ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.822.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 822/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2009 o dovolání obviněného L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 4 T 47/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 4 T 47/2008, byl obviněný L. K. uznán vinným trestnými činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 1.) a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. (bod 2.) a odsouzen jednak podle §238 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na patnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 1 T 66/2007, jenž nabyl právní moci se spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 To 387/2007, téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jednak podle §247 odst. 1 tr. zák. k dalšímu trestu odnětí svobody na jedenáct měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že
1. dne 1. 10. 2006 v době kolem 23.50 hodin v obci S. H., okres F., místní části S., nejprve zapálil zaparkované osobní vozidlo zn. Škoda 105, bílé barvy, a způsobil tak jeho majiteli M. K. škodu ve výši 2.672,- Kč, a poté přibližně 200 m dále v oploceném areálu společnosti L. Č. r., s. p., na stavební parcele zapálil hospodářskou budovu, přičemž vzniklý požár dále poškodil poblíž zaparkované motorové osobní vozidlo zn. Škoda Felicia, červené barvy, a způsobil tak shořením 20 balíků sena a poškozením vozidla majiteli J. B. celkovou škodu ve výši 7.300,- Kč a shořením hospodářské budovy pak společnosti L. Č. r., s. p., L. s. O., škodu ve výši 262.660,- Kč;
trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. měl spáchat tím, že
2. dne 29. 1. 2008 v době od 02:00 do 08:00 hodin v obci D., okres F., v restauraci U O., ve volně přístupném neuzamčeném pokoji v prvém patře odcizil ke škodě poškozeného R. H. z levé zadní kapsy zde odložených kalhot finanční hotovost ve výši 20.000,- Kč a platební kartu VISA Č. s., a. s., vedenou na jméno R. H., a tohoto jednání se dopustil přesto, že naposledy byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 1 T 66/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 7 To 387/2007, odsouzen pro trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na devět měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil jak proti výroku o vině, tak proti výrokům o uložených trestech. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Soudům obou stupňů zejména vytkl, že svá rozhodnutí opřely toliko o jeho doznání u výslechu dne 7. 3. 2008, aniž by toto doznání přezkoumaly z hlediska všech podstatných okolností. Připomněl, že doznání nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Poukazoval především na rozpor mezi svým doznáním a výpovědí poškozeného M. K., který u hlavního líčení uvedl, že neví, proč se to stalo, že s ním neměl žádný konflikt či problém, ačkoliv on udával, že motivem činu byly osobní spory s poškozeným. Pokud by soudy důsledně porovnaly tato rozporná tvrzení, musely by dojít k závěru, že si motiv vymyslel, a jeho doznání proto neměly považovat za věrohodné. Poukazoval na šetření hasičů i policie, které nevedlo k žádným, byť nepřímým, důkazům, že to byl právě on, kdo požár založil. Z toho dovozoval, že jeho výpověď zůstala osamocena, není podpořena žádným dalším důkazem, a proto existují přinejmenším pochybnosti o jeho vině. Dále namítal, že nad rámec svého doznání byl uznán vinným i trestným činem krádeže nad finanční hotovost 5.000,- Kč jakož i odcizením platební karty. Soudy podle dovolatele nepostupovaly podle zásad trestního řízením uvedených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aby zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že argumentace obviněného, v jejímž rámci zpochybňoval provedené dokazování a správnost učiněných skutkových zjištění, se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci dovolání, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé, což se ale v posuzované věci nestalo. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Zjistil však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud ve Frýdku – Místku a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě zjištěné soudy nedopustil. Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, že to byl on, kdo úmyslně založil požár, zapálil osobní vozidlo poškozeného M. K. a poté i hospodářkou budovu společnosti L. Č. r., s. p. Oproti skutkovým zjištěním, jež učinily soudy, totiž tvrdil, že o jeho vině existují nejméně pochybnosti. Ačkoliv se k jednání doznal, měla být jeho výpověď hodnocena jako nevěrohodná, poněvadž nebyla podpořena žádným jiným, byť nepřímým, důkazem. V důsledku pochybností o skutkovém ději došlo podle něj k porušení zásad obsažených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný polemizoval i s výší škody způsobené odcizením peněžních prostředků poškozenému R. H. Takto jím vytýkané vady mají zjevně povahu výlučně vad skutkových, nikoli hmotně právních. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada, s níž dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, se nemusí uplatnit bezvýhradně. Neuplatní se zejména tehdy, má-li nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje v případě zjištění, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů včetně nyní obviněným uplatňované obhajoby na straně jedné (viz strany 5, 6 rozsudku soudu prvního stupně, strany 3, 4 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Výhrady obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů, zvláště pak soud prvního stupně, se s nimi náležitě vypořádaly. Soudy uvedly, proč vycházely z jeho výpovědi a doznání, vyložily, proč neměly důvod doznání obviněného učiněnému v přítomnosti jeho obhájce nevěřit. Pochybnosti nevzbuzují ani důkazy usvědčující obviněného z krádeže finanční hotovosti a platební karty. Provedené důkazy do sebe logicky zapadají, tvoří ucelený řetězec, na jehož podkladě soudy opodstatněně dospěly k závěru o vině obviněného.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková