ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.699.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 699/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněné A. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 7 To 540/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 114/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 10. 2008, sp. zn. 5 T 114/2007, byla obviněná A. B. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvacet čtyři měsíce, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného J. K. a o zabrání věci.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná A. B. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dopustila tím, že bez povolení od počátku roku 2005 do svého zadržení dne 27. 2. 2007 v bytě nebo před domem v místě svého bydliště v A., ul. H., prodávala drogu pervitin obsahující metamfetamin většímu počtu osob, a to nejméně:
1) od počátku roku 2005 do 12. 4. 2006 nejméně v 50 případech za 200,- Kč až 300,- Kč za dávku a nejméně v 1 případě za 1.200,- Kč za dávku J. P.,
2) v průběhu roku 2006 nejméně ve 3 případech za částky od 300,- Kč do 700,- Kč a v 1 případě za 1.000,- Kč za dávku V. D.,
3) od počátku roku 2005 do poloviny roku 2006 nejméně ve 2 případech J. P. za 300,- Kč až 500,- Kč za dávku,
4) od července 2006 do poloviny ledna 2007 nejméně v 6 případech za 200,- Kč za dávku I. P. a dále v 1 případě vyměnila 2 dávky drogy pervitin za mobilní telefon I. P. v hodnotě 500,- Kč,
5) od ledna 2006 do ledna 2007 nejméně ve 30 případech za částky od 200,- Kč do 300,- Kč za dávku Z. B.,
6) od léta 2006 do konce roku 2006 na různých místech v A. nejméně ve 3 případech za 200,- Kč až 300,- Kč za dávku K. G.,
7) od října 2006 do konce února 2007 nejméně ve 2 případech za 200,- Kč za dávku A. J.,
8) od října 2006 do konce února 2007 nejméně ve 4 případech za 200,- Kč za dávku R. D.,
9) od ledna 2005 do února 2007 nejméně v 15 případech za 200,- Kč za dávku M. G.,
přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chebu a obviněná A. B. odvoláními. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 7 To 540/2008, byl k odvolání státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o trestu odnětí svobody u obou obviněných a za použití §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná A. B. byla odsouzena podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři léta, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Znovu bylo rozhodnuto o trestu i ohledně obviněného J. K. a podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněné A. B. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněná podala proti tomuto rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázala v něm na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítla, že byl zamítnut její řádný opravný prostředek, ačkoliv rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející bylo zatíženo vadami předpokládanými v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání spatřovala v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ačkoliv správně měl být kvalifikován jen podle §187 odst. 1 tr. zák. Nesouhlasila se závěrem soudů obou stupňů, že čin spáchala „ve větším rozsahu“ a tedy za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák. Nezpochybnila, že závěr o naplnění tohoto zákonného znaku je obecně nutno opřít o množství omamné nebo psychotropní látky či jedu, a to i s ohledem na kvalitu a druh látky, současně je ale nutné podpůrně přihlédnout i dalším okolnostem, za nichž byl čin spáchán, tj. zejména k době nakládání s takovými látkami, počtu osob, jimž je opatřil, prodal či pro ně přechovával, případně i dalším okolnostem. Obviněná v těchto souvislostech namítla, že soudy nezjišťovaly přesné množství drogy, kterou prodala, z její výpovědi je sice patrné, že se jednalo o dávky po asi 0,1 g, což ale svědecky potvrzeno není a není možné s jistotou tvrdit, že dávky, které prodávala, byly všechny o hmotnosti 0,1 g. Ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že se jednání dopustila od počátku roku 2005 do 27. 2. 2007, kdy pervitin obsahující metamfetamin prodala nejméně 9 osobám v celkem cca 118 případech, za což získala celkem částku cca 26.200,- Kč, v horší variantě 36.100,- Kč. Protože není stanoveno, v jakém množství drogu devíti osobám prodala, u celkového přibližného počtu 118 dávek není uvedena jejich hmotnost, ale jen částka, kterou za ně získala, nelze bez pochybností dovodit naplnění znaku „ve větším rozsahu“. Za pochybení také považovala, že soudy se nezabývaly možností určení, o jak čistou drogu se jednalo, i když z provedené policejní expertízy je patrné, že drogy zajištěné u spoluobviněného měly různou čistotu metamfetaminu. Dovolatelka měla za to, že až po zjištění množství metamfetaminu, jaké obsahovala droga jí prodávaná, je možné určit podle pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 2/2006 Sbírky pokynů obecné povahy (byl sice zrušen pokynem č. 1/2008, který ale vychází ze stejných hodnot), zda se jednalo o množství „většího rozsahu“, za které se považuje 10 g metamfetaminu, což představuje asi 200 dávek běžného konzumenta. Teprve pak lze učinit závěr, zda zjištěné množství drogy bylo způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Pokud soudy obou stupňů zmiňovaly výši peněžní částky, kterou za prodávanou drogu utržila, délku doby, po kterou drogu prodávala, a počet osob, které drogou zásobovala, poznamenala, že drogu prodávala 9 osobám, jednalo se ale o uživatele drog, kteří ji sami kontaktovali, jednání se nedopouštěla jako „klasický dealer“, o čemž svědčí i velmi nízký celkový profit za cca 2 roky prodeje pervitinu. Připomněla, že velký vliv na její chování měla i její tehdejší závislost na pervitinu a také že se musela finančně postarat o své nezletilé dítě. Uzavřela proto, že znaky trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. nebyly naplněny ani po stránce formální, ani materiální pro absenci splnění podmínek uvedených v §88 odst. 1 tr. zák.
Nesouhlasila ani s uloženým trestem odnětí svobody, považovala jej za nepřiměřeně přísný. Poukazovala na to, že jí byl v předchozí trestní věci uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, který se nyní přemění na trest nepodmíněný, a také na své dosavadní úspěšné léčení ze závislosti na drogách, starostlivou péči o dvě děti. Účel trestu by byl podle jejího přesvědčení lépe splněn, byl-li by jí uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody za současného vyslovení dohledu.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně ohledně ní zrušil, aby zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že ji uzná vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a uloží jí trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na přiměřenou zkušební dobu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněné bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání byly relevantně uplatněny námitky zpochybňující spáchání činu „ve větším rozsahu“ jakožto znaku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. i splnění materiálních předpokladů pro použití této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky tohoto trestného činu spočívající v tom, že obviněná neoprávněně prodala psychotropní látku a čin spáchala ve větším rozsahu, spolehlivě vyjadřují. Námitky obviněné zpochybňující naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“ nemohou obstát.
Závěr o naplnění znaku spočívajícího ve spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák., jak ostatně správně připomíná i dovolatelka, je bezpochyby nutné opřít především o množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, s nímž pachatel nakládal způsobem předpokládaným v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák., a to i s ohledem na druh a kvalitu látky. Současně je však nutné podpůrně zohlednit i další okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména dobu, po kterou pachatel s uvedenými látkami nakládal, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal, pro ně přechovával, případně i další okolnosti. Uvedený výklad je přitom zcela zřejmý z dikce citovaného ustanovení, které stanoví jako jeden z možných předpokladů pro posouzení kvalifikované varianty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů situaci, když pachatel spáchá čin uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. ve větším rozsahu. Zákonodárce zde zcela jednoznačně neomezil užití zmíněného znaku kvalifikované skutkové podstaty na větší množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, ale použil obecnější vyjádření v podobě „většího rozsahu“ činu. Zmíněný pojem proto nelze zužovat toliko na množství (objem nebo hmotnost) příslušné látky (drogy), ale je nutné posoudit, zda z celkového hlediska došlo k rozsáhlejšímu naplnění (tedy ve větším rozsahu) skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. To vyplývá i ze skutečnosti, že tento trestný čin je zařazen do hlavy čtvrté zvláštní části trestního zákona mezi trestné činy obecně nebezpečné, pro které je typické, že je jimi ohrožen široký okruh chráněných hmotných i nehmotných statků. Všechna zmíněná hlediska charakterizující zákonný znak „ve větším rozsahu“ se tedy mohou v různé míře uplatnit vedle sebe, protože vyjadřují různé stránky nebezpečnosti nelegální výroby, držení a dalšího nakládání s drogami a jedy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2005, 6 Tdo 620/2003 aj.). Z toho také povstává závěr, že obviněnou zmiňovaný pokyn obecné povahy (správně č. 6/2000, nikoliv č. 2/2006, jak udává obviněná), který vydal nejvyšší státní zástupce podle §9 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších zákonů, k usměrnění a sjednocení postupu státních zástupců, lze použít jen podpůrně.
Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku naplnění zákonného znaku „ve větším rozsahu“ odůvodnil odkazem na délku doby páchání skutku, počet osob, kterým byla droga prodávána či darována, a množství případů, které v případě obviněné činí 118 (strana 13 rozsudku). Odvolací soud s jeho závěry v podstatě souhlasil a sám k odvolacím námitkám obviněné zaměřeným k obdobným problematickým otázkám, jaké byly uplatněny i v dovolání, dodal, že počet případů prodeje drog v rozsudku vyjmenovaným osobám není totožný s počtem jim prodaných dávek běžného konzumenta drog. Jde-li o finanční vyjádření, jestliže je zřejmé, že obviněná obdržela za prodanou drogu nejméně 25.900,- Kč a že 0,1 g pervitinu byl oběma obviněnými prodáván zpravidla za 100,- Kč, prodala by obviněná v posuzovaných případech nejméně 25,9 g pervitinu; při prodeji za 200,- Kč nejméně 12,95 g této látky (strana 6 napadeného rozsudku).
Právní posouzení jednání obviněné považuje Nejvyšší soud za správné a odpovídající zákonu. Obviněná totiž po dobu trvající více jak dva roky opakovaně více osobám jmenovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně prodávala pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, a to v téměř 120 případech. Nutno připustit, že popis skutku není perfektní, pakliže soud prvního stupně ve výroku rozsudku nespecifikoval celkové množství prodané psychotropní látky, nicméně podstatné charakteristické znaky jednání obviněné jsou zde podchyceny a celkové množství prodaného pervitinu pak lze dovodit z údajů rozvedených v odůvodnění rozhodnutí. Sama obviněná udávala, že hmotnost dávek prodávaných po 200,- až 300,- Kč činila 0,1 g pervitinu, ale byly i dávky dražší a tedy obsahující více pervitinu (č. l. 525, 526). Obviněná také vysvětlovala, že drogu kupovala u spoluobviněného za 200,- Kč až 300,- Kč za dávku, což představovalo od něj 0,2 – 0,3 g, z toho si vzala pro sebe 0,1 g, zbytek dala zájemci (č. l. 527). Není žádný důvod její výpověď zpochybnit, navíc je podporována i výpovědí svědka J. P., který potvrdil, že za 200,- Kč až 300,- Kč získal od obviněné cca 0,1 g pervitinu, za 1.200,- Kč pak obdržel asi 1 g této drogy. Dávky obsahující více než 0,1 g pervitnu byly prodávány i V. D. a J. P. Vedle dávek po 0,1 g pervitinu, kterých obviněná prodala nejméně cca 112 (50 J. P., 8 I. P., 30 Z. B., 3 K. G., 2 A. J., 4 R. D. a 15 M. G.), však prodala J. P. i 1 dávku na 1.200,- Kč, což představovalo cca 1 g pervitinu, V. D. 1 dávku za 1.000,- Kč, tj. nejméně 0,6 g pervitinu, nejméně ve 3 případech pak dávku za částku 300,- Kč až 700,- Kč, což odpovídá rovněž cca 0,6 g, a nejméně ve 2 případech J. P. dávku za 300,- Kč až 500,- Kč, tedy celkem nejméně 0,3 g pervitinu. Současně ovšem nelze nezmínit, že případy uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně zcela jistě nevyčerpávaly okruh osob, jimž obviněná ve skutečnosti pervitin obstarala. Není možné přisvědčit výhradě obviněné, že nebyla „klasický dealer“ pro relativně nízký zisk, který prodejem drogy získala. Z výpovědí svědků, jmenovitě pak J. P., vyplývalo, že byla naopak osobou, o níž bylo známo, že pervitin podle objednání bez potíží zajistí (svědek kupř. zmiňoval, že u ní odebíralo drogu asi 20 mladých lidí, jejichž jména neznal). Pro úplnost je třeba k výhradám a požadavkům obviněné uvést, že v konkrétním případě není možné určit konkrétní obsah metamfetaminu v dávkách prodávaných obviněnou, neboť ty nebyly zajištěny.
Tyto skutkové okolnosti tak dávají - i přes již konstatovanou částečnou nekonkrétnost popisu dílčích útoků obviněné - dostatečný podklad k právnímu závěru, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchala obviněná ve větším rozsahu, takže naplnila i zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Dovolací soud nesdílí ani názor obviněné, že znaky trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. nebyly naplněny po stránce materiální. Podle §88 odst. 1 tr. zák. se k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když v konkrétním případě stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, jak je určován v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (k tomu viz č. 34/1976 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v případě činu obviněné nejde. V těchto souvislostech nelze nepřipomenout dobu páchání skutku přesahující dva roky, která je skutečně výrazná, počet případů a především též skutečnost, že obviněná se činu dopouštěla v době, kdy proti ní bylo vedeno trestní stíhání pro trestnou činnost téže povahy, přičemž od pokračování v ní jí neodradilo ani vyhlášení odsuzujícího rozsudku a trestné činnosti se zčásti dopouštěla dokonce ve zkušební době podmíněného odsouzení. Dovolací soud sdílí proto úvahy soudů, že jimi označená okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Jelikož skutek obviněné vykazuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jak po stránce formální, tak i materiální, lze uzavřít, že rozhodnutí soudů nespočívají na nesprávném právní posouzení skutku, jak tvrdila obviněná ve svém dovolání.
Obviněná nesouhlasila ani s trestem, který jí byl odvolacím soudem uložen, pokládala jej za nepřiměřeně přísný.
Tuto námitku obviněné pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (o nesprávné právní posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněná v napadeném rozsudku odvolacího soudu nespatřovala.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady však obviněná ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítla, když uvedla, že odvolací soud při ukládání trestu dostatečně nepřihlédl ke všem významným okolnostem případu, zejména k tomu, že jí byl předtím uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody, který jí bude přeměněn na nepodmíněný, že se úspěšně léčí proti závislosti na drogách, žije řádným životem, stará se o dvě děti. V důsledku toho pokládala trest ve výměře tří let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, za trest nepřiměřeně přísný a sama shledávala trestem přiměřeným podmíněně odložený trest odnětí svobody za současného vyslovení dohledu.
Ačkoliv námitky obviněné nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, jakými úvahami se řídil, změnil-li výrok o trestu z rozsudku soudu prvního stupně v neprospěch obviněné (viz zejména strana 7 napadeného rozhodnutí). Pachatele trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. lze podle §187 odst. 2 tr. zák. potrestat odnětím svobody na dvě léta až deset let. Uložil-li odvolací soud obviněné tříletý nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou, pak tento trest nelze považovat za trest uložený mimo zákonnou trestní sazbu a nelze jej hodnotit ani jako nepřiměřeně přísný se zřetelem ke konkrétnímu způsobu provedení činu i předchozí odsouzení obviněné. Uložený trest odnětí svobody, ač relativně přísný, není proto ani druhem trestu, který zákon nepřipouští, ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V konkrétním případě jej nelze vnímat jako trest extrémně přísný a zjevně nepřiměřený.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková