ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.26.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 26/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. ledna 2010 stížnost obviněného O. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 2 To 82/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného O. K. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 48 T 8/2008, byl obviněný O. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona a byl mu uložen podle §234 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších šesti obviněných.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. K. a ostatní obvinění odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněného O. K. nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 2 To 82/2009, podle §71 odst. 4, 7 tr. řádu ponechal obviněného O. K. ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný O. K. stížnost s tím, že nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o jeho ponechání ve vazbě. Ve své stížnosti podrobně popsal důvody, pro které nesouhlasí se svým ponecháním ve vazbě a dále se zaměřil na nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu. Uvedl, že je pevně vázán ke svému bydlišti a má pevné vazby i ke svojí rodině a přítelkyni. V závěru své stížnosti navrhl, aby bylo napadené usnesení vrchního soudu zrušeno a byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného O. K. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, byl v jeho případě dán i důvod vazby podle §67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti. Pokud jde o obavu, že by se obviněný na svobodě vyhýbal trestnímu řízení, nebo by opakoval trestnou činnost lze se v podrobnostech ztotožnit se zdůvodněním všech předchozích rozhodnutí, včetně odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím i jeho výstižným odůvodněním plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného O. K. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Jen pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2009 a 18. 11. 2009 sp. zn. 2 To 82/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. řádu zrušen v odsuzující části ohledně všech obviněných rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 48 T 8/2008, a trestní věc obviněného O. K. a ostatních obviněných byla tímto usnesením vrchního soudu vrácena podle §259 odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera