ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.649.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 649/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2009 o dovolání obviněného F. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 12 To 433/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 8 T 31/2008, byl obviněný F. M. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným skutky blíže popsanými ve výroku o vině pod body 1) a 2), které soud právně kvalifikoval jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 2 T 55/2008, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2008, mu soud uložil podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Současně soud zrušil výrok o trestu z citovaného trestního příkazu, jakož i další výroky, které na tento výrok obsahově navazovaly. Dále soud podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného nahradit škodu dvěma poškozeným a podle §229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněného. Krajský soud v Hradci Králové o něm rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 12 To 433/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že
„1) v přesně nezjištěné době od 14:00 hodin dne 27. 1. 2008 do 14:30 hodin dne 2. 2. 2008 v obci L. – M. L., okr. J., dosud nezjištěným způsobem nejprve odstranil visací zámek na dveřích stodoly u rekreační chalupy, kterými vnikl dovnitř a zde odcizil 1 ks vysokotlakého čističe zn. VAPkarcher, žluté barvy v hodnotě nejméně 2.000,- Kč a snowboard nezj. značky, černo-modré barvy o délce 135 cm v hodnotě nejméně 4.800,- Kč, čímž způsobil majiteli chalupy T. S., bytem P., ul. M. škodu odcizením věcí v celkové hodnotě 6.800,- Kč a poškozením petlic a jejich uchycení u všech dveří v celkové hodnotě nejméně 800,- Kč,
2) v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 3. 2. 2008 do 15:45 hodin dne 7. 2. 2008 v obci M., lokalitě D., okr. J., nezjištěným způsobem ohnul jistící závoru a odstranil visací zámek u dveří kolny domu, ze které odcizil benzínovou motorovou pilu zn. Dolmar, oranžovo-šedé barvy včetně příslušenství v celkové hodnotě nejméně 4.640,- Kč a paroží (jelen 14-terák) v hodnotě nejméně 800,- Kč, čímž způsobil majiteli objektu P. K., bytem P., Z. P., škodu odcizením věcí v celkové hodnotě nejméně 5.440,- Kč a poškozením dveří kolny ve výši nejméně 120,- Kč,
přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. 11. 2004 pod sp. zn. 16 T 312/2004, odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který vykonal dne 9. 9. 2005, a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 1 T 84/2004, byl odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b ), e), odst. 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, který vykonal dne 9. 3. 2007“.
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a za tyto trestné činy a za pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 2 T 55/2008, jej odsoudil podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 2 T 55/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o povinnosti obviněného zaplatit náhradě škody poškozeným T. S. částku 7.600,- Kč a P. K. částku 5.560,- Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. tyto poškozené odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
S tímto rozhodnutím zase nesouhlasil obviněný a podal proti němu dovolání. Učinil tak prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. M. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadený rozsudek označil za nepřiměřeně přísný a vytýkal mu, že spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, neboť trestné činnosti spáchané v lednu a únoru 2008 se dopustil v krajní nouzi.
V další části svého podání dovolatel blíže popsal svou neutěšenou osobní situaci. Od listopadu 2007 do února 2008 pracoval ve stavební firmě, od níž v rozporu s ujednáním obdržel za 3 měsíce práce jen 1.200,- Kč. Neměl proto peníze ani na nejzákladnější potraviny, takže byl v bezprostředním ohrožení života a za této situace se dopustil krádeží. Vzhledem k lepšící se situaci (oženil se, s manželkou se snaží vybřednout z dluhů, které mají, a žít nadále řádným životem) namítal, že výkonem nepodmíněného trestu by se jeho nový partnerský vztah rozpadl a on by skončil stejně jako dříve.
V závěru svého podání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby z důvodu §14 tr. zák.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V prvé řadě uvedl, že obviněný proti výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně nepodal odvolání, takže soud druhého stupně z jeho podnětu věc nepřezkoumával, a proto se nyní v dovolacím řízení nemůže domáhat změny skutkových zjištění a z nich učiněných právních závěrů v tom rozsahu, jak odpovídají rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud učinil pouze jedinou úpravu výroku o vině, spočívající v doplnění skutkových okolností popisujících recidivu obviněného a vyjádření recidivy v právním posouzení skutku též podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterážto součást právní kvalifikace nebyla v rozhodnutí nalézacího soudu zahrnuta. Obviněný však tuto specifickou změnu nenapadá, nýbrž brojí proti své trestní odpovědnosti jako celku, což ovšem po vyhlášení rozsudku okresního soudu neučinil a v tomto rozsahu krajský soud věc ani nepřezkoumával. Z toho důvodu dovolatel nemohl úspěšně napadnout rozsudek soudu druhého stupně námitkami uplatněnými z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Státní zástupce dále uvedl, že pokud obviněný namítá, že kradl proto, aby si mohl koupit jídlo, jde o změnu jeho tvrzení oproti dosavadní obhajobě, kdy hovořil o nutnosti uhradit naléhavý dluh. Jestliže by kradl z hladu, jak nyní tvrdí, zřejmě by se soustředil na potraviny, což nečinil a naopak kradl snadno zpeněžitelné průmyslové výrobky. Kromě toho nelze při hodnocení jeho nové obhajoby přehlédnout skutečnost, že jde o dosud osmnáctkrát trestaného speciálního recidivistu. Obviněný se nemůže dovolávat ustanovení §14 tr. zák. o krajní nouzi také proto, že krádeže ke škodě majetku jiných občanů v žádném případě nebyly jediným způsobem, jímž mohl řešit svou neutěšenou osobní situaci.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a vyjádřil souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z tohoto pohledu může být sporné, zda námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, vůbec spadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel je totiž uplatnil až v podaném dovolání, neboť proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal. Soud druhého stupně však věc přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, v jehož neprospěch po zrušení celého odsuzujícího rozsudku nově rozhodl (doplnil skutkové okolnosti popisující recidivu obviněného a zpřísnil nejen právní kvalifikaci, ale především uložený souhrnný trest odnětí svobody). Přestože obviněný tyto konkrétní změny v nyní podaném dovolání výslovně nenapadá, když s poukazem na ustanovení §14 tr. zák. o krajní nouzi brojí proti své trestní odpovědnosti jako celku, lze s jistou mírou tolerance uzavřít, že taková námitka je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná.
V obecné rovině je třeba k takové námitce uvést, že za krajní nouzi ve smyslu §14 tr. zák. se považuje takový čin, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem. Nejde však o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo je-li způsobený následek zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
Už z uvedené zákonné citace je zřejmé, že jednání obviněného nelze pod ustanovení §14 tr. zák. podřadit. Jak to přiléhavě vyjádřil již státní zástupce, tvrzení obviněného, že kradl proto, aby si mohl koupit jídlo, je nejen v rozporu s jeho předcházející obhajobou (hájil se nutností uhradit naléhavý dluh), ale i v rozporu s jeho faktickým počínáním. Pokud by totiž kradl z hladu, jak v dovolání nově tvrdí, zřejmě by se zaměřil na takové věci (potraviny a nápoje), které jsou relativně snadno dostupné a jimiž by pocit hladu zahnal. To však nečinil a svou pozornost naopak nasměroval na zcela zbytné průmyslové výrobky (vysokotlaký čistič, snowboard, motorovou pilu a další), pro něž se dokonce vloupal do nemovitostí poškozených. Takové krádeže ke škodě majetku jiných občanů v žádném případě nelze považovat za jediný možný způsob, jímž mohl svou neutěšenou osobní a finanční situaci řešit. Přitom nelze přehlédnout, že obviněný není v páchání právě majetkových deliktů osobou nezkušenou, neboť z opisu jeho rejstříku trestů je zřejmé, že jde o osmnáctkrát trestaného speciálního recidivistu.
Proto Nejvyšší soud požadavek obviněného, jímž se s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. domáhal, aby jeho jednání bylo posouzeno jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák., nemohl akceptovat.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a