ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.5.2009.1
sp. zn. 4 Tz 5/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném dne 13. března 2009 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 31 To 176/2008, podle §275 odst. 4 tr. ř. rozhodl takto:
Podle §275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému M. K. p ř e r u š u j e výkon trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jenž mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 6 T 247/2006, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 31 To 176/2008.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 6 T 247/2006, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jehož se měl dopustit společně s odsouzeným J. F. tak, že dne 3. 7. 2004 kolem 03.30 hodin po předchozí dohodě J. F., dovezl obviněného M. K. k benzínové čerpací stanici Ö. na třídě Dr. M. H. v L. a poté jej z místa činu odvezl, když obviněný M. K. uvnitř mířil krátkou střelnou zbraní na L. D., a donutil ji tak k vydání tržby v částce 35.777,- Kč. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák.za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a půl roku. Pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 3 T 41/2005, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. K. uložena povinnost společně a nerozdílně s J. F. nahradit poškozené G. P., a.s. se sídlem P., B., škodu ve výši 32.199,- Kč. V odůvodnění rozsudku Okresní soud uvedl, že vycházel z podrobného doznání odsouzeného J. F., které podporuje výpověď svědkyně L. D., jediného přímého svědka, a zejména poukazuje na popis vzhledu M. K. a použití pistole. Podpůrnými důkazy jsou listinné důkazy, které tvoří dle nalézacího soudu ucelený logický řetězec usvědčující obviněného a zároveň vylučující, že by skutek spáchal někdo jiný a jinak. Okresní soud odmítl obhajobu obviněného M. K., že se jednání nedopustil a tvrzení, že byl obviněný F. naveden policií, aby ho jako spolupachatele označil.
Proti shora citovanému rozsudku podal odvolání obviněný M. K. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 31 To 176/2008, byl k odvolání obviněného M. K. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému M. K. uložen podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku řádně hodnotil důkazy, které ve věci byly provedeny, dokazování doplnil ve směru naznačeném ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudu prvního stupně. Dále uvedl, že spoluobviněný F. podrobně popsal jakým způsobem se obviněný K. při přepadení benzínové čerpací stanice maskoval a jeho popisu odpovídá i popis oblečení pachatele uváděný svědkyní L. D., která ovšem pachatele nebyla schopna popsat, neboť tento měl téměř celý obličej zakrytý slunečními brýlemi. Odvolací soud nezjistil pochybení při hodnocení důkazů ani v právním posouzení skutku. V případě ukládání trestu zjistil odvolací soud pochybení soudu prvního stupně pokud obviněnému M. K. uložil souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 3 T 41/2005, přesto, že dne 16. 2. 2008 bylo rozhodnuto tak, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil a platí proto na daný případ fikce zahlazení.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2008, sp.zn. 31 To 176/2008, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítal, že odvolací soud nedbal shora citovaných zákonných ustanovení, neboť jinak by musel rozsudek nalézacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Stěžovatel poukázal na to, že obviněný M. K. je usvědčován pouze výpovědí spoluobviněného J. F., kterou soud prvního stupně považoval za zcela věrohodnou přes nelogičnost a rozpory mezi svědeckými výpověďmi a výpovědí obviněného J. F. a objektivně zjištěnými skutečnostmi vyplývajícími z místního šetření. Přestože ve věci bylo dle pokynů obsažených ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu doplněno dokazování důkazní situace se proti původnímu řízení ani v nejmenším nezměnila. Vzhledem k tomu, že v řízení po vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu nedošlo ke změně důkazní situace a nesprávné hodnocení důkazů bylo důvodem pro zrušení původních rozsudků považuje stěžovatel hmotněprávní vyhodnocení důkazů nalézacím i odvolacím soudem ze nesprávné a domnívá se, že oba soudy ignorováním závěrů Nejvyššího soudu při nezměněné důkazní situaci porušily zákon. Oba soudy porušily zásadu, že vina musí být obviněnému prokázána nezpochybnitelným způsobem a nedbaly zásady in dubio pro reo ve spojení s presumpcí neviny.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2008, sp.zn. 31 To 176/2008 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že v této trestní věci již jedenkráte rozhodoval a to rozsudkem ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 4 Tz 106/2006, kdy podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 31 To 51/2006 a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného M. K. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §254 odst. 1 tr. ř. a §256 tr. ř. Následně podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ve stejném rozsahu zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 6 T 333/2004, spolu s obsahově navazujícími rozhodnutími a Okresnímu soudu v Liberci podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresnímu soudu bylo uloženo aby se především zabýval vytýkanými nedostatky, doplnil stávající dokazování výslovně uvedenými či toliko naznačenými důkazy, popřípadě důkazy dalšími, jejichž potřeba nově vyvstane, tzn. že opětovně vyslechne obviněného K. k motivaci obviněného F. „namočit jej do této loupeže“, k jeho majetkovým poměrům v kritickou dobu (zda pracoval, jaký měl příjem apod.), vypracovat podrobný plánek místa činu se zakreslením místa kde čekal s vozidlem obviněný F., kde se nacházela benzinová čerpací stanice a kam až sledoval pes určenou stopu. V tomto směru bude zapotřebí vyslechnout psovoda nprap. Ž. jako svědka k otázce vypracování stopy pachatele od benzinové čerpací stanice až na místo kde pes stopu ztratil, zda pes šel po stopě s jistotou, zda nemusel být psovodem na stopu opětovně naváděn, jaký směr útěku pachatele určila pracovnice benzinové čerpací stanice L. D. apod. Tuto pracovnici opětovně vyslechne jako svědka ke směru útěku pachatele z benzinové čerpací stanice a k tomu, zda právě tímto směrem sledoval pes stopu. Pokud se toho ukáže potřeba provede i vyšetřovací pokus za účelem změření času potřebného k překonání vzdálenosti od místa kde čekal s vozidlem obviněný F., přes benzinovou čerpací stanici, místo kde pes ztratil stopu zpět do místa odkud měl pachatel vyjít. Na základě všech provedených důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech vzájemných souvislostech, jak ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., potom okresnímu soudu uložil, aby znovu rozhodl v plném souladu s učiněnými skutkovými zjištěními a se zákonem, o vině či nevině obviněného M. K.
Podle §275 odst. 4 tr. ř. ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti. Po podání stížnosti pro porušení zákona tak může učinit i Nejvyšší soud.
Z předloženého spisového materiálu i z vlastního šetření vyplývá, že obviněný M. K. t. č. vykonává uložený tříletý trest odnětí svobody ve Věznici B.
S ohledem na obsah podané stížnosti pro porušení zákona a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 4 Tz 106/2006, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že do doby, než bude o podané stížnosti pro porušení zákona s konečnou platností rozhodnuto, se jako vhodné jeví přerušit obviněnému M. K. výkon uloženého trestu odnětí svobody.
Proto bylo Nejvyšším soudem v neveřejném zasedání rozhodnuto ve smyslu §275 odst. 4 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 13. března 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata