ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.18.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 18/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2010 stížnosti obviněných M. J. a A. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 10 To 65/2010, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných M. J. a A. T. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2010, sp. zn. 4 T 17/2009, byl obviněný M. J. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2, 3 tr. zákona, trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona a trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a byl mu rovněž uložen trest zákazu pobytu na území hl. města Prahy ve výměře dvou let a obviněný A. T. byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákona, trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákona, trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákona, trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona a trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obviněných a také o částečném zproštění obžaloby.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. 10 To 65/2010, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněné M. J. a A. T. z důvodů §67 písm. a), c) tr. řádu i nadále ve vazbě, podle §71 odst. 3 písm. a) tr. řádu nepřijal nabídku záruky matky obviněného A. T. a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijal nabídku slibu obviněného A. T. Stejným usnesením bylo rozhodnuto o ponechání ve vazbě i u další obviněné.
Proti tomuto usnesení podali obvinění M. J. a A. T. stížnosti. Obviněný M. J. namítl, že v napadeném usnesení se Vrchní soud v Praze náležitě nevypořádal s důvody trvání vazebních důvodů. Vazební důvody u něj nejsou dány, jelikož opakovaně přislíbil dostavování se k provádění úkonů v trestním řízení a rovněž při propuštění na svobodu by ihned nastoupil do zaměstnání. Již od počátku trestního řízení popírá, že by se dopustil jakéhokoliv trestného činu. Závěrem své stížnosti navrhl obviněný M. J., aby napadené usnesení bylo zrušeno a bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby. Obviněný A. T. ve své stížnosti uvedl, že vrchní soud měl při svém rozhodování o jeho ponechání ve vazbě více přihlédnout k délce doby, po kterou se nachází ve vazbě, že byl zproštěn obžaloby ve významném rozsahu, že má rodinné i majetkové zázemí a zajištěnou práci. Závěrem svojí stížnosti navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a bylo rozhodnuto o jeho propuštění z vazby.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněných M. J. a A. T. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byli obvinění uznáni vinnými zvlášť závažnými trestnými činy, za které jim byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohli uprchnout, nebo tím, že by se mohli skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, je v případě obviněných M. J. i A. T. dán i důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti. Pokud jde o obavu, že by se obvinění na svobodě vyhýbali trestnímu řízení, nebo by opakovali trestnou činnost lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Navíc u obviněného A. T. je obava z toho, že by se na svobodě choval způsobem předvídaným v ustanovení §67 písm. a) i c) tr. řádu natolik důvodná, že vazební důvody nemohou být nahrazeny ani písemným slibem ani zárukou za chování obviněného. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných M. J. a A. T. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly shledány.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera