ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1021.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1021/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 9. 2009 o dovolání obviněného M. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 7 To 29/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 44/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2008, sp. zn. 5 T 44/2008, byl obviněný M. R. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák., §29 odst. 3 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí s tím, že pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák., spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou podle §41 odst. 1 tr. zák., posoudil Krajský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný M. R. dne 8. 2. 2008 kolem 20,50 hodin v areálu P. l. v K., okr. M. B., v úmyslu usmrtit a získat jeho peníze a věci napadl a přesně nezjištěným způsobem dopravil do plastového odpadkového kontejneru poškozeného V. T., zmocnil se jeho náramkových hodinek zn. Casio, peněženky s hotovostí nejméně 23 550 Kč, stříbrného řetízku a zimní bundy, víko kontejneru uzavřel a pomocí různých odpadků, které shromáždil pod kontejnerem, ho zapálil a tak došlo k ohoření 80% povrchu těla poškozeného, který utrpěl četná zranění, specifikovaná ve výroku rozsudku, a v důsledku udušení kouřovými plyny v kontejneru zemřel. Podle zjištění Krajského soudu v Praze se obviněný dopustil uvedeného jednání přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 1997, sp. zn. 8 T 75/97, uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na šest roků a šest měsíců, který vykonal.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. 7 To 29/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. Obviněný především zpochybnil správnost výroku o vině obsáhle zpracovanými námitkami, které se vztahovaly k hodnocení důkazů, na jejichž podkladě soudy zjistily, že je osobou totožnou a pachatelem činu. Další námitky obviněný zaměřil proti posudku znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, na jehož podkladě soudy vyloučily, že by obviněný byl v době činu nepříčetný a že by proto nebyl trestně odpovědný. Nakonec obviněný vyjádřil názor, že soudy z jeho dřívějšího odsouzení vyvodily nesprávný závěr o naplnění znaků zvlášť nebezpečné recidivy podle §41 odst. 1 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud považuje za nutné vyjasnit především otázku, v jakém rozsahu se mohl z podnětu podaného dovolání zabývat napadeným usnesením a předcházejícím řízením. Tato otázka vyvstává s ohledem na to, že obviněný sice na jedné straně odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 2 tr. ř., jímž je uložení trestu odnětí svobody na doživotí, avšak na druhé straně neuplatnil žádnou námitku, z níž by bylo patrno, která nebo které ze zákonných podmínek stanovených pro uložení tohoto trestu nebyly podle jeho názoru splněny. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. 2 tr. ř. Námitky proti výroku o vině pod tento dovolací důvod nespadají.
Podle §265b odst. 2 tr. ř. lze dovolání podat též tehdy, byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí.
Citované ustanovení je z hlediska systematického zařazení součástí širšího ustanovení §265b tr. ř., v němž jsou podle jeho výslovného nadpisu upraveny „důvody dovolání“. Důvody dovolání jsou taxativně stanoveny jednak v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., jednak v ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. K samotnému výroku o trestu se z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. vztahují jen důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. se týká případů, kdy bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o opuštění od potrestání s dohledem. Za určitých okolností se k samotnému výroku o trestu může vztahovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, např. jde-li o posouzení otázky, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Mimo rámec tohoto dovolacího důvodu však jsou námitky, které se týkají přiměřenosti uloženého trestu z hledisek stanovených v §31 odst. 1 a násl. tr. zák. a z hlediska účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Při tomto stavu dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. zásadně neumožňují podat dovolání proti výroku o uložení trestu odnětí svobody na doživotí, jestliže byl tento trest uložen jako přípustný druh trestu v rámci sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. uvedenou bariéru prolamuje tím, že pokládá uložení trestu odnětí svobody na doživotí za zvláštní důvod dovolání právě v případech, kdy byl tento trest uložen jako přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby. Kritériem, podle něhož se Nejvyšší soud výrokem o uložení trestu odnětí svobody na doživotí zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 2 tr. ř., není správnost výroku o vině, nýbrž splnění podmínek stanovených pro uložení tohoto trestu v §29 odst. 1, 3 tr. zák. a obecně vzato i to, zda jde o trest, který je v souladu s účelem trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. a s hledisky rozhodnými pro stanovení druhu a výměry trestu podle §31 odst. 1 tr. zák. Při tom Nejvyšší soud vychází z toho, zda splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí vyplývá z těch skutkových zjištění, která učinily soudy prvního a druhého stupně, a z té právní kvalifikace skutku, kterou soudy použily. Jestliže je záměrem obviněného dosáhnout toho, aby se Nejvyšší soud zabýval také výrokem o vině, musí podat dovolání i z některého z dalších zákonných dovolacích důvodů, jak jsou stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V tomto ohledu není obviněný nijak omezen. Kumulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 2 tr. ř. s ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. není ničím vyloučena a je přípustná, jak o tom jasně svědčí dikce „též tehdy“ uvedená v §265b odst. 2 tr. ř. (K rozsahu, v němž Nejvyšší soud z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. přezkoumává rozhodnutí, jímž byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, viz č. 58/2003 Sb. rozh. tr.)
V posuzovaném případě obviněný podal dovolání jen s odkazem na ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. a neuplatnil žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obviněný pojal do dovolání široký okruh námitek, které směřují proti výroku o vině a nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 2 tr. ř. Nejvyššímu soudu nepřísluší zkoumat, zda tyto námitky případně odpovídají některému jinému dovolacímu důvodu, který obviněný neuplatnil (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 554/03).
Za uvedeného stavu Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného ověřil splnění podmínek pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, a to na podkladě skutkového stavu, který zjistil Krajský soud v Praze a který v napadeném usnesení akceptoval také Vrchní soud v Praze, a na podkladě právního posouzení skutku oběma soudy.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání, pokud se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 2 tr. ř., je zjevně neopodstatněné.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Ustanovení §219 odst. 2 tr. zák. dovoluje uložení výjimečného trestu. Tím je splněna podmínka stanovená v §29 odst. 1 tr. zák.
Podle §29 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal mimo jiné trestný čin vraždy podle §219 odst. 2 tr. zák., a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, a b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let.
Podmínky stanovené v §29 odst. 3 písm. a) tr. zák. soudy považovaly za splněné v tom směru, že šlo o mimořádně vysoký stupeň nebezpečnosti činu pro společnost z důvodu zvlášť zavrženíhodného způsobu provedení činu a z důvodu zvlášť zavrženíhodné pohnutky. Podmínky stanovené §29 odst. 3 písm. b) tr. zák. soudy považovaly za splněné jak v tom směru, že uložení trestu odnětí svobody na doživotí vyžaduje účinná ochrana společnosti, tak v tom směru, že není naděje na nápravu obviněného trestem odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let.
Kromě paušálního odkazu na ustanovení §265b odst. 2 tr. ř. obviněný v dovolání neuvedl žádné konkrétní námitky, z nichž by bylo seznatelné, o které nebo o kterých ze zákonných podmínek stanovených v §29 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zák. se domnívá, že nebyly splněny. Dovolání neobsahuje žádné konkrétní námitky ani pokud jde o aplikaci ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. o obecných hlediscích pro stanovení druhu a výměry trestu a ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu.
Nejvyšší soud proto neměl jinou možnost než rovněž jen obecně konstatovat, že obviněnému byl výjimečný trest odnětí svobody na doživotí uložen správně. Soudy se důsledně zabývaly všemi zákonnými podmínkami stanovenými pro uložení tohoto trestu. Pod každou z uvedených podmínek zahrnuly odpovídající skutková zjištění, která se týkala jak stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost ve vazbě na způsob provedení činu a jeho pohnutku, tak ochrany společnosti a možností nápravy obviněného. Soudy své úvahy a závěry o splnění zákonných podmínek pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí přehledným, srozumitelným, ověřitelným a vyčerpávajícím způsobem. Nejvyšší soud se s úvahami a závěry obou soudů ohledně uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí ztotožnil, nemá k nim co dodat a zejména jim nemá co vytknout.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec