ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1625.2008.1
sp. zn. 7 Tdo 1625/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 21. ledna 2009 o dovolání obviněného F. M. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 50 To 186/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 5 T 106/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 1. 2007, sp. zn. 5 T 106/2006, byl obviněný F. M. uznán vinným pod bodem I. body 1) – 23) pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem II. trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provádět podnikatelskou činnost záležející v koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a v prodeji zboží na dobu pěti let.
Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným R. L. částku 50.000 Kč, D. K. částku 22.000 Kč, S. Ř. částku 3.000 Kč, L. D. částku 5.000 Kč, R. O. částku 2.000 Kč, V. H. částku 3.000 Kč, M. Š. částku 3.000 Kč, P. S. částku 5.000 Kč, M. J. částku 5.000 Kč, J. F. částku 5.000 Kč, A. O. částku 5.090 Kč, L. S. částku 25.000 Kč, T. D. částku 5.000 Kč, J. Z. částku 5.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození D. K., S. Ř., V. H. a A. O. ve zbývající části uplatněných nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. Š. a D. P. odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný F. M. proti všem výrokům odsuzující části rozsudku a poškozený S. Ř. proti výroku o náhradě škody. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 50 To 186/2007, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. v celém výroku o náhradě škody ohledně poškozeného S. Ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému F. M. uložil zaplatit náhradu škody poškozenému S. Ř. v částce 5.000 Kč. Odvolání obviněného F. M. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 50 To 186/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti všem jeho výrokům z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b) a d) tr. ř., neboť má za to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž v původním řízení mu tato okolnost nebyla známa a dále že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoli se řádně omluvil ze zdravotních důvodů. Omluva neúčasti u veřejného zasedání ze dne 10. 1. 2008, byla odvolacímu soudu doručena v den jeho konání, tj. dne 14. 1. 2008. Podle obviněného soud pochybil, když jej nevyzval k doložení lékařské zprávy o zdravotním stavu, a že blíže dál nezkoumal důvody nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání. Odvolací soud vycházel podle něj při posouzení žádosti o odročení veřejného zasedání dne 14. 1. 2008 ze znaleckého posudku, s jehož obsahem obviněný nesouhlasil. V této souvislosti namítl, že informace o jeho aktuálním zdravotním stavu mohl soud druhého stupně získat ze zdravotní dokumentace, přičemž souhlas k jejímu vyžádání bylo možno podle obviněného dovodit z jeho vyjádření: „že je možné jeho zdravotní stav ověřit“.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 22. 1. 2007, sp. zn. 5 T 106/2006, rozhodl soudce Mgr. F. P., vyloučený podle §30 odst. 2 tr. ř., neboť dříve rozhodoval o jeho stížnostech proti usnesení o vazbě. Dodal, že tato skutečnost mu nebyla v předchozím řízení známa, což mimo jiné přičítá skutečnosti, že se osobně neúčastnil odvolacího řízení, navíc trestní spis je příliš obsáhlý a neměl v té době zvoleného obhájce.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 50 To 186/2007, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že má značné pochybnosti o tom, že dovolateli nebyly z hlediska §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. známy namítané skutečnosti. Ke zjištění, že citované usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vazbě vydal tentýž soudce, který ve věci následně nařídil veřejné zasedání, zajisté není třeba odborných právních znalostí, ani takové zjištění nevyžaduje detailní studium trestního spisu. Uplatněné námitky podle ní nemohou obstát ani z věcných důvodů. Podle §30 odst. 2 věty druhé tr. ř. je po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení učinil některé z rozhodnutí v tomto ustanovení uvedených, mimo jiné rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Na obviněného F. M. byla podána obžaloba již dne 14. 9. 2006 a rozhodnutí o vazbě obviněného, která obviněný zmiňuje v dovolání, byla vydána až řadu měsíců po tomto datu. Proto podle nejvyšší státní zástupkyně nemohla účast předsedy senátu Krajského soudu v Plzni Mgr. F. P. na rozhodování o vazbě ve stadiu řízení před soudem založit důvod jeho vyloučení z meritorního rozhodování ve stadiu odvolacího řízení.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že omluvu neúčasti obviněného u veřejného zasedání dne 14. 1. 2008 nelze považovat za dostatečnou. Sám obviněný uvedl, že k omluvě připojil pouze potvrzení o pracovní neschopnosti, to však má význam především pro oblast pracovních vztahů a nelze z něho bez dalšího vyvozovat, že práce neschopná osoba není schopna osobní účasti při jednání soudu. Navíc předmětný doklad nebyl aktuální, protože se týkal přechodné duševní poruchy, která podle závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví obviněnému nebránila v účasti na veřejném zasedání. Obviněný byl také opakovaně poučen o tom, že omluva z veřejného zasedání bude akceptována pouze tehdy, bude-li její součástí lékařské potvrzení o tom, že zdravotní stav obviněného vylučuje jeho účast u veřejného zasedání. Podle nejvyšší státní zástupkyně byla omluva obviněného nedostatečná a nebylo proto povinností soudu provádět další šetření.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Vzhledem k námitkám obviněného podřazeným pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti je vystavováno pro účely sociálního zabezpečení (viz vyhláška č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení) a samo o sobě není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému brání v účasti u veřejného zasedání zdravotní důvody (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).
Obecné ustanovení §234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (v tomto druhém případě dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže věc rozhodovat), anebo s ohledem na ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
V daném případě obviněný nebyl v době konání veřejného zasedání ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Z tohoto pohledu mají zásadní význam nejen všechna shora citovaná zákonná ustanovení, ale i fakt, že obviněný byl postupně a opakovaně vyrozumíván o termínech veřejných zasedání, byl včas vyrozuměn i o veřejném zasedání konaném 14. 1. 2008, a byl již předtím odvolacím soudem opakovaně písemně poučen o tom, že v případě, že trvá na své účasti u veřejného zasedání a ve využití tohoto práva mu brání zdravotní důvody, může svou neúčast omluvit na základě lékařské zprávy, z níž musí být zřejmé, že zdravotní potíže vylučují možnost účasti u veřejného zasedání. Navíc současně s vyrozuměním o nařízení předcházejícího veřejného zasedání, které bylo odročeno, byl obviněnému doručen psychiatrický znalecký posudek MUDr. K. Ch. ze dne 31. 10. 2007, z něhož mimo jiné vyplývá, že přechodná duševní porucha obviněného není zásadní překážkou k jeho plnohodnotné účasti u soudního jednání. Zvláštním přípisem jej odvolací soud také uvědomil, že v průběhu veřejného zasedání budou soudem respektovány závěry znalkyně ohledně jeho zdravotního stavu. Jestliže se obviněný tímto poučením neřídil, nedostavil se k veřejnému zasedání, o jehož konání byl včas vyrozuměn a svou neúčast řádně neomluvil, pak nelze mít za to, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožnil s odvolacím soudem, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti je vystavováno pro účely sociálního zabezpečení (vyhl. MPSV č. 31/1993 Sb.) a není dostatečným podkladem pro závěr, že obviněnému brání v účasti u veřejného zasedání zdravotní důvody. K tomu je jen třeba dodat, že potvrzení o pracovní neschopnosti neposkytovalo potřebnou informaci o aktuálním zdravotním stavu obviněného a zejména jeho údajné neschopnosti zúčastnit se veřejného zasedání.
Konání veřejného zasedání před odvolacím soudem bez účasti obviněného, k čemuž došlo odvolacím soudem, rozhodně nebylo za uvedených okolností zásahem do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Postup odvolacího soudu byl zcela správný a zákonný, neboť k němu došlo teprve poté, co obviněný se k veřejnému zasedání, ač byl o něm řádně a včas vyrozuměn, nedostavil, svou neúčast dostatečným způsobem neomluvil a požadavku soudu na předložení lékařské zprávy nevyhověl. Obviněný takovým přístupem k trestnímu řízení sám zapříčinil, že nevyužil svého práva zúčastnit se veřejného zasedání před odvolacím soudem. Krajský soud v Plzni učinil správný závěr, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Své důvody podrobně vyložil v odůvodnění napadeného rozsudku na č. l. 784-787 spisu, v němž uvedl přehled řady veřejných zasedání, která byla odročena kvůli neúčasti obviněného, i úkonů odvolacího soudu k zajištění účasti obviněného u těchto veřejných zasedání, na něž dovolací soud vzhledem k jejich správnosti v celém rozsahu odkazuje. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto nebyl naplněn.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněný spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v tom, že napadené rozhodnutí učinil též soudce Mgr. F. P., který rozhodoval o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5. 10. 2006, č. j. 5 T 106/2006-1983, kterým bylo rozhodnuto o vazbě obviněného, a to usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 50 To 711/2006. Soudce Mgr. F. P. rozhodoval také jako soudce Krajského soudu v Plzni usnesením ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 50 To 187/2007, o stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. 2. 2007, č. j. 5 T 106/2006-649, kterým rozhodl o vazbě obviněného. Obviněný dodal, že se nemohl zúčastnit veřejného zasedání, takže se nemohl vyjádřit k osobě soudce za předpokladu, že by sám před soudem zjistil, že soudce je vyloučen, a dále, že vzhledem k rozsahu spisu mu nebyla známa skutečnost, že soudce Mgr. F. P. rozhodoval u soudu druhého stupně o jeho vazbě.
Nejvyšší soud k námitce uvádí, že ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Podle §30 odst. 2 věta druhá tr. ř. je po podání obžaloby vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Nejvyšší soud zjistil ze spisu Okresního soudu Plzeň - město vedeného pod sp. zn. 5 T 106/2006, že na obviněného F. M., byla dne 14. 9. 2006 u tohoto soudu podána obžaloba pro pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Je zřejmé, že rozhodnutí, která by podle názoru obviněného měla zakládat důvod vyloučení předsedy senátu Krajského soudu v Plzni Mgr. F. P. podle §30 odst. 2 věta druhá tr. ř. byla vydána po podání obžaloby, takže žádný důvod vyloučení soudce vůbec nepřichází v úvahu. Pro úplnost dovolací soud dodává, že obě zmíněná usnesení Krajského soudu v Plzni byla obviněnému doručena do vlastních rukou a Nejvyšší soud zjistil, že předseda senátu Mgr. F. P. ani nerozhodoval v přípravném řízení o vazbě obviněného. Námitky obviněného jsou proto zcela nedůvodné a nenaplňují uplatněný důvod dovolání.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek