ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.642.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 642/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2009 dovolání, které podala obviněná P. C., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 5 To 559/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 153/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 9 T 153/2008, byla obviněná P. C. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustila tím, že „v přesně nezjištěné dny nejméně od měsíce listopadu roku 2007 do 10. 4. 2008 v Č. T., okres K., na různých místech, zdarma nebo za úplatu v různé výši poskytovala dalším osobám jednak omamnou látku konopí seté (marihuanu), která je uvedena v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, kdy konopí obsahuje účinnou psychoaktivní látku delta-9-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), která je uvedena v příloze č. 5 shora citovaného zákona jako psychotropní látka, jednak psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v příloze č. 5 citovaného zákona, a to:
-M. T. v době od měsíce prosince roku 2007 do 10. 4. 2008 poskytovala zdarma přesně nezjištěné množství pervitinu v podobě tzv. 2 lajn denně,
-P. S., poskytla v jednom případě v nezjištěném množství pervitin za částku 300,-Kč,
-P. S. nejméně ve čtyřech případech poskytla v nezjištěném množství marihuanu ke kouření zdarma, nejméně v sedmi případech mu dala zdarma přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy v podobě jedné tzv. lajny a za úplatu ve výši nejméně 2.000,- Kč mu pervitin prodala,
-J. H. v přesně nezjištěném počtu případů, za částku 200,- Kč předala přesně nezjištěné množství pervitinu, celkem nejméně za 1.000,- Kč,
-A. Š. nejméně v deseti případech za částky od 100,- do 200,- Kč předala přesně nezjištěné množství pervitinu, celkem nejméně za 2.000,- Kč,
-T. K. předala přesně nezjištěné množství pervitinu za částku nejméně 1.500,- Kč,
-D. Š., která v té době ještě nedovršila věku 18 let, v jednom případě předala za částku 100,- Kč přesně nezjištěné množství pervitinu a dále jí a J. M. předala přesně nezjištěné množství pervitinu za částku nejméně 2.000,- Kč,
-J. V. předala nejméně v jednom případě přesně nezjištěné množství pervitinu za 1.000,- Kč,
-J. Ď. v jednom případě předala za částku 50,- Kč přesně nezjištěné množství marihuany, kterou mu tzv. nabila do skleněnky,
-J. K. nejméně v jednom případě nabídla ke kouření marihuanu z vlastní skleněnky,
-J. B. nejméně ve třech případech předala přesně nezjištěné množství pervitinu za částku nejméně 2.000,- Kč a v dalších dvou případech s ním telefonicky sjednala prodej pervitinu, který následně realizoval M. T.,
-E. K. v jednom případě předala zdarma přesně nezjištěné množství pervitinu v podobě nejméně jedné tzv. lajny,
-J. K., který v té době ještě nedovršil věku 18 let, nejméně ve dvou případech, vždy za částku 100,- Kč, předala přesně nezjištěné množství pervitinu,
přičemž všechny shora uvedené osoby poskytnutou drogu užily kouřením nebo šňupáním, drogu takto poskytla nejméně dvanácti osobám, z toho dvěma, které v té době ještě nedosáhly věku 18-ti let, a tímto způsobem poskytla celkem 238 dávek pervitinu a marihuany“.
Za uvedený trestný čin byla odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. ji byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 1 ks mobilního telefonu zn. Alcatel CVLE 6TaA s baterií a SIM kartou T-Mobile. Citovaným rozsudkem byli odsouzeni také spoluobžalovaní M. T., a D. K.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Karviné podal odvolání jak státní zástupce, tak obvinění P. C. a D. K. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 5 To 559/2008, z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil u obviněných M. T. a D. K. výroky o trestech a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. uložil oběma obviněným tresty nově. Odvolání obviněné P. C. a D. K. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala obviněná P. C. dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento spatřovala v tom, že odvolací soud rozhodl nesprávně, když k odvolání obviněné nezměnil výrok o trestu, který neodpovídá zásadám individuální prevence, ale toliko sleduje zásadu generální prevence, resp. považuje napadený rozsudek za nesprávný, když odvolací soud nedostatečně vyhodnotil veškerá zákonná kritéria pro ukládání trestu.
V odůvodnění svého dovolání obviněná namítla, že své odvolání do rozsudku okresního soudu zaměřila toliko do výroku o trestu, jelikož si je vědoma, že se trestné činnosti dopustila, nicméně má zato, že odvolací soud nedostatečně vyhodnotil podmínky pro ukládání trestu její osobě, jelikož nedostatečně vyhodnotil účinnou lítost obviněné nad spáchaným trestným činem. Tato se projevuje jak ve skutečnosti, že se nadále vyhýbá společnosti přátel, ve které trestnou činnost páchala, ale též tím, že bezprostředně po propuštění z výkonu vazby nastoupila účinnou protidrogovou léčbu, která má nejen docílit odstranění její závislosti na drogách, ale i změny jejího životního stylu. Obviněná se s pomocí rodičů zapojila do odvykací léčby a bezprostředně po vyhlášení odsuzujícího rozsudku nastoupila ústavní léčbu v Psychiatrické léčebně O. Dále obviněná namítá, že soudy obou stupňů „přecenily“ její úlohu coby jediného distributora drogy pro spoluobžalovaného T. v době bezprostředně předcházející jejímu zadržení. Poukazuje též na polehčující okolnosti, které vyplynuly z telefonních odposlechů a z výpovědí svědků i spoluobviněného T., a to, že vždy při distribuci drogy dbala na to, aby třetí osoba byla osobou starší 18 let. Na závěr uvádí, že si je dnes již vědoma společenské nebezpečnosti svého jednání, nicméně v době páchání trestného činu si nebyla vědoma, že její jednání je trestnou činností. Obviněná argumentuje, že působením trestního řízení vůči její osobě a jejím pobytem ve vazbě došlo k dostatečnému vlivu trestní represe vůči její osobě, že si dostatečně uvědomuje vysokou společenskou nebezpečnost svého chování, a vlivem tohoto působení se rozhodla jednou provždy skoncovat se svou závislostí na psychotropních látkách.
Obviněná z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu s tím, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož vymezení v zákoně připomněl, konstatoval, že obviněná napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, ve skutečnosti nevytýká žádnou vadu, která by tento dovolací důvod naplňovala. Státní zástupce uvedl, že zákon ve vztahu k výroku o trestu stanoví dovolací důvod jen v případech upuštění od potrestání (§265b odst. 1 písm. h/ tr. ř.) nebo uložení trestu na doživotí (§265b odst. 2 tr. ř.), což a contrario znamená, že z jiných než těchto důvodů námitky proti výroku o trestu dovoláním napadat nelze. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (obviněnou však v daném případě neuplatněný) se vztahuje toliko jen k druhu a výměře uloženého trestu, tedy k situaci, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin. Ani jedna ze situací však v předmětné trestní věci nenastala. Státní zástupce též připomněl, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, což nebylo splněno.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné P. C. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou P. C. vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Je třeba přisvědčit státnímu zástupci, že obviněná ve svém dovolání napadenému rozsudku ani řízení předcházejícímu jeho vydání nevytýká žádné vady, které lze podřadit pod dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a brojí toliko proti druhu a výši trestu, který s ohledem na ve svém dovolání uvedené skutečnosti považuje za nepřiměřeně přísný.
Z charakteru obviněnou uplatněné argumentace lze jednoznačně dovodit, že její námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.
Jiným hmotněprávním posouzením než posouzením skutku je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotněprávní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod.
Nad rámec těchto skutečností je nutno poznamenat, že obviněné byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby stanovené za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Navíc sama obviněná v dovolání uvádí, že si je vědoma, že trest uložený jí soudem prvního stupně je zcela zákonným trestem, když je uložen v rámci zákonné trestní sazby.
Ze shora uvedeného pak vyplývá i závěr Nejvyššího soudu, podle kterého za situace, kdy argumentace obviněné obsažená v textu posuzovaného dovolání směřuje výlučně proti „nepřiměřené tvrdosti“ uloženého trestu, spatřované v jeho výměře a druhu /aniž by z ní současně bylo možné dovodit námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, není naplněn žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani §265b odst. 2 tr. ř. (týkající se trestu odnětí svobody na doživotí). Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, sv. 17, č. T-420).
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné odmítl.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata