ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.11.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 11/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2010 stížnost odsouzeného V. N., nar. 26. 3. 1960, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 7 To 16/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného V. N. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Subotici, Srbsko a Černá Hora, ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. XII K 29/02, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Srbska v Bělehradě ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. Kž. I 1968/02, byl odsouzený V. N. uznán vinným dvěma trestnými činy těžkého případu loupežné krádeže a loupeže podle §169 odst. 2 ve spojení s čl. 168 odst. 2 KZ RS. Za tyto trestné činy mu byl uložen trest odnětí svobody v délce 40 let.
Odsouzený V. N. požádal o možnost vykonat uložený trest v České republice a dne 30. 4. 2004 rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem sp. zn. 11 Tcu 148/2004, že se rozsudek Okresního soudu v Subotici, Srbsko a Černá Hora, ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. XII K 29/02, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Srbska v Bělehradě ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. Kž. I 1968/02, uznává na území České republiky.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Nt 803/2007, bylo následně rozhodnuto tak, že podle §455 odst. 2 tr. řádu se v trestní věci odsouzeného V. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v délce 40 let ve Věznici Sremska Mitrovica, Srbsko, vykoná rozsudek Okresního soudu v Subotici, Srbsko a Černá Hora, ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. XII K 29/02, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Srbska v Bělehradě ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. Kž. I 1968/02, a za užití §219 odst. 2 tr. zákona, §29 odst. 2 tr. zákona se trest vykoná jako nepodmíněný výjimečný trest odnětí svobody v délce 25 let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona se odsouzený V. N. pro výkon trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §29 odst. 1 tr. zákona se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou. S ohledem na nesprávné právní poučení o nepřípustnosti opravného prostředku, byla na rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Nt 803/2007, vyznačena právní moc dne od 6. 3. 2007.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 To 16/2010, bylo nicméně podle §61 odst. 1 tr. řádu odsouzenému V. N. povoleno navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. Nt 803/2007, a to z důvodu, že odsouzený byl v písemném vyhotovení rozsudku nesprávně poučen o nepřípustnosti opravného prostředku. Po podání odvolání, které bylo součástí žádosti o navrácení lhůty, a po doručení jeho odůvodnění, byl k projednání tohoto odvolání stanoven termín veřejného zasedání Vrchního soudu v Praze na den 4. 5. 2010, resp. po omluvě obhájce na den 18. 5. 2010.
Dne 8. 4. 2010, podal Vrchnímu soudu v Praze odsouzený V. N. žádost o propuštění z vazby. Unesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 7 To 16/2010, byla podle §72 odst. 3 žádost odsouzeného V. N. o propuštění z vazby na svobodu zamítnuta.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený V. N. stížnost, kterou rozsáhle odůvodnil s tím, že doba trvání jeho vazby v Srbsku, musí být postavena na roveň doby, jako kdyby tuto dobu strávil ve vazbě v České republice. V jeho případě s ohledem na ustanovení §71 odst. 8 písm. d) tr. řádu nesmí doba vazby přesáhnout čtyři roky, stejně jako ho nelze vzít do vazby, byť by existoval i některý z vazebních důvodů, pokud se již v téže věci nacházel ve vazbě a celková doba původní vazby přesáhla maximální možnou délku vazby, tedy v jeho případě čtyři roky. Čtyřletá doba trvání vazby však v jeho případě s ohledem na dobu vazby v Srbsku, byla překročena. V Srbsku vykonával vazbu od 13. 11. 1999 do 6. 10. 2004 a až poté nastává jeho výkon trestu, přičemž od 28. 6. 2005 do 11. 11. 2005 je opět ve výkonu vazby v Srbsku, takže celková doba výkonu vazby v Srbsku u něj činila více jak pět let. Proto s ohledem na shora uvedené navrhl odsouzený V. N., aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a propustil ho z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby odsouzeného V. N. bylo v průběhu dosavadního řízení rozhodováno dvakrát, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu s tím, že u něj i nadále trvá důvod vazby útěkové. Rozsudkem soudu prvního i druhého stupně byl odsouzený uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Z ustálené judikatury dále vyplývá, že pro účely rozhodování o vazbě, je možné brát v úvahu pouze dobu, kdy se obviněný ve vazbě nacházel na území České republiky a v pravomoci orgánů České republiky činných v trestním řízení. Pokud jde tedy o obavu, že by se odsouzený na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, lze se ztotožnit se zdůvodněním předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost odsouzeného V. N. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti odsouzenému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera