ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.951.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 951/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovoláních obviněných P. B., a J. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 9 To 41/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 134/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. B. a J. R. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 3 T 134/2008, byli obvinění P. B. a J. R. uznáni vinnými pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni oba podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon těchto trestů podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dvě léta. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněným uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku označených věcí.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění pokusu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. jako spolupachatelé dopustili tím, že od počátku roku 2007 do 23:10 hod. dne 2. 1. 2008 společně po předchozí domluvě v garáži na pozemku rodinného domku obviněného J. R. v obci D., okr. K., provedli stavební úpravy a instalovali předměty určené k pěstování rostlin konopí v podmínkách tzv. „indoor“ s úmyslem vypěstované rostliny, jejich květy, použít na výrobu tinktury, případně masti, kdy prostor garáže stavebně upravili na tři místnosti, tyto osadili vysokotlakými halogenidovými a sodíkovými výbojkami, vzduchotechnikou, ventilátory k cirkulaci vzduchu, časovými spínači, které řídily osvit, fotoperiodu, ventilaci a cirkulaci vzduchu, pro lepší prosperitu rostlin nakoupili živné roztoky, koncentrovaná kapalná hnojiva, přípravky podporující jednotlivé fáze růstu a přípravky proti škůdcům, kdy v těchto jednotlivých místnostech pěstovali 446 ks rostlin konopí v různé fázi růstu, které obsahovaly minimálně 654,8 gramů látky delta-9-THC, 21 ks již vypěstovaných rostlin konopí samičího květenství sklidili, připravili k naložení do lihu a za tímto účelem je odváželi dne 2. 1. 2008 ve 23:10 hod. vozidlem zn. Škoda Felicia, kdy byli kontrolováni a zadrženi hlídkou Policie ČR mezi obcemi H. a Z., těchto 21 ks rostlin konopí obsahovalo minimálně 40,6 g látky delta-9-THC, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 – Omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/1998 Sb. a látka delta-9-THC je uvedena v příloze č. 5 – Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/1998 Sb.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními, která směřovala proti výroku o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 9 To 41/2009, byla odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Obvinění P. B. a J. R. podali proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě společně dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Shodně v něm odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Vytkli, že ačkoliv se pokusili vyrobit tinkturu pouze z 21 ks rostlin konopí, tak soudy učinily závěr o tom, že pokus výroby se vztahoval ke všem 446 ks pěstovaných rostlin, aniž by tento předpoklad prokázaly. Tvrdili, že pouze 50 % rostlin doroste takového vzrůstu, aby je bylo možno sklidit a vyrábět z nich omamnou látku. Nebyl podle nich prokázán ani úmysl směřující k výrobě omamné látky z této poloviny rostlin. Pohnutkou jejich jednání byl zájem o biologii a snaha získat z části rostlin tinkturu pro potřebu rodinných příslušníků a ošetřování papoušků. Navzdory svědeckým výpovědím svědků P. K. a L.B. soudy nesprávně usoudily, že pěstovali konopí za účelem výroby omamné látky, což dovodily pouze ze skutečnosti, že 21 ks rostlin konopí bylo sklizeno a určeno k výrobě tinktury. Odvolací soud podle nich pochybil, když s obhajobou navrhovanými důkazy (fotografiemi) nenaložil žádným z procesně možných postupů, tedy předložené důkazy neprovedl a ani nekonstatoval, že takové důkazy nepřipouští. Měli za to, že soudy rovněž nesprávně hodnotily otázku nebezpečnosti jejich jednání pro společnost, a vyjádřili přesvědčení, že skutečnost, že hodlali vyrobit tinkturu pro vlastní potřebu ke zmírňování zdravotních problémů, je nutno považovat za významnou jak z hlediska celkové nebezpečnosti jejich jednaní, tak ve vztahu k použití přísnější právní kvalifikace ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. V doplnění dovolání obvinění uvedli, že zjištěný skutkový stav nelze podřadit pod ustanovení §187 tr. zák., neboť podle judikatury Nejvyššího soudu nelze pěstování konopí považovat za výrobu omamné látky a tudíž za trestný čin podle §187 tr. zák. Navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že k námitkám týkajícím se procesního postupu odvolacího soudu a dále k námitkám, jejichž podstatou byla tvrzení o nesprávnosti učiněných skutkových zjištění, nelze přihlížet, neboť se zcela míjejí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož i s dovolacími důvody ostatními, byť neuplatněnými. Měl za to, že je nutné vycházet ze závěrů soudů činných dříve ve věci, podle nichž obvinění jednali s cílem vyrobit tinkturu ze všech rostlin, které z toho důvodu pěstovali (nikoli pro zájem o biologii, okrasné účely apod.). S ohledem na naznačené výchozí okolnosti je podle státního zástupce namístě přisvědčit právnímu závěru soudů obou stupňů, že oba obvinění (s ohledem na popsaný záměr a množství pěstovaných rostlin) zjevně jednali v úmyslu ve smyslu §4 písm. a) tr. zák. vyrobit psychotropní látku a tento čin spáchat ve větším rozsahu, když však k dokončení zmíněného záměru pro zásah policejního orgánu nedošlo. Stran společenské nebezpečnosti měl státní zástupce s připomenutím stávající judikatury za to, že posuzovaný skutek nijak nevybočuje z rámce běžných obdobných případů a není na místě dovodit jeho zvlášť nízkou společenskou nebezpečnost, nedosahující hranice stanovené v §3 odst. 2 tr. zák., resp. nevyhovující podmínkám podle §88 odst. 1 tr. zák. Nesouhlasil ani s námitkou, že zjištěný skutkový děj není možné s ohledem na soudní praxi podřadit pod ustanovení §187 tr. zák. K tomu poznamenal, že samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák., skutečně nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §187 tr. zák. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). Protože však zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, je možné případy, kdy pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby, avšak z určitých důvodů k ní nedošlo, podle okolností posoudit jako pokus, eventuálně jako přípravu trestného činu podle §187 tr. zák. Právní kvalifikaci skutku považoval s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr., za správnou. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili též námitky, které ve své podstatě směřovaly proti způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Kolíně a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Praze.
Prostřednictvím těchto námitek, majících ryze skutkový, resp. procesně právní charakter, se primárně domáhali změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozovali, že nebyla prokázána především subjektivní stránka trestného činu v rozsahu stanoveném soudy. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. V této souvislosti je na místě uvést, že výhrady obsažené v dovolání obviněných tvořily součást jejich obhajoby uplatněné již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se s nimi náležitě vypořádaly. Při hodnocení důkazů soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu, a své závěry srozumitelně odůvodnily způsobem odpovídajícím požadavkům §125 odst. 1 tr. ř. Vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněných, že rostliny pěstovali ze zájmu o biologii, pro okrasné účely. Jejich závěrům odpovídají nejen stavební úpravy a vybavení garáže, v němž byly rostliny konopí pěstovány v podmínkách „indoor“, ale i množství pěstovaných rostlin, jak ostatně též soudy poznamenaly (viz strana 4 rozsudku soudu prvního stupně, strana 2 napadeného usnesení odvolacího soudu). Vypořádaly se i s jejich tvrzením, že tinktura či masti měly být vyráběny toliko ze zajištěných rostlin. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Pro úplnost nutno dodat, že z hlediska správnosti skutkových či právních závěrů soudů není nikterak zásadní, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nezmínil o fotografiích, jež mu byly předloženy ve veřejném zasedání a jež obvinění označili jako „nový důkaz“, ač tak jistě učinit mohl.
S důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ale relevantně korespondují námitky obviněných zpochybňující naplnění formálních i materiálních znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou a psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu.
Podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Podstata jednání obviněných podle zjištění soudů spočívá v tom, že od počátku roku 2007 do dne 2. 1. 2008 společně po předchozí domluvě v garáži na pozemku rodinného domku obviněného J. R. provedli stavební úpravy a instalovali předměty určené k pěstování konopí v podmínkách tzv. „indoor“ s úmyslem vypěstované rostliny, jejich květy, použít na výrobu tinktury, případně masti, kdy prostor garáže stavebně upravili na tři místnosti, tyto osadili vysokotlakými halogenidovými a sodíkovými výbojkami, vzduchotechnikou, ventilátory k cirkulaci vzduchu, časovými spínači, které řídily osvit, fotoperiodu, ventilaci a cirkulaci vzduchu, pro lepší prosperitu rostlin nakoupili živné roztoky, koncentrovaná kapalná hnojiva, přípravky podporující jednotlivé fáze růstu a přípravky proti škůdcům, kdy v těchto jednotlivých místnostech pěstovali 446 ks rostlin konopí v různé fázi růstu, které obsahovaly minimálně 654,8 gramů látky delta-9-THC, 21 ks již vypěstovaných rostlin konopí samičího květenství sklidili, připravili k naložení do lihu a za tímto účelem je odváželi dne 2. 1. 2008 ve 23:10 hod. vozidlem, v průběhu jízdy byli kontrolováni a zadrženi policejní hlídkou; těchto 21 ks rostlin konopí obsahovalo minimálně 40,6 g látky delta-9-THC, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 – Omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/1998 Sb. a látka delta-9-THC je uvedena v příloze č. 5 – Psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/1998 Sb.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spočívající v tom, že neoprávněně vyrobili psychotropní (správně omamnou) látku a čin spáchali ve větším rozsahu, ve stadiu pokusu jako spolupachatelé naplnili.
Obvinění s právním názorem soudů nesouhlasili; z hlediska naplnění formálních znaků pokusu trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, vytkli, že nebyl prokázán jejich úmysl směřující k výrobě omamné látky, že pěstování rostliny konopí nelze považovat za výrobu omamné látky a tudíž za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.
Jde-li o výhrady obviněných vůči možnosti posoudit jejich čin jako trestný čin podle §187 tr. zák. s argumentem, že pěstování rostliny konopí nelze považovat za výrobu omamné látky, nutno uvést následující:
Je pravdou, že samotné pěstování rostliny konopí (rod Cannabis), kterou zvláštní zákon považuje za omamnou látku ve smyslu §195 odst. 1 tr. zák., nelze zároveň ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky podle §187 tr. zák. O výrobu (resp. některou její fázi) by mohlo jít jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC).
Protože zákon požaduje, aby pachatel takovou látku vyrobil, je možno případy, kdy pěstování rostliny konopí sice směřovalo k uskutečnění výroby, avšak z určitých důvodů k ní nedošlo, podle okolností posoudit jako pokus (§8 odst. 1 tr. zák.), eventuálně přípravu (§7 odst. 1 tr. zák.) trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák. (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.).
Právě o to se ale v posuzovaném případě jednalo. Nešlo přece jenom o to, že obvinění pěstovali rostliny konopí bez jakéhokoliv dalšího záměru; podstata činu obviněných spočívala podle zjištění soudů v tom, že rostliny konopí pěstovali s úmyslem použít je na výrobu tinktury či masti, přičemž 21 ks již vypěstovaných rostlin konopí sklidili, připravili k naložení do lihu a zbytek rostlin v počtu vyšším jak 400 ks měl sloužit k témuž účelu. Toho ale již nebylo dosaženo pro zásah policie. Skutek obviněných byl proto důvodně posouzen jako pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.
Žádných pochybností podle dovolacího soudu není ani o naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu, jmenovitě pak o zavinění ve formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. Jak výstižně poznamenal státní zástupce, právnímu závěru soudů, že oba obvinění společně jednali v přímém úmyslu vyrobit psychotropní látku a tento čin spáchat ve větším rozsahu, když však k dokončení zmíněného záměru pro zásah policejního orgánu nedošlo, je třeba přisvědčit s ohledem na popsaný záměr a množství pěstovaných rostlin. Nic na tom nemůže změnit ani tvrzení obviněných, že tinktury, popř. masti, byly vyráběny pro potřeby v jejich rodinách a využívaly je při ošetřování papoušků.
Námitky obviněných směřující proti naplnění formálních znaků trestného činu, jež uplatnili v dovolání, jsou proto neopodstatněné. Obvinění však také polemizovali se závěrem, že jsou naplněny materiální znaky trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, a to „jednak z hlediska společenské nebezpečnosti vůbec, jednak z hlediska společenské nebezpečnosti ve vztahu k použití přísnější právní kvalifikace ve smyslu §88 tr. zák.“
Podle §3 odst. 2 tr. zák. čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu.
Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jejím případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný ve smyslu citovaného ustanovení, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Citovaná ustanovení se proto uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu v jeho základní skutkové podstatě (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Pro úplnost je vhodné dodat, že obdobné zásady platí pro posuzování materiálních podmínek pro použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu (§88 odst. 1 tr. zák.). Již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, v posuzovaném případě spáchání činu „ve větším rozsahu“, zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když v konkrétním případě stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, jak je určován v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (k tomu viz č. 34/1976 Sb. rozh. tr.).
Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle §3 odst. 4 tr. zák. určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Se zřetelem k těmto zákonným hlediskům a jejich projevům v projednávané věci lze konstatovat, že stupeň nebezpečnosti činu obviněných pro společnost dosahuje stupně předpokládaného zákonem a že s ohledem na množství pěstovaných rostlin a obsah v nich obsažené omamné látky nelze hovořit ani o tom, že by nebyly splněny předpoklady pro použití vyšší trestní sazby ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Obvinění se činu dopustili v úmyslu přímém, jednání připravovali, pro pěstování rostlin konopí v podmínkách „indoor“ si vcelku důmyslně vytvořili vhodné podmínky a výrazně v jejich prospěch nesvědčí ani obhajoba, že tinktury a masti vyráběné cestou jakýchsi pokusných metod měly sloužit jejich rodinným příslušníkům, aniž by z výsledků dokazování vyplynula na straně jedné nezbytná potřebnost takové indikace a na straně druhé skutečná účinnost produktů obviněných. Soud prvního stupně vyváženě a uvážlivě hodnotil všechny významné okolnosti svědčící jak ve prospěch, tak i neprospěch obviněného, a že stupeň nebezpečnosti činu obviněných ve srovnání s ostatními stejně kvalifikovanými skutky není nikterak vysoký, dal najevo tím, že obviněným vyměřil tresty výchovné povahy, tedy odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, jejichž výkon podmíněně odložil na zkušební dobu vyměřenou v dolní polovině zákonného rozpětí.
V konkrétním případě zjevně nejde o situaci rovněž v praxi soudů předvídanou, pro niž je charakteristické, že rostlina konopí setého byla pěstována a dále zpracovávána výlučně pro potřeby alternativní léčby. Pro tyto případy není vyloučeno, aby s ohledem i na ostatní okolnosti mající vliv na konkrétní společenskou nebezpečnost činu (srov. např. rozhodnutí č. 33/1962, č. 13/1973-II. Sb. rozh. tr.) byl učiněn závěr, že není naplněn materiální znak takového činu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, publikované pod č. 52/2008 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci se ale nejedná nejen se zřetelem k účelu, jemuž měly masti a tinktury sloužit (nešlo o žádný naléhavý případ alternativní léčby), ale i způsobu pěstování a množství pěstovaných rostlin.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jsou zjevně neopodstatněná. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková