ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.890.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 890/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 1. 9. 2010 dovolání, které podala obviněná Z. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze, sp. zn. 9 To 189/2009 ze dne 20. 5. 2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 2 T 102/2008 ze dne 3. 3. 2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněné Z. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 2 T 102/2008, byla obv. Z. Š. uznána vinnou tím, že společně s dříve odsouzeným P. K. při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedla nepravdivé údaje a tímto činem způsobila škodu nikoliv malou, čímž spáchala trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Následkem toho byla Z. Š. v souladu s ust. §250a odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rovněž obviněné uloženo zaplatit poškozené Pojišťovně Kooperativa a. s., Vienna Insurance Group, škodu ve výši 194.312,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla v souladu s ust. §229 odst. 2 tr. řádu poškozená Pojišťovna Kooperativa a. s., Vienna Insurance Group, odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku Okresního soudu Praha – západ podala obviněná odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením, sp. zn. 9 To 189/2009 ze dne 20. 5. 2009 tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil rozsudek Okresního soudu Praha – západ, a to ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě škody, a podle §265 tr. řádu byla poškozená Kooperativa pojišťovna, a. s, Vienna Insurance Group, odkázána se svým národem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatním zůstal rozsudek beze změny.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně byla obviněná uznána vinnou, že společně s dříve odsouzeným P. K. dne 21. 2. 2007 v 10,30 hod. na silnici II. třídy v obci K., okr. P. – z., z větší části zinscenovali dopravní nehodu již dříve při jiné nehodě poškozených vozidel zn. Mercedes Benz a VW Passat, přičemž téhož dne nepravdivé údaje o rozsahu dopravní nehody nahlásili na Dopravním inspektorátě Policie ČR Zdiby a obviněný P. K. dne 22. 2. 2007 tyto údaje nahlásil telefonicky poškozené pojišťovně Kooperativa a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 1, Templová 747, která následně titulu pojistné smlouvy o havarijním pojištění vyplatila obviněnému P. K. pojistné plnění ve výši 225.905,- Kč a z titulu zákonného pojištění majitelce vozu Mercedes Benz M. U. částku ve výši 194.312,- Kč.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 2 T 102/2008, podala obviněná prostřednictvím advokáta JUDr. Ivana Truhláře, mimořádný opravný prostředek – dovolání, ve kterém jako důvod dovolání uvedla skutečnost, že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a tím i nesprávné rozhodnutí o vině“. Dovolatelka ve svém podání uvádí v podstatě dvě námitky – první je ryze procesního charakteru a druhá se týká způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Obviněná zdůrazňuje, že přestože se soudy obou stupňů zabývaly správností postupu orgánů v přípravném řízení, nevzaly v úvahu její námitky o nátlaku policejní komisařky, která v přípravném řízení kladla obviněné „zjevné sugestivní otázky“. Dále jen dovolatelka namítá, že pořadí důvodů, které uváděla v písemné omluvě své nepřítomnosti v hlavním líčení, není pro omluvu rozhodující, a proto nemá právní význam. Co se týče námitky na hodnocení znaleckého posudku, zde dovolatelka uvádí, že z něho není zřejmé, zda Mercedes sám narazil do auta Citroen, nebo zda na něj nebyl naražen. Dovolatelka v této souvislosti uvádí, že pokud byly na Mercedesu zjištěny předchozí poškození, tak tyto skutečnosti nemají na její zavinění nijaký vliv. Stejně tak obviněná uvádí, že pokud bylo manipulováno s airbagem Mercedesu, ani zde nelze rovněž prokázat její podíl na těchto úpravách. Za této situace však není jednoznačně prokázáno zavinění obviněné za vznik škody na přední části vozidla, které řídila, stejně jako není jednoznačně určen její podíl na zinscenování dopravní nehody. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, zejména pak výrok o vině dovolatelky.
K dovolání se ke dni neveřejného zasedání státní zástupce, činný u Nejvyššího státního zastupitelství, nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) přezkoumal formální náležitosti dovolání, resp. přípustnost podaného dovolání dle §265a odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 a 4 tr. řádu a dále zda bylo podáno osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání podat (§265e odst. 1, 2 tr. řádu). Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a v souladu se zákonem u soudu, který rozhodl v prvním stupni.
Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obviněná v podaném dovolání uvedla všechny povinné obsahové náležitosti dovolání , které vymezuje ust. §265f odst. 1 tr. řádu a zahrnuje jednak obecné náležitosti podání ve smyslu §59 odst. 4 tr. řádu (tj. údaje kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje), a dále informace o tom, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, vč. konkrétního návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu [tj. zda a která rozhodnutí mají být zrušena, popř. v jakém rozsahu, zda má být zrušeno i předcházející vadné řízení (§265k tr. řádu) a jak se má dále ve věci postupovat (§265 l a §265m tr. řádu).
Co se týče obecných náležitostí dle §59 odst. 4 tr. řádu, z dovolání obviněné vyplývá, že je adresováno Okresnímu soudu Praha – západ, který podání postoupí Nejvyššímu soudu ČR, že jej činí obviněná Z. Š. prostřednictvím advokáta JUDr. Ivana Truhláře, jedná se o dovolání, kterým podatelka sleduje procesní úspěch v prosazení své obhajoby i po vynesení pravomocného rozhodnutí. Dále z textu dovolání vyplývá, že směřuje „do usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 9 To 189/2009 z 20. 5. 2009 v návaznosti na rozsudek Okresního soudu Praha – západ č.j. 2 T 102/2008“. Tato formulace není zcela přesná, neboť zde chybí údaj proti kterému výroku (nebo proti kterým z výroků) pravomocného rozhodnutí dovolání směřuje (tedy zda je výrok usnesení napaden celý nebo jen v části), nicméně až na tuto nepřesnost Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatelka obecné náležitosti dle §59 odst. 4 tr. řádu ve svém dovolání uvedla.
Nicméně jako důvod dovolání je uvedena „skutečnost, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a tím i nesprávné rozhodnutí o vině odsouzené“. Takto formulovaný důvod Nejvyšší soud nemohl akceptovat. Důvod dovolání má dovolatel (resp. jeho advokát) povinnost určit naprosto přesně, a to uvedením jednoho z taxativně uvedených dovolacích důvodů – nejlépe číselným odkazem na jeden či více důvodů uvedených v §265b odst. 1 pod body a ) až l ) tr. řádu a k tomu tento důvod přesně ocitovat. Bez této náležitosti dovolání není způsobilé být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumal (srov. NS 25/20047 – T 605). Tento citovaný judikát k projednávané otázce uvádí mj. následující: „Formulace, podle které je dovoláním vytýkáno napadenému rozhodnutí „nesprávné právní posouzení“, to znamená jakékoli nesprávné právní posouzení, ještě není zákonným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tímto zákonným dovolacím důvodem může být jen to, že rozhodnutí spočívá buď na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.“ (viz. tamtéž).
Takto formulovaný požadavek se může zdát jako přesmíru formalistický, ale má své racionální odůvodnění, a to zejména v případech, kdy se obviněný obrací na Nejvyšší soud s dovoláním, ve kterém odkazuje na dva či více dovolacích důvodů. Pokud dovolatel neuvede číselné označení ust. §265b odst. 1 tr. řádu a ocituje pouze část slovního znění dovolacího důvodu, event. k této části ještě přidá své „upřesnění“ (jak to udělala dovolatelka v tomto případě), mohlo by při posuzování přípustnosti dovolání dojít k nejistotě, o který důvod (důvody) vlastně dovolatel své dovolání opírá, což je nepřípustné.
Současně Nejvyšší soud konstatuje, že v dovolání rovněž nesmí chybět dovolatelovy argumenty pro věcné naplnění uvedeného dovolacího důvodu, resp. důvody, na které dovolatel upozorňuje za účelem odůvodnění svého podání. Nicméně i tato podstatná obsahová náležitost v posuzovaném dovolání chybí.
Současně je nutné uvést, že to, čeho se dovolatel domáhá, je neopomenutelná náležitost dovolání, ve které je nutné přesně vymezit, jak se má dle obviněného v projednávané věci dále postupovat, tzn. které nebo která rozhodnutí mají být zrušena, v jakém rozsahu, příp. zda má být zrušeno i předcházející vadné řízení. Těmito návrhy není Nejvyšší soud vázán, nicméně přesně formulovaným dovolacím petitem obviněný upřesňuje, o co v tomto mimořádném opravném prostředku usiluje a tedy co po Nejvyšším soudu požaduje. Nicméně obviněná (resp. její advokát) v dovolání použitou formulací nevyjádřila vůbec, resp. svým návrhem „aby dovolací soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí…“ pouze vyjádřila, že se domáhá přezkoumání předmětného rozhodnutí, ale vůbec neuvedla, jaký konkrétní cíl svým dovoláním sleduje, tedy k jakému závěru by - dle jejího názoru - měl Nejvyšší soud dospět.
Obsahové náležitosti dovolání jsou podstatnými náležitostmi tohoto mimořádného opravného prostředku. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že těmito údaji dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah jeho budoucího rozhodnutí, popř. zaměření dalšího postupu ve věci (viz. §265k až 265m tr. řádu), a to v kauze, ve které bylo již pravomocně rozhodnuto (viz. §265a odst. 1, 2 tr. řádu). Proto je nutné, aby advokát věnoval tomuto podání dostatečnou pozornost a v dovolání uvedl všechny požadované údaje srozumitelně, přehledně a s největší pečlivostí.
Nicméně dovolání obviněné Z. Š., podané prostřednictvím JUDr. Ivana Truhláře, je formulováno dosti nešťastně, přesněji řečeno nedbale a povrchně (a navíc obsahuje i pravopisné chyby). Z důvodů výše popsaných nepřesností je Nejvyšší soud odmítl, a to v souladu s ust. §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Pro úplnost i pro doložení výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že v případě, že by toto dovolání neodmítnul pro obsahové nedostatky dle ust. §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, byl by nucen je odmítnout s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Tento fakt vyplývá z toho, že obě v dovolání uvedené námitky dovolatelky pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu podřadit nelze.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pod který advokát pravděpodobně subsumoval deklarované námitky dovolatelky) lze namítnout pouze fakt, že obhajobou napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. To znamená, že skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z hlediska, zda skutek (nebo jiná okolnost) je správně kvalifikován v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku, a v rámci dovolacího řízení může pouze zjišťovat, zda je hmotněprávní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na daný skutkový stav. Ze stejných důvodů pak odkaz obviněné na dovolací důvod dle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neumožňuje zasahovat proti porušení procesních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Nicméně obě v dovolání uvedené výhrady nejsou hmotněprávního, ale procesního charakteru. Z toho vyplývá, že v případě, že by Nejvyšší soud dovolání Z. Š. neodmítnul pro nesplnění obsahových náležitostí dovolání, byl by nucen je odmítnout podle ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť ani jednu výhradu nelze pod dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
[Poznámka: Pokud je ve výše uvedeném textu uveden odkaz na trestní zákon (nejčastěji zkratkou „tr. zák.“), má Nejvyšší soud na mysli zákon č. 140/1961 Sb.]
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz. §265n tr. řádu).
V Brně dne 1. září 2010
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman