ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1197.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 1197/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. listopadu 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. A. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 31 To 139/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 175/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 3 T 175/2005, byl obviněný Ing. A. K. uznán vinným ad 1) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ad 2) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a ad 3) trestným činem podvodu podle §248 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 31 To 139/2009, podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem ad 3), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného pod bodem ad 3) uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a odsoudil ho za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. [ad 1)] a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. [ad 2)], které zůstaly v napadeném rozsudku nedotčeny, podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Je přesvědčen, že rozhodnutí u všech skutků spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení a rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Skutky tak, jak je zjistily soudy obou stupňů, podle obviněného nevykazují zákonné znaky uvedených trestných činů, neboť v přípravném řízení nebylo údajně žádným důkazem prokázáno, že by svým jednáním uvedené trestné činy spáchal. Zopakoval, že se skutků uvedených v obžalobě a v rozsudcích nedopustil. Pokud jde o skutek pod bodem ad 1) uvedl, že v uvedené době regulérně obchodoval se zbožím jménem společnosti L., přebíral větší částky a nepotřeboval k tomu žádné svolení, jeho společnost M. C. pronajala společnosti L. nebytové prostory, v cenících a obchodních listinách je obviněný uveden jako obchodní ředitel společnosti L., toto dokládá společné podnikání rodiny K. a B. do roku 2000. Zboží určené pro T. P. sám vytáhl ze skladu, fakturu nevypisoval, předal zboží a převzal peníze, z nich předem určenou část vložil na účet společnosti L. a zbytek po návratu B. jim předal. U skutku pod bodem ad 2) obviněný uvedl, že od počátku užíval společného pronájmu skladových prostor v ulici A. pro obě firmy, měl kontrolní kód, navíc on i jeho manželka prodávali kosmetické zboží společnosti L. přímo ve skladu. B. vloupání do skladu neoznámili policii a obviněný uvedl, že on nic neodcizil. U skutku pod bodem ad 3) uvedl, že jde o věc vytrženou z kontextu společného podnikání obou rodin, v uvedených prodejnách byl několikrát, prodával zboží a vybíral peníze a nepotřeboval k tomu žádné oprávnění. S B. se dohodl, že budou společně provozovat velkoobchod značkové kosmetiky, a to v rámci společnosti L. Ústně se dohodli, že obviněný bude figurovat jako obchodní ředitel. Za svou činnost dostával od G. B. odměny bez dokladu. Zboží do prodejen vozil většinou sám, prodával ho hotově i na faktury. Vybrané peníze a doklady předával paní B. Doklady mezi sebou nevyhotovovali. Zboží prodával i v době nepřítomnosti B. v České republice. Za tu dobu vybral asi 400.000,- Kč, které jim po návratu předal. Obviněný uvedl, že je nesporné, že ve věci podnikání měl s rodinou B. blízké vztahy. Z výpovědí H. a V. je prokázáno, že distribuoval zboží společnosti L. a přebíral peníze za úhradu zboží. Z výpovědí svědka H. je pak podle obviněného prokázáno, že existovaly blízké vztahy mezi jím a B. a že mezi nimi vznikl konflikt a jejich spolupráce byla ukončena. Tvrzení B., o tom, že obviněný nikdy nepřebíral od odběratelů peníze je podle obviněného účelové. Obviněný dále poukázal na č. l. 187 tr. spisu, kde se nachází smlouva o ostraze objektu, kde je uveden jako osoba oprávněná a na č. l. 178, kde je obviněný uveden na listině jako ředitel firmy L. Tyto doklady podle obviněného svědčí o tom, že výpovědi příslušníků rodiny B. jsou nevěrohodné a obviněný poukázal na údajné rozpory v jejich výpovědích. Obviněný dále uvedl, že nebyl proveden jeho návrh na provedení důkazu o tom, že všichni členové rodiny B. byli v rozhodném období mimo území ČR. Podle obviněného tedy nebylo prokázáno, že by se uvedené trestné činy staly a nebyl prokázán jeho úmysl tyto trestné činy spáchat.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby obviněného zprostil obžaloby nebo aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon napadeného rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že argumentace uplatněná v dovolání, v jejímž rámci obviněný zpochybňuje hodnocení důkazů a správnost učiněných skutkových zjištění, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními. Doplnil, že podle skutkového stavu, jak ho dovodily soudy, obviněný byl zejména oprávněn rozvážet zboží za společnost L., s.r.o. a přebírat od odběratelů peníze, avšak tyto peníze pro něj byly nepochybně věcí cizí(náležely společnosti L., s.r.o.), s níž byl obviněný povinen naložit tak, že je předá zástupcům jmenované společnosti, což však v posuzovaných případech, popsaných v bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebo ve výroku o vině rozsudku soudu stupně druhého, neučinil. Stejně tak bylo zjištěno, že obviněný v dobu vymezenou v bodu 2. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Liberci vnikl do skladu společnosti L., s.r.o. a odcizil zde určité věci (kosmetiku). Zmíněné jednání obviněného bylo namístě trestně právně kvalifikovat tak, jak to učinily soudy dříve činné ve věci.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatněný obviněným v jeho první alternativě, tedy že (jak obviněný výslovně v dovolání tvrdí) bylo rozhodnuto o jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, státní zástupce uvedl, že jde o dovolací důvod procesní, který má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a následně byl z jeho podnětu v části napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v daném rozsahu bylo znovu rozhodnuto. Naplnění zmíněného dovolacího důvodu proto podle státního zástupce ani nemohlo v předmětné věci nastat.
Státní zástupce proto navrhl,aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b)tr. ř. odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání. Pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil obviněný s tím, že pro jeho vydání nebyly splněny procesní podmínky. Přitom podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatněná obviněným, nepřicházela v daném případě v úvahu, neboť by měla své místo, pouze pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného však je naprosto zřejmé, že odvolací soud odvolání obviněného věcně projednal a nově ve věci rozhodl.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že námitky obviněného uplatněné pod tímto dovolacím důvodem výše uvedeným požadavkům neodpovídají a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně i II. stupně. Obviněný navíc uplatnil obdobné námitky již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Obviněný ačkoli namítá, že skutky, jak je zjistily soudy I. a II. stupně, nevykazují znaky uvedených trestných činů, postavil tuto námitku na argumentech, že nebylo žádným důkazem prokázáno, že by uvedené skutky spáchal, dále nebylo podle něj prokázáno, že by se uvedené skutky staly, jakož mu údajně nebyl prokázán ani úmysl. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný svými námitkami, že se uvedených skutků nedopustil, obsáhlými rozbory toho, co bylo podle něj prokázáno, a které výpovědi kterých svědků jsou podle jeho názoru nevěrohodné a účelové, nenapadá právní posouzení skutků uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. a II. stupně, ale domáhá se jejich změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Rovněž námitkami, kterými poukazuje na údajné rozpory ve výpovědích svědků B. a námitkou, že soud odvolací neprovedl jím navrhovaný důkaz, obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje, nesouhlasí s právní kvalifikací skutků, avšak z konkrétních námitek je zřejmé, že skutky zjištěné soudem popírá, považuje je za neprokázané a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Neuvádí tak žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Na základě jiného hodnocení důkazů se tak obviněný domáhá jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění.
Pokud jde o údajný návrh obviněného na doplnění dokazování o tom, že všichni členové rodiny B. byli v rozhodné době mimo území ČR, Nejvyšší soud konstatuje, že toto skutkové zjištění je součástí popisu skutků. Skutečnost, že jednatelé a společníci firmy L. s. r. o. nebyli v rozhodném období na území České republiky, byla, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně na str. 4, zjištěna z výpovědí svědků T. B., O. B. a G. B. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že ani není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě, kdy soud druhého stupně neshledal žádná pochybení soudu prvního stupně stran úplnosti a správnosti provedeného dokazování a měl tedy tuto skutečnost za dostatečně prokázanou. Navíc, jak již bylo výše konstatováno, takový návrh podán nebyl.
Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněný výše uvedenými námitkami deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil. Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Existenci takového rozporu ostatně ani obviněný nenamítal.
Námitky uvedené v dovolání tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl uplatněn pouze formálně. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. A. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odkladu výkonu rozhodnutí, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. návrh na odklad výkonu rozhodnutí nepodal. K postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš