ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.1634.2008.1
sp. zn. 8 Tdo 1634/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2009 o dovoláních obviněných M. F. a P. O., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 11 To 474/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 175/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. F. a P.O. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově byli obvinění M. F. a P. O. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a odsouzeni shodně podle §148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která směřovala proti výrokům o vině i trestu. K jejich odvoláním Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 11 To 474/2007, rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a oba je odsoudil podle §148 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na jeden rok.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění M. F. a P. O. uvedeného trestného činu dopustili tím, že dne 21. 8. 2001 jako jednatelé společnosti R. T., s. r. o., N. N., nechali si zaúčtovat do účetnictví společnosti fiktivní fakturu ve výši 561.200,- Kč včetně DPH, vystavenou společností J., s. r. o., P. N. D., T., jejímž předmětem plnění měla být dodávka smrkových podlahovek a kompletace lezecké stěny, a následně neoprávněně u F. ú. T. uplatnili nárok na odpočet DPH ve zdaňovacím období třetího kvartálu roku 2001 ve výši 101.200,- Kč.
Pro úplnost je třeba uvést, že se nejednalo o první rozhodnutí, kterým bylo odvolacím soudem o odvoláních obviněných v předmětné věci rozhodnuto. Předcházelo mu usnesení tohoto soudu ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 11 To 236/2005, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 4 T 175/2004, a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 11 To 474/2007, podali obvinění M. F. i P. O. prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obvinění namítli, že se žádného krácení daně nedopustili. Jejich nesouhlas se týkal závěru odvolacího soudu, který učinil ohledně množství použitého materiálu, a toho, zda skutečně k výstavbě stěny postačil materiál nakoupený od společnosti K. P., s. r. o., a od s. r. o. J. dne 23. 3. 2001. Důkazní řízení podle nich nepodporuje závěry odvolacího soudu, prokazuje dokonce opak. Při objektivním hodnocení posudku znalce Ing. S. Č. lze podle nich dospět jasně k závěru, že lezecká stěna byla zhotovena z jiných palubek, než které byly dodány společností K. P., s. r. o., a s. r. o. J. dne 23. 3. 2001. Společnost K. P. dodala podle daňových dokladů palubky o tloušťce 4 cm (odvolací soud udává 3 cm) a s. r. o. J. při první dodávce o tloušťce 2,8 cm. Palubky na horolezecké stěně byly podle měření znalce o tloušťce 3 cm, z čehož plyne, že nemohly být z dodávek, které soud jako jediné reálné uznal, ale že musely být z dodávky dle faktury 052/2001. Tomu ostatně odpovídají podle obviněných i další důkazy (výpověď svědka J. W. a audit Ing. J. O.). Oba obvinění proto shodně navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Závěr soudu o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. vychází ze skutkového zjištění, že označená faktura na částku 561.200,- Kč byla fiktivní a že tedy ke zdanitelnému plnění nedošlo. Tento závěr přitom podle něj není v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Dovolatelé však na základě vlastního hodnocení provedených důkazů prosazují závěr, že při zbudování horolezecké stěny bylo použito materiálu podle této faktury a že ke zdanitelnému plnění došlo. Jejich námitky ve skutečnosti směřují výlučně proti hodnocení důkazů soudy a jejich prostřednictvím se dovolatelé snaží dosáhnout zásadní změny skutkového základu soudního rozhodnutí. Protože dovolací námitky obviněných směřují výlučně do skutkové oblasti, a obsahově tak neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani jinému dovolacímu důvodu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v návaznosti na další důvody dovolání obsažené v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil v konečné fázi Krajský soud v Hradci Králové. Oproti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), že jako jednatelé společnosti R. T., s. r. o., si dne 21. 8. 2001 nechali zaúčtovat do účetnictví společnosti fiktivní fakturu ve výši 561.200,- Kč včetně DPH vystavenou společností J., s. r. o., a následně tak neoprávněně uplatili nárok na odpočet DPH ve výši 101.200,- Kč u F. ú. T., tvrdili, že se žádného protiprávního jednání nedopustili, poněvadž označená faktura společnosti J., s. r. o., nebyla fiktivní, její předmět plnění byl uskutečněn.
Se zřetelem na povahu vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obvinění v dovolání formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnili námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhali změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnili. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně v návaznosti na fakturu ze dne 21. 8. 2001, strany 3, 4 napadeného rozsudku odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé.
Soud prvního stupně jakož i odvolací soud v daném kontextu při hodnocení důkazů postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádal s obhajobou obviněných, pokud tvrdili, že dodávka smrkových palubek byla společností J., s. r. o., realizována. Závěr o vině obviněných odvolací soud opřel o časové souvislosti spojené s ukončením stavby a především závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví stavebnictví Ing. S. Č., podle něhož bylo účetně vykazované množství materiálu použitého ke zbudování lezecké stěny 13x větší než její skutečně vypočítaná a naměřená plocha (č. l. 292-294, 323, 324), za nepřesvědčivou označil výpověď svědka J. J. o demontáži lezecké stěny, neboť nebyla podpořena žádnými dalšími důkazy, dokonce ani výpověďmi zaměstnanců společnosti J., s. r. o., a byla vyvrácena výpovědí svědka R. P. Pokud obviněný namítl, že tloušťka palubek činila podle znalce 3 cm, což odpovídalo právě dodávce z uvedené faktury, je třeba uvést, že závěr znalce o tloušťce palubek nebyl nijak kategorický a sám znalec uvedl, že jejich tloušťka uvažovaná v rozmezí plus mínus 2 mm až 3 mm nebyla nijak rozhodující pro posouzení celkového množství dodaného materiálu (č. l. 323).
Lze shrnout, že soudy provedené důkazy do sebe logicky zapadají a ve svém souhrnu tvoří řetězec, který jednoznačně svědčí pro závěr, že ke zdanitelnému plnění dle faktury skutečně nedošlo a že nárok na odpočet daně z přidané hodnoty byl u příslušného správce daně uplatněn neoprávněně. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Protože dovolání byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková