ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1026.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1026/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. září 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 9 To 167/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 118/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2009, sp. zn. 31 T 118/2008, byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. a byl odsouzen podle §158 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 9 To 167/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení existence trestného činu a jeho nebezpečnosti pro společnost. V průběhu hlavního líčení byla vyslechnuta celá řada svědků, kteří podle obviněného vypovídali v tom směru, že se obviněný nedopustil žádného protiprávního jednání, že z jeho strany nedocházelo k poskytování žádných výhod. Všichni slyšení svědci vypovídali odlišně od svých výpovědí, které učinili v rámci přípravného řízení. Nepodařilo se podle obviněného prokázat, zda byl seznámen s nařízeními svých nadřízených, která upravují telefonování a nebylo zjištěno, kdy a jakým způsobem měl obviněným předávat nepovolené věci a pronášet balíky, když to není ani technicky možné. Obviněný poznamenal, že pokud měl být odsouzen pro spáchání trestného činu, muselo také skutečně dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu. Z rozhodnutí soudů obou stupňů pak podle obviněného není nikde patrno, že by čin, kterého se dopustil vykazoval vyšší nebezpečnost než nepatrnou. S odkazem na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 628/2000, III. ÚS 463/2000, dodal, že dokazování prováděné v trestním řízení musí být provedeno v dostatečné kvalitě a rozsahu, při dodržení všech zákonných požadavků a že je nepřípustné, aby odůvodnění rozhodnutí, která musí respektovat označená kriteria, byla založena na zjevně nesprávně založených skutkových zjištěních. Obviněný se domnívá, že jde o rozhodnutí, která nerespektují trestní řád a vychází z nesprávného hmotně právního posouzení samotné existence trestného činu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání, do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněného nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti způsobu hodnocení důkazů provedeného soudy obou stupňů, úplnosti dokazování a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.
Obviněný svými námitkami popírá jednání popsané ve výrokové části rozhodnutí soudu I. stupně. Námitkou ohledně existence trestného činu a jeho nebezpečnosti pro společnost v podstatě tvrdí, že se žádného trestného jednání nedopustil. Výhradami v tom smyslu, že celá řada svědků svědčila v jeho prospěch, nebo že nebylo prokázáno, že byl seznámen s uvedenými neřízeními a nebylo zjištěno kdy a jakým způsobem měl předávat obviněným nepovolené věci a pronášet balíky, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale domáhá se jeho změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Obviněný tak polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy. O skutkovém charakteru jeho námitek ostatně svědčí také odkazy na uvedené nálezy Ústavního soudu České republiky týkající se způsobu provádění dokazování a odůvodňování rozhodnutí soudů.
K tomuto soud dovolací dodává, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovoláním napadené rozhodnutí přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Lze připustit, že se zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. O takovou situaci se však nejedná a obviněný existenci takového nesouladu ani nenamítal. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, vyložily jak se vypořádaly s obhajobou obviněného, proč jí neuvěřily.
Dovolací soud se nemůže rovněž zabývat námitkami vztahujícími se jen k odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolací námitky se musí týkat výrokové části příslušného rozhodnutí, nebo postupu soudu, který napadenému rozhodnutí předcházel. Proto nelze vyhovět námitkám obviněného, že z rozhodnutí soudů obou stupňů není nikde patrno, že by jednání obviněného vykazovalo vyšší nebezpečnost než nepatrnou.
Navíc Nejvyšší soud konstatuje, že namítané opomenutí náležitého zhodnocení materiální stránky trestného činu není v dané věci patrno. Při úvahách o naplnění materiální podmínky trestnosti činu nelze přehlédnout, že již stanovením formálních znaků zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech již bude dán i odpovídající stupeň společenské nebezpečnosti. Soud II. stupně se ve svém rozhodnutí (viz str. 4 a 5 usnesení) ke shodné námitce obviněného uplatněné v odvolání touto otázkou zabýval a náležitě vyložil, v čem společenská nebezpečnost jednání obviněného spočívala.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů, v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu, a ve vztahu k společenské nebezpečnosti pak toliko nedostatek odůvodnění. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Námitky uvedené v dovolání tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš