ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.841.2009.1
sp. zn. 7 Tdo 841/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. srpna 2009 o dovolání obviněného M. R. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 10 To 464/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 42/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 10 T 42/2008, byl obviněný M. R. uznán vinným pod bodem 1. rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. a pod bodem 2. rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 1 T 39/2007, a trestné činy podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., §249 odst. 1, 2 tr. zák. a §248 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 3 T 72/2008, byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 3 T 72/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 10 To 464/2008, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 10 To 464/2008, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání namítl, že odvolací soud se nedostatečně zabýval jeho odvolacími námitkami. Obviněný považuje za nesprávné, že odvolací soud hodnotil výpovědi svědků L. K. a Z. Č. jako věrohodné, ačkoli jde rovněž o odběratele pervitinu. Je přesvědčen, že svědek L. K. vědomě lhal o tom, že neprodával pervitin dalším osobám. Obviněný se rovněž cítí být zkrácen na právu obhajoby, když zmínění svědkové nebyli vyslechnuti přímo při hlavním líčení a nebyla ani provedena jím požadovaná konfrontace s těmito svědky. Obviněný také namítl, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť nedošlo ke spáchání trestného činu ve větším rozsahu a dodal, že délka doby páchání trestné činnosti uvedená v rozsudku nebyla jednoznačně prokázána. Poukázal na to, že množství odběratelů nedosahovalo velkého počtu, nebyl podle něj prokázán finanční zisk 221.000 Kč a je rovněž sporné množství předaných dávek. Odvolací soud svým postupem porušil zásadu in dubio pro reo. Obviněný je též přesvědčen, že policisté slyšení u hlavního líčení vědomě lhali.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 10 To 464/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 10 T 42/2008, a všechna rozhodnutí na zrušené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením těchto rozhodnutí, pozbyla podkladu, a aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne projednání dovolání k němu nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl soudům obou stupňů nesprávné hodnocení důkazů, zejména výpovědí svědků L. K. a Z. Č., namítl nedostatečný rozsah dokazování, neboť nebyla provedena jím požadovaná konfrontace se zmíněnými svědky. Poukázal také na to, že soudy obou stupňů údajně nevycházely z prokázaných skutečností. Tímto se však v dovolání snaží prosadit odlišný způsob hodnocení důkazů, a v důsledku toho se domáhá, aby byl odlišným způsobem posouzen skutek, jímž byl uznán vinným, neboť má za to, že jeho trestná činnost nebyla dostatečně prokázána, a je přesvědčen, že soudy obou stupňů za tohoto stavu věcí porušily zásadu in dubio pro reo.
Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým jištěním, tedy i proti provedenému dokazování a hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Pokud jde o námitku porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud dodává, že jde o procesněprávní zásadu, kterou nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Jako námitku právního charakteru podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno považovat námitku obviněného, že nebyl naplněn znak trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a to spáchání trestného činu ve větším rozsahu. Nejvyšší soud uvádí, že obviněný však tuto námitku opírá o argumenty, jimiž napadá učiněná skutková zjištění. Trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. je spáchán ve větším rozsahu, pokud množství omamné, psychotropní látky či jedu je způsobilé k použití pro více osob, přičemž je potřeba hodnotit i druh a kvalitu látky. Za situace, kdy není přesně zjištěno, v kolika případech a v jakém množství pachatel prodával drogu, je možné podle výsledků provedeného dokazování na naplnění znaku „ve větším rozsahu“ u trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. usuzovat též z výše peněžní částky, kterou za takto prodávanou drogu pachatel utržil, z kvality prodávané drogy i z délky doby, po kterou pachatel drogu prodával, popřípadě lze vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 2003, sp. zn. 6 Tdo 620/2003). Obviněný namítl, že délka doby páchání trestné činnosti uvedená v rozsudku nebyla jednoznačně prokázána. Poukázal na to, že množství odběratelů nedosahovalo velkého počtu, nebyl podle něj prokázán finanční zisk 221.000 Kč a je rovněž sporné množství předaných dávek. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, přičemž ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný vyrobil a nabízel, prodával či jinak opatřil v průběhu let 2006 a 2007 psychotropní látku metamfetamin zájemcům z okruhu svých přátel, známých a jiných zájemců s celkovým ziskem přes 200.000 Kč, přičemž téměř ve všech případech poskytoval předmětnou omamnou látku jednotlivým osobám opakovaně. Z toho vyplývá, že soudy nižších stupňů správně kvalifikovaly skutek jako trestný čin spáchaný ve větším rozsahu.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného M. R. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek