ECLI:CZ:NS:2009:5.TZ.121.2008.1
sp. zn. 5 Tz 121/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. března 2009 v senátě složeném z předsedy prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D. a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Blanky Roušalové stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. C. proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 T 71/2007, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 T 71/2007, a v řízení, které mu předcházelo,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §120 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §125 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného P. C.
Tento rozsudek se zrušuje .
Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 T 71/2007, byl obviněný P. C. uznán vinným pod body I. a II. 1), 2) výroku o vině trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil v zásadě tím, že
I. jako vedoucí zpracovny ryb – provozovna T., a. s., F. F., se sídlem Č. B., v době od 1. 1. 2004 do 4. 10. 2004 nevedl řádně prvotní evidenci veškerého pohybu zboží a peněz, část tržeb si ponechával pro svoji potřebu, což zakrýval tím, že vydané faktury odběratelům za zboží placené v hotovosti následně v počítači upravoval tak, že snižoval množství odebraného zboží nebo zboží vůbec neuváděl, snižoval i fakturované částky oproti částkám, které byly na fakturách předávaných odběratelům uváděny, oproti fakturám, které pak předával do účetnictví F. F., a. s., a takto naložil celkem s 86 fakturami podrobně označenými ve výroku napadeného rozsudku, přičemž tímto jednáním způsobil společnosti F. F. T., a. s., škodu ve výši 263.786,- Kč.
II. jako vedoucí zpracovny ryb společnosti F. F. T., a. s., se sídlem T., R., v období od 27. 9. 2002 do 22. 9. 2003 postupně prodal různé rybí výrobky
1) firmě P. M., T., na prodejky podrobně označené ve výroku napadeného rozsudku,
2) pro firmu L. a s., s. r. o., na prodejky podrobně označené ve výroku napadeného rozsudku,
přičemž tyto prodeje nezavedl do účetní evidence společnosti F. F. T., a. s., doklad o prodeji nepředal k zaúčtování účtárně a obdržené peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž společnosti F. F. T., a. s., nyní F. M., a. s., způsobil škodu v celkové výši 119.388,20 Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný P. C. odsouzen podle §125 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 15. 5. 2008.
Proti tomuto pravomocnému rozsudku podal podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. C. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona a v jejím odůvodnění uvedl, že Okresní soud v Jindřichově Hradci se při svém rozhodování důsledně neřídil ustanovením §125 odst. 1 tr. zák., ani ustanoveními §2 odst. 6 tr. ř. a §120 odst. 3 tr. ř. Ministr spravedlnosti nejprve popsal dosavadní průběh řízení a především poukázal na to, že z obsahu předmětného trestního spisu vyplynulo, že P. C. byl nejprve rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 T 27/2005-455, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a to na stejném skutkovém základě, jenž byl uveden shora pod bodem I. výroku o vině napadeného rozsudku. Následně však Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 8. 2006, č. j. 3 To 208/2006-475, k odvolání obviněného v celém rozsahu rozsudek soudu první instance zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Nalézací soud podruhé ve věci rozhodl poté, co spojil k společnému projednání původní trestní věc pod sp. zn. 7 T 27/2005 s nově napadlou trestní věcí vedenou pod sp. zn. 7 T 71/2007. V novém odsuzujícím rozsudku ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 T 71/2007, překvalifikoval nalézací soud jednání obviněného uvedené pod bodem I. výroku o vině, původně obžalované jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., na trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a podle tohoto ustanovení také posoudil i další machinace obviněného z let 2002 až 2003 uvedené pod bodem II. výroku o vině téhož rozsudku, pro které byla na obviněného mezitím podána státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci další obžaloba opět pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Změnu právní kvalifikace odůvodnil nalézací soud v podstatě tím, že s ohledem na důkazní situaci nelze doplnit dokazování podle požadavků krajského soudu, a proto ani nelze spolehlivě stanovit minimální výši způsobené škody, například znaleckým posudkem.
K výše uvedenému ministr spravedlnosti zdůraznil, že ke změně právní kvalifikace nelze mít výhrady nejen s ohledem na právní závěry odvolacího soudu, ale i proto, že hodnocení důkazů je především věcí soudu prvního stupně jako soudu nalézacího. Okresní soud v Jindřichově Hradci však zjevně pochybil, když skutek pod bodem I. skutkové věty výroku o vině napadeného rozsudku ze dne 12. 3. 2008 doslovně převzal ze svého předchozího rozsudku ze dne 30. 11. 2005, přestože došlo k podstatné změně právní kvalifikace. V popisu skutku tak i nadále opakuje formulaci „rozdíl si ponechal pro svou potřebu“ a na závěr popisu skutku celkový rozsah trestné činnosti vyjadřuje slovy „ ... a tímto jednáním způsobil společnosti F. F. T., a. s., škodu ve výši 263.786,- Kč“. Také popis skutku pod bodem II. končí slovy „a obdržené peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž společnosti F. F. T., a. s., nyní F. M., a. s., způsobil škodu v celkové výši 119.388,- Kč“. V této podobě byl také rozsudek vyhlášen. Takto popsaným jednáním by ovšem obviněný naplnil zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. jak byl původně uznán vinným v předchozím rozsudku nalézacího soudu, který byl posléze zrušen odvolacím soudem. Okresní soud se tak dostal do zjevného rozporu s odůvodněním svého rozhodnutí, v němž uvádí, že s ohledem na skutečnosti rozvedené v odůvodnění rozsudku je v poměrně obtížné situaci, pokud se jedná o jednoznačné objasnění výše škody jako zákonného znaku skutkové postaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Protože se pochybnosti nepodařilo odstranit ani v doplněném důkazním řízení, je namístě rozhodnout podle zásady in dubio pro reo a obviněnému P. C. výši škody k tíži neklást. Podle názoru ministra spravedlnosti se tak jedná o zásadní nesoulad mezi skutkovými zjištěními nalézacího soudu, jak jsou obsažena ve výroku rozhodnutí na straně jedné a právním posouzením na straně druhé, kdy je pod správnou právní kvalifikaci podřazen skutek, jehož popis je s touto právní kvalifikací v rozporu. Přitom údaj o způsobení škody výše jmenované společnosti neměl být okresním soudem pouze vypuštěn, ale měl být nahrazen obecněji formulovaným údajem o ohrožení majetkových práv této společnosti ve smyslu §125 odst. 1 tr. zák. Přitom výše uvedená formulace skutku ve výroku rozsudku není jen formálním pochybením, ale mohla by významnou měrou v neprospěch obviněného ovlivnit výsledek případného občanskoprávního řízení o náhradě škody.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 T 71/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. C. v ustanoveních §2 odst. 6, §120 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §125 odst. 1 tr. zák., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., eventuálně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadenému rozhodnutí předcházející.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona především poukazuje na rozpor mezi popisem skutku ve výroku o vině napadeného rozsudku a odůvodnění tohoto rozsudku spolu s právní kvalifikací takto popsaného jednání. Ačkoli totiž okresní soud změnil právní kvalifikaci jednání obviněného z původně žalovaného trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. na trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., a tuto změnu v odůvodnění svého rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že s ohledem na důkazní situaci nelze doplnit dokazování podle požadavků krajského soudu, takže ani nelze spolehlivě stanovit minimální výši způsobené škody, například znaleckým posudkem, přesto v popisu skutku pod bodem I. výroku o vině v napadeném rozsudku i nadále opakuje formulace „rozdíl si ponechal pro svou potřebu“ a na závěr popisu skutku je celkový rozsah trestné činnosti vyjádřen slovy „ ... a tímto jednáním způsobil společnosti F. F. T., a. s., škodu ve výši 263.786,- Kč“. Rovněž i popis skutku pod bodem II. končí slovy „a obdržené peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž společnosti F. F. T., a. s., nyní F. M., a. s., způsobil škodu v celkové výši 119.388,- Kč“. Takto popsaným jednáním by obviněný jednak naplnil zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jak byl původně uznán vinným v předchozím rozsudku, který byl posléze zrušen odvolacím soudem, a jednak ve vztahu k současné právní kvalifikaci není v popisu skutku výroku o vině, ale ani v jeho odůvodnění, vůbec vyjádřen obligatorní znak ohrožení majetkových práv jiného nebo včasného a řádného vyměření daně ve smyslu nyní posouzeného trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák.
Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně.
Okresní soud v Jindřichově Hradci spatřoval trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v jednání obviněného, které mělo podle bodu I. skutkové věty výroku o vině rozsudku tohoto soudu ze dne 12. 3. 2008, č. j. 7 T 71/2007-223, spočívat v tom, že obviněný „jako vedoucí zpracovny ryb – provozovna T., a. s., F. F. … nevedl řádně prvotní evidenci veškerého pohybu zboží a peněz, část tržeb si ponechával pro svoji potřebu, což zakrýval tím, že vydané faktury odběratelům za zboží placené v hotovosti následně v počítači upravoval tak, že snižoval množství odebraného zboží nebo zboží vůbec neuváděl, snižoval i fakturované částky oproti částkám, které byly na fakturách předávaných odběratelům uváděny, oproti fakturám, které pak předával do účetnictví F. F., a. s., … přičemž tímto jednáním způsobil společnosti F. F. T., a. s., škodu ve výši 263.786,- Kč. Pod bodem II. výroku o vině téhož rozsudku pak je obviněnému kladeno za vinu, že ve stejném postavení vedoucího provozovny „ … postupně prodal různé rybí výrobky firmě P. M., T., a firmě L. a s., s. r. o., přičemž tyto prodeje nezavedl do účetní evidence společnosti F. F. T., a. s., doklad o prodeji nepředal k zaúčtování účtárně a obdržené peníze si ponechal pro svoji potřebu, čímž společnosti F. F. T., a. s., nyní F. M., a. s., způsobil škodu v celkové výši 119.388,20 Kč.“ Naproti tomu v odůvodnění předmětného rozsudku zejména na straně 8 nalézací soud uvedl, že odvolací soud sice nedal nalézacímu soudu pokyn, jakým směrem má dokazování vést a jaké důkazní prostředky ve vztahu k existenci a výši případné škody je třeba obstarat, avšak dále konstatoval, že ohledně úbytku reálného majetku poškozené společnosti měla být tato skutečnost zjišťována jako úbytek na reálných hodnotách, tedy jako rozdíl mezi množstvím surovin, které byly na zpracovnu dodány, a množstvím výrobků, které z nich měly být vyrobeny, prodány a tržby za ně odvedeny zaměstnavateli. K tomu nalézací soud zdůraznil, že v tomto směru se snažil o doplnění dokazování, a to i s vědomím jeho časové i finanční náročnosti. Ve vztahu k možnosti předmětné skutečnosti zjistit znaleckým zkoumáním nalézací soud tuto možnost zhodnotil jako v zásadě neproveditelnou zejména s ohledem na výpověď svědka E. Č., který soudu objasnil samotný provoz provozovny, objem dodávaných ryb, objem ryb zpracovaných a zejména také určitou míru výtěžnosti, která není neměnná. V roce 2007 svědek Č. potvrdil, že roční průměr výtěžnosti u kapřích filetů činil 35 % živé váhy každého jednotlivého kapra, nicméně kapří filety nečiní výhradně výrobní program zpracovny, kde jsou zpracovávány vesměs všechny sladkovodní ryby. Výše zmíněný průměr je skutečně konkrétním průměrem v jednom konkrétním účetním období, stanovený údaj je pak samozřejmě závislý na konkrétním přístupu jednotlivých pracovníků, zejména jejich pracovní zručnosti, neboť jeden zaměstnanec může pracovat s výtěžností 15 – 20 %, zatímco jiný pracovník s výtěžností kolem 40 %. Dokazování v takto naznačeném směru se jeví nalézacímu soudu být poněkud problematické právě při zjištění, že úbytek na reálném majetku společnosti bude vždy založen na určité výši ročního průměru bez toho, že by soud byl schopen kategoricky stanovit, jakou výši škody vlastně obviněný měl způsobit.
Nalézací soud proto s ohledem na tyto skutečnosti konstatoval poměrně obtížnou situaci, pokud jde o jednoznačné objasnění výše škody jako zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., zmíněné nejasnosti se nepodařilo odstranit ani v rámci doplněného dokazování a je proto na místě „rozhodnout podle zásady v pochybnostech ve prospěch obviněného a obviněnému výši škody k tíži neklást“. I přesto však lze jednání obviněného posoudit jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, neboť bylo objektivně prokázáno, že faktury byly vystavovány ve dvojí podobě, prodeje vyjmenované ve výroku rozsudku nalézacího soudu nebyly zavedeny do účetní evidence společnosti, respektive doklady o prodeji k zaúčtování účtárně obviněný nepředával a po subjektivní i objektivní stránce tak byly naplněny všechny zákonem požadované znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu.
Zváží-li se toto rozporné skutkové zjištění ve výroku o vině napadeného rozsudku a v jeho odůvodnění, je třeba souhlasit s námitkami uvedenými ministrem spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, neboť soud prvního stupně rozhodl zejména v rozporu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. řádu, která mu ukládají povinnost zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, přičemž v té souvislosti je povinen hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Takto však v posuzované trestní věci nepostupoval, když v řízení provedené důkazy zhodnotil tak, že dospěl k závěru o nemožnosti klást obviněnému k tíži výši škody, a následně bez ohledu na svá zjištění a skutkové závěry, odsoudil obviněného za jednání, kterým měl obviněný způsobit škodu ve výroku o vině uvedenou, ačkoli tuto škodu vzhledem k výše uvedeným pochybnostem vlastně nebylo možno spolehlivě a bez takových důvodných pochybnosti zjistit. Ačkoli tedy nalézací soud nově kvalifikoval jednání obviněného jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. zák., nevyjádřil tuto právní kvalifikaci v popisu skutku, kterého se měl obviněný dopustit, a to včetně skutkových okolností podřaditelných pod dovětek §125 odst. 1 tr. zák. „a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“, který se u trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění vztahuje nejen k alinea třetí, ale i k alinea první a druhá, a proto je třeba na prokázání tohoto znaku zaměřit i dokazování a jeho výsledky pak vyjádřit ve skutkové i právní větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku (srov. č. 54/2006 Sb. rozh. tr.). Takto však nalézací soud, ale v průběhu předchozího řízení ani orgány činné v přípravném řízení trestním nepostupovaly, a proto závěr o naplnění všech znaků trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. po dosud provedeném řízení vzbuzuje závažné pochybnosti.
Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné zdůraznit, že nalézací soud ve svém rozhodnutí ve vztahu ke změněné právní kvalifikaci jednání obviněného i při samotném popisu skutku operoval s neúplným zněním skutkové podstaty předmětného trestného činu, neboť v právní ani ve skutkové větě výroku o vině v napadeném rozsudku není obsažen ani jeden z alternativních znaků vymezených dikcí „a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. K těmto posledně uvedeným znakům vyjádřeným v dovětku citovaného ustanovení §125 odst. 1 tr. zák. by mohlo sice zásadně postačovat dokazování vedené směrem k prokázání existence a vzniku škody společnosti F. F. T., a. s., nyní F. M., a. s., popř. k ohrožení jeho majetkových práv, byť s určitými modifikacemi, avšak soud prvního stupně tímto směrem své úvahy v napadeném rozsudku vůbec nevedl. Proto je třeba i v tomto případě přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že ve výroku o vině pod body I. a II., ve kterém je napadeným rozsudkem spatřován trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., chybí jeden z obligatorních znaků uvedené skutkové podstaty trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák., jehož naplnění je předpokladem trestní odpovědnosti obviněného P. C. za předmětný trestný čin. Skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině pod body I. a II. v napadeném rozsudku byla takto shledána neúplnými a nebylo je možno i z tohoto důvodu podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu podle §125 odst. 1 tr. zák. Stejného pochybení se nalézací soud dopustil i v právní větě výroku o vině napadeného rozsudku, ve které chybí alespoň jedna z alternativ zmíněného dovětku, který zní „a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“. Uvedeného pochybení se dopustil i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, který sice v obžalobě jednání obviněného P. C. právně posoudil jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., avšak v rámci svého závěrečného návrhu v hlavním líčení konaném dne 12. 3. 2008 připustil, že „s ohledem na neprokázanou výši škody nelze uvažovat o právní kvalifikaci §248 tr. zák.“, přičemž však „považuje za zcela nepochybné, že jednání obviněného naplňuje zákonné znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a v podstatě považuje za důvodné uznat obviněného P. C. vinným tímto trestným činem“ (č. l. 216 spisu). Proti stížností pro porušení zákona napadenému rozsudku s touto právní kvalifikací popsaného jednání obviněného si pak státní zástupce nepodal ani odvolání, a proto lze mít za to, že se s touto právní kvalifikací zcela ztotožnil. V této souvislosti nelze pak přehlédnout, že podle ustálené judikatury odsouzení pachatele trestné činnosti je v souladu s čl. 80 Ústavy České republiky primárně věcí státního zastupitelství. Je to tedy státní zastupitelství, kdo nese odpovědnost za to, aby soudu předložená trestní věc byla podložena procesně použitelnými důkazy potřebnými k rozhodnutí o vině a trestu. Obecné soudy se proto nikdy nesmějí stavět do pozice pomocníka veřejné žaloby usilujícího rovněž o odsouzení a nelze k takovému výkladu rolí těchto orgánů dospět ani výkladem §2 odst. 5 alinea ultima tr. ř. Posledně uvedené zákonné ustanovení totiž v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu a z nich vyplývajícího rozvržení rolí jeho jednotlivých účastníků nutno vykládat tak, že je soud povinen doplňovat dokazování v rozsahu potřebném pro spravedlivé rozhodnutí, které nemusí být nutně odsuzující (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07 – v odůvodnění). Srovnej k tomu i ustanovení §180 odst. 2 a 3 tr. ř., podle nichž při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu, a to včetně těch okolností, které ohledně stíhaného skutku vyplynuly z dosud v hlavním líčení provedeného dokazování. V řízení před soudem státní zástupce vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny. Při dokazování v hlavním líčení státní zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem, přičemž zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§203, §215 odst. 2 tr. ř.), které podporují obžalobu, což samozřejmě s ohledem na zmíněné postavení a roli státního zástupce v řízení před soudem platí i pokud s ohledem na vývoj dokazování v hlavním líčení přichází podle jeho názoru v úvahu ohledně stíhaného skutku jiná právní kvalifikace, než kterou použil v podané obžalobě.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky ve smyslu §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 7 T 71/2007, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §120 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §125 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného P. C. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. k návrhu ministra spravedlnosti učiněnému ve stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V návaznosti na tyto výroky Nejvyšší soud přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
V dalším řízení bude třeba po potřebném doplnění dokazování v shora naznačených směrech vymezit v obžalobě skutek s ohledem na nově zjištěné okolnosti. Přitom se bude nutné především zaměřit na zjištění, zda jednáním obviněného došlo k ohrožení majetkových práv třetích osob či k ohrožení včasného a řádného vyměření daně, čímž se zatím ani orgány činné v přípravném řízení, ale ani nalézací soud náležitě nezabývaly, ač jde o jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. V tomto směru musí být výsledky nově provedeného dokazování zaneseny i do popisu skutku. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje i na ustálenou judikaturu a zdůrazňuje, že změna právní kvalifikace, ke které došlo právě v trestní věci obviněného, vždy přináší potenciální nutnost doplnit dokazování směrem k zákonným znakům skutkové podstaty nově kvalifikovaného trestného činu, a pokud by soud učinil závěr, že nových důkazů není třeba (což se sice v případě obviněného stalo, avšak takový postup vůbec neodpovídá důkazní situaci zachycené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale ani v přiloženém spisovém materiálu), musí svůj závěr náležitě odůvodnit. Právní kvalifikace stíhaného skutku ovlivňuje totiž směr dokazování a nezpochybnitelný význam má i pro zajištění plného uplatnění práva obviněného na obhajobu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04, uveřejněný pod číslem 168 ve sv. 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Svévolným vymezením skutku ve výroku o vině, který nebyl předmětem dostatečného dokazování a nekoresponduje s popisem skutkového děje v odůvodnění napadeného rozhodnutí obecného soudu, orgány činné v trestním řízení nerespektují ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních lidských práv a svobod, čímž zároveň zasahují do práva jednotlivce garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, uveřejněný pod číslem 88 ve sv. 37 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Má-li pak mít obžaloba i obhajoba rovné postavení, je třeba změnu právní kvalifikace provádět na základě iniciativy obžaloby tak, že se umožní příslušná procesní reakce obhajoby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 251/04, uveřejněný pod číslem 34 ve sv. 36 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR). Také s přihlédnutím k těmto právním názorům Nejvyšší soud České republiky podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, když není ani jisté s ohledem na dosavadní nedostatek skutkových zjištění týkajících se znaku „a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně“, že bude na obviněného P. C. podána nová obžaloba.
V neposlední řadě Nejvyšší soud České republiky dodává, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci, jemuž byla věc přikázána, je vázán shora vyslovenými právními názory Nejvyššího soudu a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř. ). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v tomto rozsudku vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného P. C., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2009
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Š á m a l , Ph. D.