ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1045.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1045/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání obviněného F. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 To 97/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 30 T 57/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 30 T 57/2008, byl obviněný F. V. uznán vinným pod bodem 1) trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., pod bodem 2) trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., pod bodem 3) trestnými činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák., pod bodem 4) trestným činem svádění k pohlavnímu styku podle §217a odst. 1 tr. zák. a pod bodem 5) trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §242 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. V., nezletilá, nezletilá, a nezletilý, odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označených trestných činů dopustil tím, že
1) v době od roku 1998 do roku 2004 v blíže neupřesněné době, zhruba 1x týdně, v Č., v rodinném domě, pohlavně zneužíval svoji dceru M. V., vůči které vykonával práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, a to tím způsobem, že při společném koupání, které po své dceři vyžadoval, ji umýval na prsou a v rozkroku a následně se nechal od ní omývat na přirození, měl při tom ztopořený pohlavní úd, a dále v období od roku 2004 do roku 2005, 1x - 2x měsíčně v Č., v rodinném domě, ve večerních hodinách v době, kdy už usínala, ji osahával po těle, a to tím způsobem, že jí sahal rukama pod pyžamo na prsa, kdy takto ji po dobu asi 10 minut hladil, a to i poté, co se poškozená probudila, protože jí toto bylo nepříjemné, avšak nebránila se, zůstala ležet, protože se otce bála, a dále ji i v denní dobu osahával na prsou;
2) v době od roku 2004 do 14. 7. 2007 zhruba 1x za 2 měsíce a od roku 2007 2x měsíčně v Č., v rodinném domě, pohlavně zneužíval svoji dceru L. V., ke které vykonával práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, a to tím způsobem, že ji přinutil, aby si vyhrnula tričko, a poté ji zezadu či zepředu chytil za prsa a začal je mačkat;
3) v roce 2005 v rodinném domě v Č., v obývacím pokoji, 1x do měsíce nutil nezletilého, osobu, vůči které vykonával práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, a M. V., osobu, vůči které vykonával práva a povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, aby se dívali na pornografii, kterou měl puštěnou v televizi, a následně napodobovali chování herců v pornofilmu, přičemž nezletilého nutil, aby nezletilé sahal mezi nohy a strkal jí prsty do přirození, což poškozený učinil, ale prst jí do pochvy nestrkal, a nezletilou nutil, aby F. třela pohlavní úd rukou, což oba vykonali z obav z úderů otevřenou dlaní, kterými byli častováni, pokud neudělali to, co po nich obviněný požadoval, přičemž obviněný poškozené při tomto jednání sledoval;
4) dne 31. 5. 2007 v rodinném domě v Č. podmiňoval poskytnutí finanční hotovosti ve výši 200,- Kč tím, že se musí nezletilá, obnažit a ukázat prsa, což poškozená učinila, poté požadoval i obnažení přirození, toto odmítla, kdy poté tuto hotovost ve výši 200,- Kč nevydal;
5) nejméně od prosince roku 2007 do 25. 6. 2008 v Č. v prostorách rodinného domu svým nezletilým dětem, nejméně v pěti případech pouštěl pornografické filmy, které sledoval společně s nimi, a při tomto se před nimi rukou pohlavně uspokojoval, onanoval až do výronu semene.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 3 To 97/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a na něm navazujícímu výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel měl za to, že se soudy důsledně neřídily ustanovením §2 odst. 12 tr. ř., což se prvotně projevilo v tom, že byl uznán vinným jednáním, kterého se měl dopustit od roku 1998 do 2007 v rodinném době v Č., ačkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že takového jednání se nemohl dopouštět, neboť do roku 2003 v Č. nebydlel ani on, ani poškození. Soudy tak podle jeho názoru porušily ustanovení §220 odst. 2 tr. ř., neboť se neřídily tím, že při svém rozhodování smějí přihlédnout pouze ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení. Pokud obviněný v hlavním líčení uváděl, že se do Č. přistěhovali až v roce 2003 a žádným jiným důkazem nebylo toto tvrzení vyvráceno, pak s ohledem na znění skutkové věty je zřejmé, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy. V důsledku porušení ustanovení §2 odst. 12 a §220 odst. 2 tr. ř. došlo k pochybení i při ukládání trestu, neboť doba páchání trestné činnosti je jednou z důležitých okolností při hodnocení stupně společenské nebezpečnosti a v případě skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. i znakem této skutkové podstaty. Obviněný tvrdil, že pokud se skutku dopouštěl v letech 2003 až 2004, pak jeho jednání mohlo být posouzeno pouze jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., což mělo nalézt odraz ve výroku o trestu. Obviněný dále vytýkal, že dokazování nebylo provedeno v souladu s trestním řádem. Měl za to, že soudy svými postupy porušily ustanovení §2 odst. 4, 5 tr. ř. a v důsledku toho i §33 odst. 1 tr. ř. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu podané obžaloby, toto částečně doplnil, avšak doplnění nebylo dostatečné. Odvolací soud na tuto situaci patřičně nereagoval a obhajobou nevržené důkazy neprovedl. Dovolatel namítl, že závěr o jeho vině soudy opřely o výpovědi poškozených, které však trpí vadami uvedenými v odvolání. Soudy nesprávně považovaly jejich výpovědi za věrohodné, ačkoliv v nich existují rozpory, na které soudy správně nereagovaly. Poukazoval na znalecké posudky z oboru psychologie a psychiatrie, které podle jeho přesvědčení lze hodnotit jak v jeho prospěch, tak i neprospěch. Rozpornost závěrů znaleckých posudků přináší přinejmenším pochybnosti o důkazním stavu. Přes pochyby o skutkovém stavu soudy odmítly návrhy na doplnění dokazování, ačkoliv pro takový postup nebyl důvod. Navržené důkazy mohly vést k vyjasnění závěrů stran věrohodnosti poškozených, jejich provedení mohlo zásadním způsobem zvrátit rozhodnutí o vině a trestu. Uvedeným způsobem došlo podle jeho přesvědčení k porušení práva na spravedlivý proces, provedené důkazy byly hodnoceny neobjektivně a nesprávně. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že z rekapitulace dovolacích námitek obviněného vyplývá, že nevznesl jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad zákonných znaků souzených trestných činů a skutkových okolností vylíčených v tzv. skutkových větách, popř. nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel podle něj brojil výlučně proti hodnocení důkazů soudy a proti úplnosti provedeného dokazování; pokud ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině namítl, že skutek měl být právně kvalifikován toliko podle ustanovení §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., pak toto zpochybnění právní kvalifikace opět vychází z primárně skutkové námitky, podle které se trestné činnosti dopouštěl pouze v letech 2003 - 2004. Shrnul, že námitky uplatňované v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy směřují primárně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají. Třebaže připustil jisté nepřesnosti vztahující se k vymezení místa páchání trestné činnosti, poznamenal, že k nim došlo patrně v důsledku toho, že soud zcela mechanicky převzal popis skutku z obžaloby, a jde o vadu, kterou nelze v dovolacím řízení vytýkat ani napravit. Nelze však hovořit o extrémním rozporu mezi vykonanými důkazy a právním posouzením věci, které dovolatel ostatně ani kvalifikovaným způsobem nenamítl. Místo spáchání činu není zákonným znakem trestného činu podle §242 odst. 1, 2 ani podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a je tudíž z hlediska formálních znaků souzených trestných činů lhostejné, zda se dovolatel vytýkaných sexuálních praktik vůči poškozené M. V. dopouštěl v Č. nebo v nedaleké obci K.
Ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. upozornil, že obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu žádné konkrétní námitky neuvedl a ani nespecifikoval, o kterou část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. mínil dovolání opřít. Pokud zmiňuje neochotu odvolacího soudu provádět obhajobou navržené důkazy, jde opět o námitku skutkovou, která žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž nelze při rozhodování o dovolání přihlížet. Navrhl proto, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, na niž obviněný v dovolání odkázal.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že ačkoli obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil výlučně výhrady, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud Brno – venkov a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně.
Obviněný v podstatě tvrdil, že s ohledem na skutečnost, že se do Č. přestěhovali až v roce 2003, nemohl se vůči poškozeným na tomto místě a před tímto datem dopouštět trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu. Pokud tak soudy učinily, porušily tím ustanovení §2 odst. 12 tr. ř. a §220 odst. 2 tr. ř. Skutečnost, že se trestné činnosti dopouštěl až v Č., a to v letech 2003 až 2004, měla najít odraz v právní kvalifikaci; jeho jednání mohlo být posouzeno pouze jako trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák. a tato okolnost měla mít vliv i na uložení trestu. Další výtky pak směřovaly proti rozsahu dokazování, namítal-li, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy stran věrohodnosti poškozených, které mohly zvrátit závěr o jeho vině. Výpovědi poškozených a provedené znalecké posudky byly podle něj hodnoceny nesprávně, čímž došlo k porušení ustanovení §2 odst. 4, 5 tr. ř. a práva na obhajobu ve smyslu §33 odst. 1 tr. ř.
Se zřetelem na povahu dovolatelem vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz strany 8, 9 rozsudku soudu prvního stupně a strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu) i právními závěry na straně druhé. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že obviněný se jednání popisovaného pod bodem 1) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně dopouštěl již v době před přestěhování rodiny do Č. Svědkyně M. V., jejíž výpověď soudy označily jako věrohodnou a vzaly ji za podklad svých zjištění, totiž vypověděla, že se obviněný dopouštěl jí popisovaného jednání od doby, kdy dovršila 8. rok svého věku, což bylo skutečně v roce 1998. Jakkoliv lze připustit, že za místo páchání skutku neměl být označen toliko rodinný dům v Č., nemění to nic na podstatě jinak správných skutkových zjištění soudů. Jde toliko o nijak zásadní procesní vadu v popisu skutku bez jakéhokoliv vlivu na hodnocení stupně nebezpečnosti činu obviněného pro společnost či jeho právní posouzení. Jak přiléhavě poznamenal státní zástupce, místo spáchání činu není zákonným znakem trestného činu podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. ani podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a je tudíž z hlediska formálních znaků právě těchto trestných činů lhostejné, zda se obviněný vytýkaných sexuálních praktik vůči poškozené M. V. dopouštěl v Č. nebo předtím v nedaleké obci K. Osamocena zůstala i obhajoba obviněného založená za zpochybnění věrohodnosti výpovědi poškozených. Byla vyvrácena přesvědčivými výpověďmi poškozených - jeho dětí, které ho ze spáchání trestné činnosti jednoznačně usvědčovaly. Jejich věrohodnost byla znalecky zkoumána a znaleckým zkoumáním nebyly zjištěny žádné poznatky, které by tento závěr zpochybnily, jak je zřejmé ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie mládeže znalkyně PhDr. J. K. Naopak ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. D. B. se podává, že obviněný v době činu trpěl duševní poruchou, a to poruchou osobnosti ve sféře sexuální, projevující se mnohačetnými a abnormními sexuálními zájmy a aktivitami, nezdrženlivostí v jejich uplatňování a nedostatečným rozvojem citové složky sexuálních vztahů, což jistě přesvědčivost výpovědí poškozených jen podporuje a svědčí v neprospěch obhajoby obviněného. Skutková zjištění učiněná soudy se spolehlivě opírala o výsledky dokazování, ve vztahu k němuž lze konstatovat, že byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí soudu.
Dovolací soud nemá žádný rozumný důvod způsob hodnocení provedených důkazů relevantně zpochybnit. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o jím tvrzené existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Protože ani jeden z deklarovaných dovolacích důvodů nebyl opřen o relevantní námitky a dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková