ECLI:CZ:NS:2009:8.TDO.964.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 964/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. září 2009 o dovolání obviněného M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 2 To 48/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 81/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 9. 3. 2009, sp. zn. 2 To 48/2009, kterým bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 1 T 81/2007. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 2 T 42/2008, který nabyl právní moci dne 21. 5. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 7. 6. 2007. V dalším bylo podle §226 písm. c) tr. ř. rozhodnuto o zproštění obviněného obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Jeseníku ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. Zt 31/2007, pro dva skutky v nichž byl spatřován pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a pokračující trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. dílem ve spolupachatelství, neboť nebylo prokázáno, že skutky spáchal obviněný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený D. M. A. L. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že nejméně od července 2006 do 7. 6. 2007, vyjma období od 9. 1. 2007 do 17. 4 2007, kdy se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, v M., okres J., v přístřešku garáže, která se nachází poblíž domu na ulici V Z., vyráběl pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, který je zařazen do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách obsaženého v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, jako psychotropní látka a vyrobený pervitin používal jednak pro vlastní potřebu, jednak jej dával či prodával dalším osobám, a to nejméně ve třech případech L. Š., v osmi případech J. Š., ve dvou případech D. N. a v deseti případech J. S.
Obviněný podal dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Odkázal v něm na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. a namítl, že trestní stíhání bylo nepřípustné, že mezi zjištěními soudů a provedenými důkazy existuje rozpor a že nesprávné zjištění skutkového stavu věci mělo bezprostřední vliv na právní kvalifikaci.
Dovolatel poukazoval zejména na podstatnou vadu přípravného řízení, která odůvodňovala vrácení věci státnímu zástupci podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Závažná procesní vada přípravného řízení měla spočívat v tom, že nebylo důsledně respektováno ustanovení §166 odst. 1 tr. ř., poněvadž mu nebylo umožněno v rámci studia spisu po skončení vyšetřování seznámit se s odborným vyjádřením Policie ČR, S. S. k., odboru kriminalistické techniky a expertíz O., pracoviště F., ze dne 3. 12. 2007 a nebyla mu dána možnost učinit návrhy na doplnění dokazování. Odmítl argumentaci odvolací soudu, který uvedl, že tento spisový materiál byl předložen až u hlavního líčení, v jehož průběhu mu byla dána možnost se k němu vyjádřit, s tím, že se jednalo o odborné vyjádření o šesti stranách obsahujících spoustu položek, na které nemohl řádně reagovat, když z jeho pohledu se jednalo o zcela nový důkaz. Dodal, že nemohl učinit nové návrhy či poukázat na skutečnost, že věci zajištěné při domovní prohlídce nejsou zcela totožné s položkami uvedenými v odborném vyjádření Policie ČR. Shrnul, že spis předložený k prostudování nebyl kompletní, a tak mu bylo odejmuto právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, vadám a nesrovnalostem stran tohoto nového důkazu.
Rozpor mezi zjištěními soudů a provedenými důkazy tkví podle dovolatele v tom, že část položek uvedených v odborném vyjádření se v prostorách užívaných dovolatelem vůbec nevyskytovala, jednalo se zejména o fosfor, jód a kyselinu fosforečnou. Poukazoval též na rozpor mezi výpověďmi svědků L. Š., J. Š., D. N. a J. S. v přípravném řízení a v hlavním líčení. Orgány činné v trestním řízení rozhodovaly podle dovolatele na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, řádně neprověřily jeho obhajobu a odejmuly mu právo vyjádřit se ke všem skutečnostem a důkazům o nich. Námitky a důkazní návrhy byly odmítány jako bezpředmětné, neúčelné a nadbytečné, což mělo za následek porušení práva na spravedlivý proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aby zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které ve své podstatě směřovaly proti procesnímu postupu orgánů činných v přípravném řízení po skončení vyšetřování při jeho seznámení se spisem, způsobu hodnocení důkazů a proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil Okresní soud v Jeseníku a z nichž v napadeném usnesení vycházel Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci.
Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže tvrdil, že nebyl orgány činnými v přípravném řízení po skončení vyšetřování při studiu spise seznámen s odborným vyjádřením Policie ČR, S. S. k., odboru kriminalistické techniky a expertíz O., pracoviště F., ze dne 3. 12. 2007, přičemž tuto vadu nebylo možno odstranit v hlavním líčení, že soudy neučinily správná a úplná skutková zjištění, poněvadž nesprávně hodnotily provedené důkazy, řádně neprověřily jeho obhajobu a jeho návrhy na doplnění dokazování byly odmítnuty jako neúčelné a nadbytečné.
Ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, resp. procesně právní. Takové námitky však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz zejména strany 13, 14 rozsudku soudu prvního stupně). Při hodnocení důkazů tento soud postupoval důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného, proč neuvěřil jeho výpovědi, jak hodnotil výpovědi svědků L. Š., J. S., J. Š. i D. N., vypořádal se s rozpory ve výpovědích těchto svědků z přípravného řízení a posléze z hlavního líčení. Vysvětlil, že je možno přičítat je jednak časovému odstupu od spáchání skutku do konání hlavního líčení, ale zejména tomu, že jde o osoby – konzumenty od obviněného odebíraného pervitinu a tudíž k obviněnému ve více či méně blízkém vztahu. Obviněný se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil důkazy, nesouhlasil a je třeba říci, že námitky vztahující se k hodnocení důkazů obsažené v dovolání jsou v zásadě obsahově shodné s těmi, jež byly uplatněny i v odvolacím řízení a odvolací soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vyrovnal (viz strany 3 až 6 usnesení); jeho závěry sdílí i dovolací soud. Odvolací soud se znovu a zevrubně zabýval věrohodností výše jmenovaných svědků, jejich výpovědi hodnotil v konfrontaci s ostatními ve věci provedenými důkazy a závěry, k nimž dospěl, nelze než označit za přesvědčivé. Reagoval i na výhrady obviněného vůči zákonnosti postupu orgánů činných v přípravném řízení po skončení vyšetřování v návaznosti na jeho výtku, že nebyl-li po skončení vyšetřování seznámen s odborným vyjádřením Policie ČR, S. S. k., odboru kriminalistické techniky a expertíz O., pracoviště F. ze dne, 3. 12. 2007, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, poněvadž tuto vadu nebylo možné odstranit až přečtením odborného vyjádření v hlavním líčení, a shledal ji neopodstatněnou (viz strana 6 usnesení). Správně připomněl, že tento důkaz byl předložen až v procesním stadiu po podání obžaloby a nezbylo tedy jiné řešení, než se tímto důkazem zabývat v hlavním líčení, což soud prvního stupně též v hlavním líčení dne 2. 9. 2008 učinil, důkaz přečetl a obviněnému byla dána možnost se k němu vyjádřit. Dovolací soud dodává, že se zřetelem k výsledkům přípravného řízení nebyly splněny podmínky pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., poněvadž nešlo o závažnou procesní vadu přípravného řízení, kterou by nebylo možno odstranit v řízení před soudem, jak se mylně domníval dovolatel.
Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Obviněný odkázal též na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Okolnosti, za kterých je trestní stíhání nepřípustné, v důsledku čehož je nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jsou taxativně uvedeny v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. S poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze proto dovolání podat, bylo-li vedeno trestní stíhání, ač tomu bránila existence některého z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou uvedeny v §11 odst. 1 tr. ř. písm. a) až j) tr. ř. Dovolatel však žádnou konkrétní relevantní námitku ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu neuvedl; dozajista sem nelze zařadit ani výhradu, že přípravné řízení trpělo již shora uvedenou podstatnou vadou, ani námitku, že skutková zjištění soudů neodpovídají provedeným důkazům. Dovolací soud se proto tímto dovolacím důvodem dále nezabýval.
Dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková