. zák. jednala, jestliže společně se spoluobviněnými opakovaně údery rukama a kopáním do obličeje a těla poškozeného přinutili k sepsání písemnosti podle jejich pokynů, když skutková zjištění v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu doplňují podrobnosti o aktivní účasti dovolatelky, jak na bití poškozeného, tak jeho následném odvlečení do zadní místnosti a přinucení k fiktivnímu přiznání odpovědnosti za neexistující škodu. Je zřejmé, že výrok o vině dovolatelky v celém rozsahu plně obstojí, a proto je třeba všechny uplatněné dovolací námitky považovat za neopodstatněné.
Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelkou uplatněné dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran. Neúplným výrokem je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu bez uvedení příslušného zákonného ustanovení. (In. P. Š. a kol. Trestní řád komentář, II. díl, páté vydání, C. H. B. 2005, str. 2026-2027).
Popis skutku musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Které skutečnosti bude důležité uvést, záleží ovšem na povaze konkrétního skutku. Není nutné vyjadřovat zvlášť ve výroku, že obžalovaný se trestného činu dopustil jako spolupachatel (srov. §9 odst. 2 tr. zák.) , neboť nejde o samostatnou formu trestného činu, nýbrž jen o formu trestné činnosti (srov. §89 odst. 1 tr. zák.). (In. P. Š. a kol. trestní řád komentář I. díl páté vydání C. H. B. 2005, str. 948, 950).
Dovolatelka ve svém podání prohlašuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu tím, že soud podle jejího názoru neučinil závěry o individuálním jednání jednotlivých obviněných, nýbrž rozhodl o kolektivní vině obviněných. Pomíjí ale přitom principy uvedené v předchozích větách.
Její argumentace totiž nenalézá oporu v obsahu předmětných rozhodnutí. Ve skutkové větě musí být skutek vymezen v takovém rozsahu, aby vyjadřoval znaky skutkové podstaty trestného činu, jimiž je obviněný shledáván vinným. Účelem skutkové věty není podrobný popis dotčeného jednání, takový popis by přesahoval potřebný rozsah pro určení skutku. Podrobný popis jednání s případnými detaily, jež jsou v tom kterém případě pro věc podstatné, nenáleží do výroku rozsudku. Přesný popis situace, podrobný popis podílu jednotlivých pachatelů, následný rozbor důkazů v souvislostech a vzájemných vazbách a hodnocení zjištěného podílu pachatelů náleží již do odůvodnění rozhodnutí.
Odpovídající popis skutkového stavu je v posuzované věci obsažen v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, též je rozebírán v návaznosti na odvolací námitky v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné reprodukovat obsah odůvodnění nalézacího i odvolacího rozhodnutí, tudíž v podrobnostech odkazuje na jejich plné znění, tj. zejm. str. 4 nalézacího rozsudku. Není tudíž možno se ztotožnit s názorem dovolatelky, že výrok o vině obsahuje neúplný popis skutku, neboť v souladu s výše uvedeným je možno konstatovat, že popis vyjádřený ve skutkové větě z hlediska náležitého vymezení skutku požadavky zákona naplňuje. Tedy ačkoli dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku uplatněnou námitku s poukazem na §120 odst. 3 tr. ř. formálně podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., nutno prohlásit, že námitka v něm obsažená tento důvod fakticky nenaplňuje a byla shledána nedůvodnou.
V dalším dovolatelka svůj opravný prostředek opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
K danému dovolacímu důvodu dovolatelka namítá, že svým jednáním nemohla vykonat popsané jednání ve všech bodech, že se ho pouze účastnila. Pokud tedy byla pouze přítomna jednání podle obžaloby, kde její konkrétní podíl popsán nebyl, pak takové jednání nenaplňuje žádný znak skutkové podstaty trestného činu, za nějž byla odsouzena.
Dovolatelka zde v rozporu se zjištěními učiněnými nalézacím soudem konstruuje vlastní verzi skutkového děje, když tvrdí pasivní účast u posuzovaného jednání a na základě této vlastní konstrukce pak odvozuje nesprávné hmotněprávní posouzení, což je ale nutno označit za nepřípustný postup.
Jednání obviněné bylo zjištěno v nalézacím řízení, popsáno zákonem odpovídajícím způsobem a bylo přezkoumáno odvolacím soudem, který neshledal ve skutkovém stavu nedostatků. Jak bylo výše konstatováno, Nejvyššímu soudu nepřísluší v dovolacím řízení přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění učiněných v řízení u nižších stupňů. Takové námitky jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat Pokud dovolatelka prezentuje, že soud nesprávně zjistil její aktivní účast na posuzovaném trestném jednání, tedy polemizuje se skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení, nutno konstatovat, že tato argumentace neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve světle výše nastíněných skutečností je tedy možno uzavřít, že Nejvyšší soud neshledal vad rozhodnutí, jež by naplňovaly předmětné dovolací důvody.
V posuzované věci se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Podle §265i odst. 1 písm e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde–li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněné J. Š. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2009
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec