ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1476.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 1476/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2010 o dovolání obviněného D. B., obviněného E. D. a obviněného X. R. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2009, sp. zn. 11 To 123/2008, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 4/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných D. B. a E. D. o d m í t a j í .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného X. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 48 T 4/2008, byli obvinění D. B., E. D. a X. R. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.; za to byl obviněnému D. B. uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let s výkonem ve věznici s ostrahou a trest vyhoštění na dobu neurčitou, obviněnému E. D. trest odnětí svobody v trvání jedenácti let s výkonem ve věznici s ostrahou a obviněnému X. R. trest odnětí svobody v trvání jedenácti let s výkonem ve věznici s ostrahou a trest vyhoštění na dobu neurčitou.
K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. února 2009, sp. zn. 11 To 123/2008, napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu u obviněného D. B. a obviněného E. D. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému D. B. uložil trest odnětí svobody v trvání jedenácti let s výkonem ve věznici s ostrahou, trest vyhoštění na dobu neurčitou a trest propadnutí věci – šedého plátěného batohu s nápisem Papilon a 2 ks hnědé lepící pásky, a obviněnému E. D. uložil trest odnětí svobody v trvání jedenácti let s výkonem ve věznici s ostrahou a trest propadnutí věci – 3,833 g omamné látky heroin a 8 ks obalů od této omamné látky.
Odvolání obviněných D. B., E. D. i X. R. Vrchní soud v Praze podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Podkladem pro rozhodnutí soudů se v zásadě stalo zjištění, že obžalovaný D. B. dohodl a naplánoval společně s dosud neztotožněnými muži žijícími v balkánské oblasti a vystupujícími pod jmény C. a N. nedovolený dovoz většího množství omamné látky heroinu z balkánské oblasti do České republiky, kdy tuto látku dovezl do České republiky podle pokynů C. a N., jež celou akci řídili, v dopoledních hodinách dne 28. 5. 2007 blíže neustanoveným vozidlem pověřený kurýr – neztotožněný cizinec, kterého podle pokynů obžalovaného B. a po uvedení příslušného hesla vyzvedl v Č. L. obžalovaný X. R., doprovodil ho do V., kde kurýr podle instrukcí předal z dovezeného většího množství heroinu přesně nezjištěné množství heroinu k další realizaci obžalovanému R., který peníze za něj následně předal B., a zbývající část heroinu o váze 4.109,6 g včetně obalů předal kurýr obžalovanému B., jež toto množství heroinu předal k další realizaci dne 29. 5. 2007 v době kolem 19.30 hodin u svého bydliště v M., ul. B. M. k další distribuci obžalovanému E. D., který po převzetí této omamné látky odjel osobním vozidlem značky VW Golf Variant, bílé barvy, směrem na T., přičemž v době kolem 20.45 hodin zastavil u silnice vedoucí od přemostění silnice mezi B. a T. ve směru na obec V., kde vystoupil z vozidla a zde do trávy ukryl igelitovou tašku, která obsahovala celkem 3.926,7 g směsi heroinu base, kofeinu, paracetamolu a dalších opiových alkaloidů, a krátce poté byl zadržen Policií ČR, přičemž všichni obžalovaní byli s původem heroinu a způsobem organizace jeho nedovoleného dovozu do České republiky detailně obeznámeni, plnili předem stanovené úkoly, byli ve vzájemném telefonickém kontaktu, přičemž obžalovaný D. B. a E. D. byli ve spojení s osobami z balkánské oblasti, jež celou akci řídily, a svoji činnost všichni vzájemně koordinovali, heroin je přitom uveden v příloze číslo 3 zákona číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách, jako omamná látka a je zařazen do Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění D. B., E. D. a X. R. prostřednictvím svých obhájců dovolání, v němž obviněný D. B. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a obvinění E. D. a X. R. shodně uplatnili dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoliv byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný D. B. v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy v posuzované věci nesprávně hodnotily provedené důkazy, a to jak ve vztahu ke zjištění o údajném předání tašek s drogami, tak ve vztahu k údajnému setkání obviněného se spoluobviněným R. Na základě tohoto vadného hodnocení provedených důkazů pak soudy dospěly k nesprávnému závěru o podílu obviněného na posuzované trestné činnosti. Obviněný žádný dovoz drog neorganizoval a pokud se drogy v České republice ocitly, stalo se tak zcela bez jeho přičinění a vědomí. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a aby sám znovu posoudil podíl obviněného na skutku i celý zjištěný skutkový stav, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem případu.
Obviněný E. D. v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jehož příčinou jsou procesní pochybení soudů. Soudy při zjišťování skutkového stavu vycházely především z výpovědí utajovaných svědků, příslušníků policie ČR, kteří prováděli sledování obviněného a dalších tehdejších podezřelých, věrohodnost jejich výpovědi však podle dovolatele nebyla soudy dostatečně ověřena (např. prověrkou výpovědí utajovaných svědků na místě, zprávou nebo výslechem kynologa, záznamem bezpečnostních kamer před obchodním domem T. v M. nebo úředním záznamem Národní protidrogové centrály, Expozitury E3 ze dne 30. května 2007). Svědci byli vyslechnuti až s odstupem sedmi měsíců a jejich výpovědi nekorespondují s dalšími ve věci provedenými důkazy. Na igelitové tašce s heroinem nebyla zajištěna žádná daktyloskopická nebo pachová stopa ani DNA obviněného a přítomnost drog nebyla zjištěna ani v jeho vozidle, v němž měly být drogy údajně převezeny. Obviněný také nebyl viděn, že by s igelitovou taškou, v níž měly být drogy, vystupoval s vozidla. Je navíc nelogické, aby obviněný jako údajně zkušený obchodník s drogami, s vědomím, že je sledován Policií ČR, zastavil se svým vozidlem na velice přehledném místě, několik desítek metrů od dvou policejních aut, a igelitovou tašku se čtyřmi kilogramy heroinu schoval šest metrů od silnice pod trávu. Soudy dále neprovedly žádné důkazy, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že obviněný popř. všichni obvinění byli s původem heroinu a způsobem organizace jeho nedovoleného dovozu do České republiky detailně obeznámeni, plnili předem stanovené úkoly, byli ve vzájemném telefonickém kontaktu, přičemž obviněný společně se spoluobviněným D. B. byli ve spojení s osobami z balkánské oblasti, jež celou akci řídily, a jednání obviněného tak mohlo být kvalifikováno pouze podle §187 odst. 1, 2 tr. zák. Soudy tak nepostupovaly v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného zakotvenou v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ani v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Rovněž obviněný X. R. v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že v posuzované věci v řízení před soudy nebylo respektováno ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., když podle jeho názoru provedené důkazy nebyly soudy správně hodnoceny. Závěr o naplnění objektivní a subjektivní stránky posuzovaného trestného činu z provedených důkazů nelze dovodit a mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právním posouzením je extrémní nesoulad. Soudy se především nijak nevypořádaly s obhajobou obviněného, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil, drogy do České republiky nedovezl, ani se na jejich dovozu nepodílel. Důvodem jeho setkání se spoluobviněným D. B. dne 28. května 2007 bylo, jak vyplývá i z výpovědi tohoto spoluobviněného, vrácení finanční půjčky ve výši 10 000,- EUR. Jelikož ale obviněný toho dne neměl k dispozici celou dlužnou částku, setkání bylo odloženo na 29. května 2007, kdy k předání finančních prostředků skutečně došlo. Nad rámec původní dohody obviněný vyhověl žádosti spoluobviněného B. o setkání s další osobou, které ukázal cestu do V. Se spoluobviněným E. D. se setkal až v průběhu společného trestního řízení. Pokud soudy za těchto okolností dospěly k závěru o vině obviněného posuzovaným trestným činem, porušily tím zásadu presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i zásadu v pochybnostech ve prospěch obviněného, která z ní vyplývá.
Obviněný dále namítl, že posuzované jednání nenaplňuje znaky trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., a to zejména pokud jde o znaky „neoprávněně doveze“ a takový čin spáchá „ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Takový závěr nelze dovodit ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně, a to ani ve spojení s jeho odůvodněním, ale ani z provedených důkazů. Z provedených důkazů (výpovědi spoluobviněného B., domovní prohlídky a prohlídky osobního vozidla obviněného) předně nevyplývá, že by obviněný od kurýra nějakou igelitovou tašku s drogami převzal. Nelze tak hovořit o naplnění znaku „ve větším rozsahu“, jako znaku podmiňujícím použití vyšší trestní sazby. Závěr, že taška obsahovala přesně nezjištěné množství heroinu je ze strany soudu pouhou dedukcí. Mimo množství omamné látky je pro závěr o naplnění porušení trestního zákona ve větším rozsahu třeba hodnotit i druh a kvalitu látky, ale i další okolnosti jako způsob, jakým pachatel s omamnými látkami nakládal, dobu po kterou tak činil nebo počet osob, jimž je opatřil, prodal nebo přechovával. Těmito okolnostmi se však soudy v posuzovaném případě nezabývaly. Skutková zjištění soudů pak neodpovídají ani znaku posuzované skutkové podstaty spočívajícím „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Závěr o obeznámení obviněných se způsobem dovozu omamné látky do České republiky, plnění předem stanovených úkolů a vzájemné koordinaci činnosti spoluobviněných je soudy toliko presumován. Obviněný osoby jménem C. a N. nezná a nikdy s nimi neměl ani telefonický kontakt a se spoluobviněným B. byl v kontaktu z úplně odlišných důvodů. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svých vyjádřeních k dovolání obviněných D. B. a E. D. uvedl, že podle jeho názoru nenaplňují dovolateli uplatněné dovolací důvody. Dovolatelé shodně namítají údajně nesprávný procesní postup soudů uplatněný v provedeném dokazování (nesprávné hodnocení důkazů, neprovedení důkazů navrhovaných obviněnými apod.), na jehož základě soudy dospěly k nesprávným (od verze předkládané obviněnými odlišným) skutkovým zjištěním. V rámci dovolateli uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v případě obviněného D. B./ a §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. /v případě obviněného E. D./, přitom lze namítat toliko nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak ho zjistily soudy, námitky dovolatelů nemohou směřovat proti skutkovým zjištěním, ke kterým soudy dospěly, proti hodnocení důkazů nebo proti šíři provedeného dokazování. Dovoláním (a to ani na podkladě jiných dovolacích důvodů) se nelze domáhat změny skutkových zjištění soudů. To je ale právě případ posuzovaných dovolacích námitek obviněných. Pokud obviněný E. D. namítl, že jeho jednání mohlo být kvalifikováno toliko jako mírnější trestný čin podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ani tyto jeho námitky nejsou hmotně právního charakteru. Jejich podstatou je opět polemika se skutkovými zjištěními soudů a snaha o vyvození jiných (pro obviněného) příznivějších skutkových zjištění. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl dovolání obviněných D. B. a E. D. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podaná z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Pokud jde o dovolání obviněného X. R. státní zástupce uvedl, že dovolatel naplnil jím uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. tvrzením, že „…skutečnosti obsažené ve skutkové větě výroku rozsudku krajského soudu nekorespondují s formálními znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a ani z odůvodnění tohoto rozhodnutí přesvědčivé a přezkoumatelné závěry stran naplnění jednotlivých znaků této skutkové podstaty nevyplývají“. Zejména nelze hovořit o naplnění znaků „ve větším rozsahu“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ jako znaků podmiňujících použití přísnější trestní sazby. Podle názoru státního zástupce se však nejedná o námitky opodstatněné. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr., byl vyjádřen názor, že k naplnění znaku „ve více státech“ posuzovaného trestného činu postačí, pokud organizovaná skupina působí ve dvou státech, z nichž jedním může být i Česká republika. Znak „ve spojení“ s organizovanou skupinou je pak podle stávající praxe (jejímž odrazem je např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 7 Tdo 1411/2004) třeba vykládat tak, že dostačující je taková forma spolupráce, která nemá rysy vyšší míry koordinace činnosti – typické pro vazby mezi vlastními členy této skupiny, která však má pro činnost této skupiny význam, tj. její činnost podporuje, usnadňuje, napomáhá jí apod. Postačuje-li pro naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. již tato forma spolupráce, pak je zřejmé, že tím spíš bude tuto skutkovou podstatu naplňovat jednání člena takové skupiny. Trvalejší charakter takové skupiny a opakování či soustavnost její činnosti není podmínkou. Může tedy jít i o jednání jednorázové. Nevyžaduje se ani žádná pevnější struktura, resp. materiální zázemí skupiny na území více států. Smyslem postihu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je efektivní potírání nadnárodní kriminality v oblasti obchodu s drogami, který je třeba vztáhnout i na postup organizované skupiny, která operuje převážně na území jednoho státu a jen některé činnosti jako např. obstarávání a dovoz drog uskutečňuje prostřednictvím osoby, která má kontakty na dodavatele na území jiného státu (závěry vychází z rozhodnutí uveřejněného pod č. 48/2006 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o znak „většího množství“ omamné látky, ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že účast tohoto obviněného se vztahovala nejen k množství omamné látky umístěné v igelitové tašce, která mu byla předána, ale k celému množství dovezeného heroinu o váze 4 109,6 g, když ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby postačí i zavinění ve formě nedbalosti (§6 tr. zák.). V daném případě je navíc možné vycházet i z částky 10 000,- EUR, kterou obviněný předal spoluobviněnému B., a která představuje hodnotu heroinu převzatého dovolatelem k „realizaci“. Skutečný podíl obviněného na posuzované trestné činnosti je pak zřejmý i z tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně i odůvodnění rozhodnutí obou soudů. Námitky obviněného jsou tak podle názoru státního zástupce zjevně neopodstatněné. Jeho zbývající námitky pak, stejně jako dovolací námitky obou jeho spoluobviněných, uplatněné dovolací důvody nenaplňují. Dovolatel v nich popírá, že by se dopustil trestné činnosti kladené mu za vinu a předkládá vlastní od zjištění soudů odlišnou verzi skutkového děje. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl dovolání tohoto obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, a to jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnými osobami a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání obviněných opírají, naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy relevantně uplatněn tehdy, pokud se dovolatel dovolacími námitkami domáhá toho, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání opírajícího se o tento dovolací důvod proto nemohou být námitky vztahující se k nesprávnému skutkovému zjištění, resp. vady ve skutkovém zjištění lze úspěšně namítat jen tehdy, jsou-li důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení.
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit námitky uplatněné obviněnými D. B. a E. D. Podstatou dovolacích námitek těchto obviněných je totiž v podstatě (přestože formálně namítají nesprávnost právního posouzení skutku) polemika se skutkovými zjištěními soudů. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci jejich činu. Dovolatelé soudům obou stupňů vytýkají pouze nesprávné zjištění skutkového stavu věci a dovolacímu soudu překládají vlastní, od těchto zjištění odlišnou, verzi skutkového děje. Podle těchto tvrzení se obvinění trestné činnosti kladené jim za vinu nedopustili (popř. se jí nedopustili tak, jak to z provedených důkazů dovodily soudy), soudy neprovedly správně dokazování, když nevyhověly jejich návrhům na jeho doplnění a provedené důkazy pak i nesprávně hodnotily a porušily tak ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv.
S ohledem na ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. je ovšem nutno zdůraznit, že pokud dovolání je podáno z jiných než zákonných důvodů a uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, tak dovolací soud není ani oprávněn takové dovolaní (dovolací námitky) přezkoumávat, ale naopak musí postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. takové dovolání odmítnout. Proto dovolací soud nemohl přihlížet k námitkám obviněných D. B. a E. D., jež obsahově nenaplňují jak uplatněný dovolací důvod, tak ostatně ani jiný zákonem předvídaný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř. V tomto směru lze odkázat na vcelku konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004, usnesení ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 6 Tdo 1366/2005, č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298), jež nebyla dotčena ani rozhodováním Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, usnesení ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 atd.). Dovolání obviněných D. B. a E. D. tak byla podána z jiných než zákonných dovolacích důvodů, což opodstatňuje jejich odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Stejné závěry je pak nutno učinit i ve vztahu k té části dovolacích námitek obviněného X. R., které spočívají v tvrzení, že se jednání, které je mu kladeno za vinu nedopustil a závěry soudů vychází z nesprávného hodnocení provedených důkazů. Takovými námitkami dovolatel, stejně jako obvinění D. B. a E. D., nenapadá vadnou právní kvalifikaci svého činu, ale ve skutečnosti toliko polemizuje se skutkovými závěry soudů. Pro posouzení těchto námitek proto platí, co již bylo uvedeno výše, s tím, že i u tohoto obviněného by bylo opodstatněno odmítnutí jeho dovolání postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pouze pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů, přitom vycházely především z výpovědi obviněného D. B., ze svědeckých výpovědí utajených svědků vyslechnutých v řízení v režimu podle ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. pod jmény K. S., L. N., M. Ž., P. K. a F. N., o jejichž věrohodnosti nevznikla v řízení žádná pochybnost, odposlechu telefonních hovorů obviněných, jejichž záznamy se nacházejí na č. l. 611-687 a č. l. 692-697, a dále též z listinných důkazů (např. z protokolu o provedení domovní prohlídky u obviněného D. B. – č. l. 510-521, z protokolu o ohledání místa nálezu igelitové tašky – č. l. 562-567, z odborného vyjádření z oboru chemie, odvětví kriminalistické chemické expertízy – č. l. 148-149, ze znaleckého posudku z oboru kriminalistická daktyloskopická expertíza – č. l. 162-168 a č. l. 171, ze znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika – č. l. 193-313 a z překladu zajištěných SMS zpráv na č. l. 177-187) a na základě těchto skutkových zjištění pak soudy dospěly k závěru, že obvinění svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnili skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. Pokud soudy provedení některých důkazů navržených obviněnými odmítly, pak tento svůj postup náležitým způsobem odůvodnily (srov. str. 12 rozsudku odvolacího soudu). Je tedy zřejmé, že soudy se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí.
Již v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však byly (ovšem s jistou dávkou tolerance, neboť i v případě těchto námitek se dovolatel často opírá o vlastní verzi skutkového děje, která je ovšem odlišná od té, ke které dospěly oba soudy po provedeném dokazování) uplatněny dovolací námitky obviněného X. R. spočívající v tvrzení, že právní kvalifikace jeho jednání jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm c) tr. zák. neodpovídá skutkovým zjištěním soudů popsaným ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ani odůvodnění obou soudních rozhodnutí, a to zejména, pokud jde o znaky „ve větším rozsahu“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Nejvyšší soud shledal, že se sice jedná o otázky správnosti právního posouzení skutku, nejedná se však o námitky opodstatněné.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. /zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů/, se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechová omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Z právní věty rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy považovaly v případě obviněného X. R. (i dalších dvou dovolatelů) za naplněné ty znaky trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., které spočívají v tom, že neoprávněně dovezl omamnou látku, a takový čin spáchal ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Ve větším rozsahu je trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchán tehdy, pokud jeho pachatel způsobem předpokládaným v odstavci 1 tohoto ustanovení, nakládá s omamnou nebo psychotropní látkou, prekursorem nebo jedem, a to v množství, které je způsobilé k použití pro více lidí. Pro závěr o naplnění tohoto znaku má dále význam i druh a kvalita takové látky a podpůrně i další okolnosti jako okolnosti, za nichž byl čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, případně i jiné skutečnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr.).
Organizovanou skupinou se rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Nemusí přitom jít o soustavnou trestnou činnost, postačí pokud takovýmto způsobem je proveden byť i jediný akt trestné činnosti (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 1/1980 Sb. rozh. tr. nebo rozhodnutí uveřejněné pod č. 8/2006 Sb. rozh. tr.).
Organizovanou skupinou působící ve více státech se pak rozumí skupina působící alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).
Z provedeného dokazování soudů, opírajícího se o výše již uvedené důkazy, v posuzovaném případě vyplynulo, že obviněný X. R. podle pokynů D. B., který ve spojení s osobami jménem C. a N., žijícími v balkánské oblasti, předem naplánoval a následně telefonicky koordinoval dovoz většího množství omamné látky - heroinu do České republiky, dne 28. května 2007, po sdělení předem smluveného hesla, vyzvedl v Č. L. blíže nezjištěného kurýra, vezoucího dohodnutou omamnou látku, a doprovodil jej na předem smluvené místo do V., kde mělo dojít k jejímu předání. Tady kurýr předal obviněnému X. R. blíže nezjištěné množství této omamné látky, za níž obviněný podle dohody zaplatil D. B., a zbývající část v množství 4 109,6 g včetně obalů si převzal D. B., který ji další den předal E. D. k další realizaci. Ten byl dne 29. května 2007, poté co igelitovou tašku s předanou omamnou látkou ukryl do trávy u silnice mezi B. a T. ve směru na obec V., zadržen policií ČR. Omamnou látkou byla směs heroinu base, kofeinu, paracetamolu a dalších opiových alkaloidů o celkové hmotnosti 3 926,7 g. Obviněný X. R. (i ostatní spoluobvinění) o dovozu omamné látky z balkánské oblasti do České republiky i o způsobu, jakým bude realizován, od počátku věděl. D. B. na obviněného R. získal kontakt od výše již uvedené blíže nezjištěné osoby jménem N., která dovoz omamné látky zajišťovala z balkánské oblasti (obviněný R. a přinejmenším jedna z osob zajišťujících dovoz omamné látky na balkánské straně se tedy musely znát), s tím, že její část má být předána právě obviněnému R. O znalosti situace svědčí i samo chování obviněného, který po telefonickém pokynu spoluobviněného B., na základě smluveného hesla, bez dalšího (jakýchkoliv dotazů nebo námitek) vyzvedl kurýra vezoucího omamnou látku a doprovodil jej na dohodnuté místo předání, kde část z ní převzal a na místě za ní zaplatil.
Ze skutkových zjištění soudů je tedy zřejmé, že obviněný se svým jednáním, které spočívalo ve vyzvednutí kurýra vezoucího omamné látky, jeho doprovození na místo předání a odběru části omamné látky k další realizaci, nikoli nevýznamně podílel na dovozu přinejmenším (množství omamné látky předané obviněnému R. se nepodařilo zjistit) 3 926,7 g omamné látky - heroinu z balkánské oblasti do České republiky. Obviněný tímto svým jednáním (především doprovodem kurýra na místo předání) nepochybně výrazně přispěl k hladkému průběhu celé akce, a jeho účast je proto třeba vztahovat k celému množství dovezené omamné látky, nejen, jak bylo zdůrazňováno v dovolání, k (blíže nezjištěnému) množství látky, která mu byla přímo předána. Rovněž nelze přehlédnout, že dovezenou omamnou látkou byl v posuzovaném případě heroin, což je silně návyková látka a množství, na jehož dovozu se obviněný podílel, a které bylo určeno k další realizaci (tj. zřejmě se mělo stát předmětem dalšího obchodování), by vystačilo na přibližně 13 000 průměrných dávek této drogy. Tohoto jednání se pak obviněný dopustil společně s dalšími dvěmi osobami a jejich činnost byla od počátku přesně naplánována a určena a průběžně koordinována prostřednictvím telefonních hovorů. Tyto skutkové okolnosti dávají dostatečný podklad pro právní závěr, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. spáchal obviněný ve větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, takže naplnil i zákonné znaky kvalifikovaných skutkových podstat podle §187 odst. 2 písm. a) a odst. 4 písm. c) tr. zák., když zmiňované okolnosti současně podstatně zvyšují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Tato zjištění pak soud prvního stupně vyjádřil v tzv. skutkové větě výroku rozsudku tak, že …obžalovaný D. B. dohodl a naplánoval společně s dosud neztotožněnými muži žijícími v balkánské oblasti…nedovolený dovoz většího množství omamné látky heroinu z balkánské oblasti do České republiky, kdy tuto látku dovezl do České republiky podle pokynů …dne 28. 5. 2007 blíže neustanoveným vozidlem pověřený kurýr…kterého podle pokynů obžalovaného B. a po uvedení příslušného hesla vyzvedl v Č. L. obžalovaný X. R., doprovodil ho do V., kde kurýr podle instrukcí předal z dovezeného většího množství heroinu přesně nezjištěné množství heroinu k další realizaci obžalovanému R., který peníze za něj následně předal B., a zbývající část heroinu o váze 4 109,6 g včetně obalů předal kurýr obžalovanému B., jež toto množství předal … dne 29. 5. 2007 … k další distribuci obžalovanému E. D., který po převzetí této omamné látky odjel osobním vozidlem…směrem na T., přičemž v době kolem 20.45 hodin zastavil u silnice… mezi B. a T. ve směru na obec V., kde vystoupil z vozidla a zde do trávy ukryl igelitovou tašku, která obsahovala celkem 3.926,7 g směsi heroinu base, kofeinu, paracetamolu a dalších opiových alkaloidů, a krátce poté byl zadržen Policií ČR, přičemž všichni obžalovaní byli s původem heroinu a způsobem organizace jeho nedovoleného dovozu do České republiky detailně obeznámeni, plnili předem stanovené úkoly, byli ve vzájemném telefonickém kontaktu, přičemž obžalovaný D. B. a E. D. byli ve spojení s osobami z balkánské oblasti, jež celou akci řídily, a svoji činnost všichni vzájemně koordinovali, heroin je přitom uveden v příloze číslo 3 zákona číslo 167/1998 Sbírky o návykových látkách, jako omamná látka a je zařazen do Seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Namítl-li tedy obviněný, že tzv. skutková věta rozsudku soudu prvního stupně, a to ani ve spojení s odůvodněním rozhodnutí, neobsahuje konkrétní zjištění, že ve větším rozsahu neoprávněně dovezl omamnou látku a tohoto jednání se dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, je zřejmé, že tyto jeho námitky nemohou obstát. Soud učinil i ve vztahu k zákonným znakům těchto kvalifikovaných skutkových podstat /§187 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák./ zcela konkrétní skutková zjištění, která následně popsal ve skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom zcela v souladu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní skutkové okolnosti, v nichž po objektivní a subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a zároveň skutek popsal způsobem, který jej umožňuje spolehlivě odlišit od jiného. Tvrzení obviněného, že soudy zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzeného trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů je tak zjevně neopodstatněné. Mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci přitom není dán žádný rozpor. Soudy na základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálily skutkový stav, jenž poté odpovídajícím způsobem právně kvalifikovaly.
Pokud jde o materiální podmínku trestného činu, tj. zda v uvedeném případě čin obviněného dosahoval stupně společenské nebezpečnosti pro společnost, je třeba vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Naopak pokud v konkrétním případě nebezpečnost činu pro společnost, přestože byly naplněny formální znaky určité skutkové podstaty, nedosahuje stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti činu pro společnost, tj. neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty, nepůjde o trestný čin (srov. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.); to však rozhodně není případ posuzované věci obviněného.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tř. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzovaném případě byl tento dovolací důvod dovolateli E. D. a X. R. výslovně uplatněn v jeho druhé alternativě, a to, že v předchozím řízení bylo rozhodnuto o zamítnutí jejich odvolání, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud, jak již bylo popsáno shora, shledal, že dovolací námitky obviněného E. D. nenaplňují tento jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a že v případě obviněného X. R. nebyl v předcházejícím řízení dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán, lze konstatovat, že shora uvedenými námitkami obviněných není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. V podrobnostech proto lze odkázat na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud tak dovolání obviněných D. B. a E. D. z důvodů shora již uvedených odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jako podaná z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a dovolání obviněného X. R. odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík