ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.534.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 534/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. května 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 14 To 284/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 156/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 2 T 156/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným ad 1) trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., ad 2) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a ad 3) trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Za to byl podle §235 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody.
Toto rozhodnutí napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, usnesením ze dne 7. 1. 2009, sp. zn. 14 To 284/2008, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že skutková zjištění, na jejichž základě byl odsouzen, nebyla provedena úplně. Soudy podle obviněného především nerespektovaly jeho návrh na provedení důkazu vyšetřením jeho zdravotního stavu a posouzení státním zdravotním ústavem. Obviněný uvedl, že v roce 2003 měl při autohavárii úraz hlavy, přičemž před ním žádné psychické potíže neměl a agresivita mu byla naprosto cizí. Dovozuje proto, že předmětné trestné činnosti se dopustil v důsledku úrazu mozku. Přesto u něho nebylo provedeno tomografické vyšetření mozku, které by podle jeho názoru mohlo odhalit skutečné příčiny jeho chování.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil (pouze) rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že pokud jde o argumentaci obviněného předloženou v dovolání, v jejímž rámci tvrdí porušení některých procesních ustanovení, resp. neúplnost či nedostatečnost skutkových zjištění, je nutné konstatovat, že tato se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s ostatními dovolacími důvody. Dovolání obviněného, byť formálně se opírající o zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce shledal jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy, úplnosti dokazování a tím následně zpochybňují závěr soudů o jeho plné příčetnosti a způsobilosti být pachatelem trestného činu. Obviněný námitkami, že soudy měly provést důkaz vyšetřením jeho zdravotního stavu státním zdravotním ústavem, že mělo být provedeno tomografické vyšetření jeho mozku, neboť jedině tak by údajně mohly být zjištěny skutečné příčiny jeho jednání, v podstatě brojí proti správnosti a úplnosti provedeného dokazování a dožaduje se jiného závěru o své příčetnosti. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Mezi tyto důvody ale přezkoumávání správnosti hodnocení důkazů a skutkových zjištění nižších soudů nepatří. Nutno také podotknout, že obviněný shodnou námitku uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a v řízení o odvolání a z rozhodnutí soudů je zřejmé, že se uvedenými návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly. Návrhům obviněného však nevyhověly, neboť je shledaly nadbytečnými, nemajícími vliv na věcnou správnost rozhodnutí. V předmětné trestní věci byl MUDr. V. B. vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 47 a násl. tr. spisu), ohledně aktuálního zdravotního stavu obviněného. O závěrech tohoto znaleckého posudku neměly soudy obou stupňů žádné pochybnosti, neboť znalec vycházel zejména z vlastního vyšetření obviněného, přičemž dospěl ke shodným závěrům, jaké vyplývaly z dřívějších psychologických vyšetření obviněného a byly také vysloveny ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného pro účely předchozí jiné trestní věci obviněného. Na základě provedeného dokazování pak soudy dospěly k jednoznačnému závěru, že obviněný je trestně odpovědný za nyní souzené trestné činy.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že v souladu s rozhodovací činností Ústavního soudu je zřejmé, že není procesní povinností soudu vyhovět důkaznímu návrhu každému a je regulérní navržený důkaz neprovést, jestliže zejména skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, byla již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 386/07, IV. ÚS 691/06 a další). O takovou situaci se nepochybně jednalo také v daném případě, kdy soud druhého stupně neshledal žádná pochybení soudu prvního stupně stran úplnosti a správnosti provedeného dokazování, jakož i potvrdil přiléhavost právní kvalifikace jednání obviněného.
Ze shora citovaného dovolání je tedy zřejmé, že tyto námitky obviněného spočívají ve zpochybňování správnosti procesního postupu soudů při zjišťování skutkového stavu ohledně skutečností rozhodných pro posouzení jeho příčetnosti, tj. způsobilosti být pachatelem trestného činu. Otázka příčetnosti sice souvisí s právním posouzením skutku ve smyslu obviněným uplatněného důvodu dovolání (§12 tr. zák.). Aby však námitka obviněného měla hmotně právní povahu, musela by vycházet z tvrzení, že skutkové okolnosti vyplývající v tomto směru z dokazování (ze závěrů znaleckého posudku, atd.), soud nesprávně právně posoudil, když na jejich základě dospěl k právnímu závěru o příčetnosti obviněného. Namítá-li však obviněný, aby novým znaleckým zkoumáním byly zjištěny jiné skutečnosti ohledně jeho psychického stavu, domáhá se tak jiných skutkových zjištění než z kterých vycházely soudy při posuzování jeho příčetnosti, a až následně, na základě těchto jiných dodatečně zjištěných skutečností, by mělo dojít i k jinému právnímu posouzení skutku v otázce jeho způsobilosti být pachatelem trestného činu. Takováto námitka obviněného ale není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože primárně směřuje proti neúplnosti dokazování a proti správnosti soudy zjištěných rozhodných skutkových okolností významných pro otázku příčetnosti obviněného, a nikoli proti jejich právnímu posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš