ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.500.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 500/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2009 o dovolání obviněného J. A. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 9 To 512/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 63/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 50 T 63/2008, byl obviněný J. A. G. uznán vinným jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na čtyři léta. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného P. H. a o náhradě škody Č., a. s. se sídlem B., P.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. jako spolupachatel dopustil tím, že společně se spoluobviněným P. H. dne 9. 5. 2006 kolem 20.45 hodin na silnici III. třídy v katastru obce J., okres P., úmyslně způsobili dopravní nehodu tak, že obviněný P. H. vozidlem Mercedes v pravotočivé zatáčce přejel do protisměru, kde se srazil s vozidlem Renault Vel Satis obviněného J. A. G., přičemž následně obviněný J. A. G. obdržel od A. p., a. s., pojistné plnění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla obviněného P. H. na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi P. H. a pojišťovnou 2. 5. 2006 ve výši 351.420,- Kč a obviněný P. H. obdržel od Č. p. p. pojistné plnění z havarijního pojištění svého vozidla Mercedes na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi ním a pojišťovnou 2. 5. 2006 ve výši 269.206,- Kč, a tak způsobili škodu v celkové výši 620.626,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba jmenovaní obvinění odvoláními směřujícími proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 9 To 512/2008, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel uvedl, že znalci vycházeli při svých výpočtech z předstřetové rychlosti vozidel, kterou stanovili podle výpovědí obou obviněných. Ti ale udávali, že počáteční rychlost neznají, pouze ji odhadovali, navíc k jejich výpovědím došlo po více jak roce od dopravní nehody a nelze tedy předpokládat, že by si pamatovali, jakou rychlostí jeli. Žádné další důkazy, které by postavily tuto klíčovou otázku na jisto, opatřeny nebyly. Připomněl, že jakkoliv soud není oprávněn nahrazovat závěry znalce o odborných otázkách svými vlastními (laickými) názory, je povinen v rámci hodnocení důkazních prostředků hodnotit i znalecké posudky, a to i z hlediska, zda výchozí údaje, s nimiž znalec pracoval, byly procesně použitelným způsobem skutečně prokázány. S odkazem na výpověď znalce Ing. J. T. dovozoval, že pokud znalec vyloučil určitý průběh nehody, vyloučil ho pouze při splnění určitých podmínek, tj. předstřetové rychlosti 70 km/hod. Za předpokladu, že by předstřetová rychlost byla nižší, byla by kratší brzdná dráha a tedy i vzdálenost, na kterou se řidiči vozidel mohli spatřit. Podle obviněného nelze ani na základě předložených znaleckých posudků vyloučit, že k dopravní nehodě skutečně došlo způsobem popsaným oběma obviněnými. Protože existují přinejmenším závažné pochybnosti o tom, že dopravní nehoda byla zinscenována, měl být obžaloby zproštěn. Odvolacímu soudu vytkl, že se touto námitkou vůbec nezabýval a stejně jako soud prvního stupně v rozporu se zásadou in dubio pro reo rozhodl o jeho vině a porušil jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však uplatněné námitky směřují výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. být nemohou. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 9 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, protože nesprávně hodnotily výpovědi obou obviněných v kontextu podaných znaleckých posudků, které neměly spolehlivé podklady pro výchozí úvahu o tzv. předstřetové rychlosti 70 km/hod.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, že dopravní nehoda byla způsobena úmyslně a že pojišťovna byla nepravdivě informována o jejím průběhu. Oproti těmto skutkovým zjištěním totiž tvrdil, že existují nejméně pochybnosti o tom, že dopravní nehoda byla zinscenována, v důsledku čehož měl být při aplikaci zásady in dubio pro reo obžaloby zproštěn. Jím vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz strany 4, 5 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3 až 5 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Přesvědčivě vyložily, proč obhajobě obviněného neuvěřily, zevrubně reagovaly na odlišné výpovědi obviněných o událostech předcházejících střetu vozidel, změnu výpovědi spoluobviněného P. H. a vysvětlily též, o jaké důkazy a z jakých důvodů opřely závěr o vině obviněného. V této souvislosti poukázaly zejména na vzájemně si neodporující závěry postupně předložených znaleckých posudků. Usvědčující důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí ucelený řetězec, který jednoznačně svědčí pro závěr, že se obviněný dopustil trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zák.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková