ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.712.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 712/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2009 o dovolání obviněného R. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 7 To 29/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 67/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. C. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. 12 T 67/2007, byl obviněný R. C. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle §59 odst. 2 tr. zák. mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. z. p. Č. r., se sídlem P., O., škodu ve výši 13.323,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 4. 10. 2006 v době kolem 18.00 hodin, v rodinném domě v M., slovně a poté fyzicky napadl manželku E. C., a to tím způsobem, že ji oběma rukama chytil zezadu za krk, 15 až 30 vteřin ji škrtil, poté ji nakopl kolenem do zad a udeřil rukou do hlavy a hodil do chodby rodinného domu, v důsledku čehož poškozená upadla na zem, čímž jí způsobil podvrtnutí páteře s drážděním krčního sympatiku s přechodnou míšní symptomatologií, oděrku a hematom pravé šíje, mírný otok za pravým uchem, podkožní tečkovité krvácení vpravo na krku nad kývačem, překrvení hrtanové příklopky hrtanu, nedomykavost hlasivek, kdy v důsledku těchto poranění byla poškozená E. C. výrazně omezena v obvyklém způsobu života po dobu přesahující sedm dnů.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti výroku o vině, trestu i náhradě škody. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 7 To 29/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Odkázal v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku, ačkoliv v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., poněvadž rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení spatřoval v tom, že soud prvního stupně nezískal dokazováním v dané věci spolehlivý podklad pro spravedlivé rozhodnutí. Provedené důkazy zcela nepostačovaly k tomu, aby bylo bez pochybností prokázáno, že se skutku dopustil. Při existenci dvou protichůdných okruhů důkazů soud prvního stupně zcela účelově označil důkazy svědčící o jeho vině za věrohodné a naopak k důkazům svědčícím v jeho prospěch bez dostatečného zdůvodnění nepřihlížel. Vycházel zejména z výpovědi poškozené a na základě přesvědčení o její věrohodnosti také označil za nevěrohodné důkazy svědčící v jeho prospěch, např. výpověď svědkyně M. B. Přestože byl k posouzení věrohodnosti poškozené vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, znalkyní PhDr. J. B., podle jehož závěrů je poškozená schopna reprodukovat prožitý děj věrohodně a nemá sklony ke konfabulaci, nelze jednoznačně vyvrátit možnost, že by poškozená mohla z osobních důvodů uvádět nepravdivé údaje. Upozornil na možnost manipulativní tendence a zkreslení výpovědi v návaznosti na neuspokojivé vztahy v původní rodině, kterou připustila i znalkyně. K prokázání tvrzení poškozené měla být podle obviněného provedena rekonstrukce, neboť stávající důkazy nepostačovaly k objasnění věci. Pro provedení důkazu rekonstrukcí, kterou dosud obviněný nenavrhoval, svědčily podle jeho názoru i rozpory ve výpovědích poškozené týkající se průběhu napadení, jak o nich hovořila v úředním záznamu o podaném vysvětlení ze dne 5. 2. 2007, a poté ve výpovědi v hlavním líčení. Dovolatel nesouhlasil ani se způsobem hodnocení výpovědi svědka V. K. Upozornil, že svědek nebyl napadení přítomen, jeho tvrzení se opírají do značné míry o to, co mu bylo sděleno poškozenou, a s ohledem na to, že poškozená a tento svědek jsou partneři, lze se domnívat, že jeho výpověď není zcela věrohodná, navíc se svědkem má obviněný dlouhodobé spory. Podle názoru obviněného měl být k objasnění skutkového stavu vyslechnut jako svědek jeho syn R. C., a to zvláště za situace, kdy výpověď svědka P. C. nijak výpověď poškozené nepotvrdil, neboť napadení poškozené za strany obviněného v inkriminovaný den ani nikdy jindy neviděl.
Měl za to, že zcela nedůvodně nebylo přihlíženo k výpovědi svědkyně M. B., která rovněž uváděla, že o žádném napadení nic neví. Za situace, kdy proti sobě stála tvrzení poškozené a obviněného a svědkyně M. B., měl soud postupovat podle zásady in dubio pro reo a obviněného zprostit obžaloby, ten však postupoval právě naopak. Za pochybení dovolatel označil absenci výslechu svědka F. B., který měl údajně poškozenou podle jejího tvrzení vidět bezprostředně po jejím napadení. Tento svědek však v podání vysvětlení uvedl, že si na to nevzpomíná, avšak nikdy neviděl obviněného napadat poškozenou. O napadení se dozvěděl až při podání vysvětlení. Pokud by jeho manželka byla přítomna celému napadení, jak udává poškozená, lze se domnívat, že by se tento svědek jako její manžel dozvěděl o napadení dříve než při podání vysvětlení. Obviněný zpochybnil i věrohodnost lékařských zpráv z Ú. n. B., kde poškozená pracuje jako zdravotní sestra, navíc i kdyby byly věrohodné, nemohou nijak prokázat, že tato zranění způsobil poškozené právě on. Takový závěr ostatně bez jakýchkoliv pochybností nevyplývá ani ze znaleckého posudku MUDr. S. D. Přestože je v něm uvedeno, že zranění poškozené mohla vzniknout tak, jak uvádí poškozená, nelze tento závěr vykládat tak, že tato zranění byla skutečně způsobena způsobem, který označuje poškozená. Nevěrohodnost poškozené obviněný dovozoval i se zřetelem na její dřívější oznámení o spáchání přestupků, aniž by bylo prokázáno, že se jich skutečně dopustil. Dřívější nedůvodná podání svědčí o snaze poškozené jej poškodit, resp. upevnit si pozici v občanskoprávních řízeních. Závěrem dovolatel zopakoval, že soudům se nepodařilo zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak jim ukládá ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Důkazy svědčící v neprospěch obviněného označily bez dostatečného objasnění za věrohodné, důkazy svědčící v jeho prospěch byly naopak bagatelizovány a další důkazy potřebné k objasnění skutkového stavu provedeny nebyly. Dokazování tak neposkytuje spolehlivý podklad pro závěr o jeho vině a právní závěr soudu prvního stupně o jeho vině je tak v rozporu s jeho skutkovým zjištěním. Protože odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné, výhrady uplatněné proti rozsudku soudu prvního stupně plně dopadají i na rozhodnutí odvolacího soudu.
Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a to včetně vadného řízení jemu předcházejícího, a aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby, event. aby odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal nesprávné hodnocení důkazů, na jehož základě soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému závěru o tom, že spáchal trestný čin. Obviněný se svými námitkami snažil prosadit odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým došly soudy obou stupňů. Uplatněný dovolací důvod podle státního zástupce není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Obviněný tak sice formálně [prostřednictvím dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak činil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Protože námitky uplatněné v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou důvodné, není tudíž naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Zjistil však, že podané dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud Brno-venkov a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Brně. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav, protože nesprávně hodnotily výpovědi poškozené E. C., svědků V. K., M. B., P. C., znalecké posudky MUDr. S. D. a PhDr. J. B., lékařské zprávy, a pokládal-li dokazování za neúplné pro absenci výslechů svědků F. B., R. C. a rekonstrukci k objasnění průběhu napadení.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, že to byl on, kdo napadl způsobem popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně bývalou manželku poškozenou E. C., v důsledku čehož poškozená utrpěla v rozsudku specifikovaná poranění, která ji výrazně omezovala v obvyklém způsobu života po dobu přesahují sedm dní. Oproti těmto skutkovým zjištěním totiž tvrdil, že existují nejméně pochybnosti o tom, že poškozená jím byla napadena, zranění mohla vzniknout po požití alkoholu v důsledku pádu na schody. Vysvětloval, že poškozená se mu tímto trestním řízením snažila uškodit a získat výhodnější postavení pro občanskoprávní spor. V důsledku pochybností o skutkovém ději měl být při aplikaci zásady in dubio pro reo obžaloby zproštěn. Dovolatelem vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, nikoli hmotně právních. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz strany 3 - 5 rozsudku soudu prvního stupně, strany 1, 2 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů, zvláště pak soud prvního stupně, se s nimi náležitě vypořádaly. Pro důkazní situaci bylo příznačné, že od samého počátku stály proti sobě protichůdné výpovědi obviněného a poškozené svědkyně E. C. Soud prvního stupně přesvědčivě vyložil, proč obhajobě obviněného neuvěřil, proč vycházel z výpovědi poškozené svědkyně E. C., jejíž věrohodnost podrobil znaleckému zkoumání znalkyně z oboru psychologie PhDr. J. B. Podle znalkyně se vyšetřením nepotvrdila patologická lhavost, poškozená má dobře rozvinuté paměťové funkce a velmi dobré slovní schopnosti, současně ale také znalkyně uvedla, že v návaznosti na neuspokojivé vztahy v původní rodině nelze u ní vyloučit manipulativní tendence a zkreslení výpovědi ve svůj prospěch, jak na to poukazuje v dovolání obviněný. Tuto část znaleckého posudku ale nelze vytrhávat z kontextu a hodnotit ji izolovaně od ostatních důkazů. Vždyť výpověď poškozené byla podpořena i lékařskými zprávami Ú. n. v B., závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. S. D., tedy důkazy, které objektivizovaly vzniklá poranění, a nepřímo byla potvrzena i výpovědí svědka V. K. Stejně jako soud prvního stupně ani dovolací soud nesdílí pochybnosti obviněného o přesvědčivosti lékařských zpráv pocházejících z Ú. n. v B., byť zde byla poškozená zaměstnána jako zdravotní sestra, poněvadž již znalkyně MUDr. S. D. vyloučila jakékoliv jejich zkreslení, poukázala na to, že poškozená byla vyšetřena více lékaři, jejich závěry spolu korespondují (č. l. 48). Významné také je, že znalkyně sice nemohla s jistotou označit mechanismus vzniku zranění poškozené, jistá část objektivně vzniklých zranění mohla být způsobena pádem a nárazem, nicméně tečkovitá poranění na krku a zejména nález uvnitř krku nebyl způsoben pádem a není ani typický pro sebepoškození (č. l. 106). Soud prvního stupně logicky vyvodil, že mezi mechanismem vzniku zranění, jak jej popsala poškozená, a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, není žádný rozpor, a proto vzal mechanismus vzniku zranění udávaný poškozenou za podklad svého rozhodnutí o vině obviněného. Reagoval i na výpovědi svědkyně M. B., která popřela jakoukoliv vědomost o napadení poškozené obviněným, a logicky vysvětlil, že její výpovědi neuvěřil, poněvadž svědkyně, která znala a byla v dobrých vztazích jak k obviněnému, tak poškozené, hned po incidentu sdělila poškozené, že s tím nechce mít nic společného. V konkrétní situaci nelze důvodně očekávat, že doplnění dokazování o výslechy svědků R. C. či F. B. může jakkoliv relevantně přispět k objasnění skutkového stavu věci, poněvadž ani jeden ze jmenovaných svědků nebyl podle poškozené incidentu přítomen (a ani obviněný netvrdí, že tomu tak mělo být), a jako na důkaz nadbytečný je třeba nahlížet i na obviněným nově navrhovanou rekonstrukci průběhu napadení. Pakliže obviněný zmiňoval v této souvislosti rozpory v údajích poškozené, jak je měla sdělit do úředního záznamu o podaném vysvětlení a posléze ve své výpovědi, je třeba říci, že obsah úředního záznamu o podaném vysvětlení není podle ustálené praxe soudů důkazem, k jehož obsahu by mohlo být jakkoliv přihlédnuto (s výjimkou tzv. zjednodušeného řízení podle §314d tr. ř., o které ale v posuzované věci nešlo). Usvědčující důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí ucelený řetězec, který bez důvodných pochybností svědčí pro závěr, že se obviněný skutku, jímž byl uznán vinným a který naplňuje zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., dopustil.
Protože obviněný neopřel existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitky způsobilé jej naplnit, nemůže být dán ani důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť ten je v konkrétním případě podmíněn existencí důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková