ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1379.2009.1
sp. zn. 5 Tdo 1379/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání, které podal obviněný M. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 59/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2009, sp. zn. 34 T 4/2008, byl obviněný M. J. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem podrobně popsaným pod bodem I. ve výroku o vině v tomto rozsudku.
Za uvedený trestný čin uložil soud prvního stupně obviněnému M. J. podle §125 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu 2 roků a 6 měsíců. Naproti tomu byl obviněný zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. 4 KZV 28/2007, pro skutky, které jsou uvedeny pod body II./II. a II./III. v rozsudku soudu prvního stupně. Podle §229 odst. 3 tr. zák. byl poškozený Ing. M. L. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních obviněného M. J. a státního zástupce, který ho podal v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku o vině pod bodem II. v rozsudku soudu prvního stupně a proti jeho výroku o trestu, rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 59/2009. Odvolací soud jednak podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného a jednak z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku o vině pod bodem I., ve výroku o trestu a dále ve zprošťujícím výroku o vině pod bodem II. Podle §259 odst. 1 tr. řádu pak odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně.
Toto usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadl obviněný M. J. dne 26. 10. 2009 prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Své dovolání přitom obviněný zaměřil toliko proti výroku pod bodem I. v usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání podané proti rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru obviněného nenaplnil především subjektivní a objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ve smyslu §125 odst. 2 alinea 1 tr. zák., protože uskutečňoval příslušné právní úkony v souladu se zákonem. Zároveň obviněný popírá, že by uvedl v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku jakékoli nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Veškeré podklady, které byly předloženy rejstříkovému soudu, byly podle přesvědčení obviněného správné, přičemž ani uvedený soud je nikterak nezpochybňoval. Obviněný se domnívá, že jednal v souladu s názory právníků a ekonomů, takže v posuzované věci nelze dovodit jeho úmyslné zavinění, byť jen ve formě nepřímého úmyslu. Podle názoru obviněného by v této věci přicházelo v úvahu posoudit jeho jednání jako skutkový omyl negativní, který vylučuje úmyslné zavinění. Obviněný rovněž shledává nesoulad mezi skutkovými a právními závěry. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, obviněný ho uplatnil pouze s obecným poukazem na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí.
Závěrem svého dovolání obviněný M. J. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 59/2009, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, anebo aby sám rozhodl ve věci.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného M. J. do rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud musel nejdříve zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože ho obviněný M. J. podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 To 59/2009, jímž sice bylo zamítnuto odvolání obviněného jako nedůvodné, ale zároveň byl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2009, sp. zn. 34 T 4/2008, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím soudu ve věci samé se ovšem rozumí jen takové rozhodnutí, které je zahrnuto v taxativním výčtu podle §265a odst. 2 tr. řádu. Citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci, proti němuž podal odvolání obviněný M. J., přitom nelze považovat za pravomocné rozhodnutí ve věci samé v tomto smyslu. Napadené usnesení odvolacího soudu totiž nenastolilo právní moc rozsudku soudu prvního stupně, který jím byl částečně zrušen ve výroku o vině pod bodem I., v celém výroku o trestu a dále ve zprošťujícím výroku pod bodem II./II. Proto v posuzované trestní věci zatím nedošlo v otázce viny a trestu k pravomocnému skončení trestního stíhání, které nemůže skončit dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině a trestu nebo o upuštění od potrestání, popřípadě jiným meritorním způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, publikované pod č. T 654. v sešitě 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004).
Na podkladě napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci pouze částečně, a to ve zprošťujícím výroku o vině pod bodem II./III. a ve výroku o náhradě škody, avšak s ohledem na shora konstatované závěry je pro účely dovolacího řízení nezbytné, aby zde bylo pravomocné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu. V posuzované věci to tedy znamená, že k podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku je nejprve třeba vyčkat na nové rozhodnutí soudu prvního stupně, které bude třeba učinit po zrušení jeho dřívějšího rozsudku odvolacím soudem a po vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, a na rozhodnutí soudu druhého stupně vydané na základě řádného opravného prostředku. Teprve poté, co bude učiněno některé z rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. řádu, lze proti němu podat dovolání.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný M. J. podal své dovolání proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, nelze jeho dovolání považovat za přípustné, jelikož jím nenapadl rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu, proti kterému je přípustné dovolání. Proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod a zda jsou opodstatněné.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného M. J. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y